V případě řízených degustací to zpravidla končí tak, že se už přechutnaly všechny vzorky, ale mozek dál vysílá signály k dalšímu pokračování. Když je šťastná konstelace, tak něco málo zbyde v nedopitých lahvích, pokud je ovšem zájemců víc, není už za chvíli co dolít. Pak nezbývá nic jiného, než že si za zvýhodněnou cenu koupíte celou sedmičku právě toho vína, co chutnalo nejvíc. Nejinak tomu bylo i na čtvrteční ochutnávce vín z italských ostrovů, kterou pro nás připravila Petra z Wine of Italy.
Seděli jsme spolu s Jardou u jednoho stolu, v obou v nás ještě doznívaly zážitky z degustace. Nebylo teda ani velké překvapení, že jsme se domluvili, abychom v posezení pokračovali a využili ho k debatě o právě koštovaných vínech. Jaká že to vlastně byla vína z italských ostrovů Sardinie a Sicílie? Osm vzorků, vždy po čtyřech z jednoho ostrova, vína vyrobená z vybraných místních autochtonních odrůd vinné révy. Nemuseli jsme dlouho vybírat, nemuseli se ani přít o to, které víno si ještě dáme navrch. Oba jsme se shodli na objednávce. Grotta Rossa Carignano del Sulcis Rosso DOC, ročník 2017, ze sardinského vinařství Cantina Santadi.
Pánové, proč jste si vybrali právě toto víno?
J: Přiznávám, že to pro mě byla těžká volba. Jak Carignano tak Cannonau byla vína, která se pro mě stala vítězi večera a pokud bych musel bodovat, zvolil bych remízu. Carignano se často používá jako příměs k jiným odrůdám, ale v tomto případě mě překvapilo, jak se víno podařilo bez příměsi jiných odrůd. Rozhodla tedy zřejmě nádherná tmavá barva v kombinaci s vůní po čokoládě a lékořici a chutí po ovoci s pěknou tříslovinou. Víno přímo vybízí k dalšímu napití.
R: U mne preference vychází nejspíš z toho, že tuto odrůdu jsem jako jedinou ze všech nabízených už párkrát v životě ochutnával. Pravda dosud nikdy samostatně, spíš vždy v rámci mých oblíbených vín z oblasti Cotes du Rhone, kde se objevuje spolu se Syrah, Grenache a Mouvédre. Plná chuť po bobulovém ovoci, možná až v marmeládovém provedení, je mi sympatická, u červených vín nemám problém ani s vyšším alkoholem, který ze struktury chuti nijak nečouhá. Toto víno mi opravdu chutnalo, bylo elegantní a vznešené.
Pánové a co Sicílie? Proti sardinským vínům z odrůd Carignano a Cannonau byla v ochutnávce nasezena dvě vína s dominancí Nero d‘Avola…
J: Nero d‘Avola je odrůda, která je typická pro Sicílii a pěstuje se také na jihu v Kalábrii. Je to šťavnaté svěží víno, charakteristické ovocnou vůní s tóny třešní a černého rybízu. Chuť odhaluje jednotlivé ovocné vrstvy. Na prvním vzorku se mi líbila právě ta svěžest a ovocitost, což je dáno i tím, že je vyrobeno v nerezu. Mně však v tomto případě sud nechyběl. Ještě povedenější byla Benuara, toto víno dotváří odrůda Syrah, což mu rozhodně prospělo a je vidět, že míří za hranice ostrova. Tomu ovšem také odpovídá cena. Celkově se mi zdál povedenější výběr červených vín ze Sardinie.
R: Pravda, byl to těžký souboj, normálně bych měl obavy, zda nejsem vůči některému z těchto vín nespravedlivý. Dneska se mi však ani jedno ze zmíněných sicilských vín netrefilo do chuti. Nero d’Avola Sicilia Rosso IGT, ročník 2019, bylo mlaďoučké, ovocité, bylo na něm znát i to, že nezrálo v sudu. Druhá volba Benuara Sicilia Rosso DOC byla rozhodně zajímavější, protože se do vína z odrůdy Nero d‘Avola přidala jedna třetina mého oblíbeného Syrahu. Jen to víno nemělo z mého pohledu svůj den. Z vůně nepochopitelně lezly pro mne nepříjemné acetonové tóny, které mi kazily jinak velmi hezký dojem z chuti vína.
Pánové, na závěr byla jako třešnička na dortu připravena ochutnávka dlouho dekantovaného vína Noras Cannonau di Sardena DOC, ročník 2016, z vinařství Cantina Santadi. Zaujalo vás?
J: Noras Cannonau di Sardegna bylo lahodné, plné a silné, nikoli však přehnaně alkoholické víno s příjemnou aromatickou kořenitostí. Dubový sud víno dokonale podpořil. Bylo přesně v kondici, v jaké se dokáže nejlépe projevit, přitom se nesnaží konkurovat velkým vínům z pevniny. Velký zážitek.
R: Moc jsem se na toto víno těšil. Z přípravy, kterou tu Jarda publikoval před pár dny, jsem čekal specifické víno z odrůdy typické pro Sardinii, s charakteristickou vůní i chutí po lesním ovoci, koření, tabáku a čokoládě. Ano, vše tam bylo, konečně to bylo i podepřené dubovými sudy. Bylo to vážně jedno z nejlepších vín dnešního večera, jen u mne o prsa na pásce prohrálo právě s Carignanem.
Pánové, dosud nepadla řeč o ochutnávaných bílých vínech. Z hodnocení účastníků degustace měla nakonec i vyšší podporu než vína červená…
J: Možná znáte ten pocit. Jste na nějakém vám příjemném místě, typicky to bývá dovolená u moře, v restauraci si objednáte jídlo a k němu víno. Právě u moře to často bývá bílé víno, které se dobře snoubí s místními rybami nebo plody moře. S nadšením si říkáte, že toto víno si rozhodně musíte přivést domů. Přijedete domů a těšíte se, že si ten hezký večer zopakujete. A ejhle, víno chutná nějak jinak. Jakoby něco, co k němu patří, zůstalo na místě. Možná to slunce, které svítí jinak, nebo ten mořský vzduch, který dotvoří tu správnou atmosféru. Právě takový pocit jsem měl při ochutnávce dvou bílých vzorků ze Sicílie. Jak Lucido, tak Insolia, byla vína lehká, ovocná, s jemnou kyselinou, jen by to chtělo zakousnout k němu tu pražmu a poslouchat vlny narážející na pobřeží. Sardenská bílá dvojka mě nadchla. Je pravdou, že Vermentino znám. Ze dvou vzorků mi přišlo lepší scelení s Chardonnay, mým vítězným bílým tedy bylo Samas IGT Isola dei Nuraghi, 2019.
R: Otázka, k jakým vínům mám blíž, zda k bílým nebo k červeným, mne provází prakticky po celou dobu, co se o vína zajímám. Nejsem naprosto vyhraněný, někdy mám větší chuť na bílá, někdy tomu je naopak. Přesto zde asi musí zaznít, že Itálii nemám spojenou s víny bílými, i když věřím, že mi řada z vás dokáže oponovat, jak vám některá z nich chutnala… Koneckonců i dnešní ochutnávka sardinského Vermentina byla dost povedená, určitě zvlášť ve druhém vzorku, kde vystupovalo společně s Chardonnay, mi tato odrůda moc chutnala. Přesto se na mne všechna čtyři bílá vína nemohou zlobit. Přišel jsem si dnes především užít s víny červenými a to se povedlo.
Pánové, vaše sklínky se prázdní. Dovolte poslední otázku. Nechci po vás hodnocení, který z ostrovů získal vaše preference. Pojďme na to jinak. Italské ostrovy versus vinařské regiony na pevnině. Co u vás vítězí?
J: Já bych se nebál říci, že u mě tento večer vyhrála Sardinie. Sicílie určitě odpustí a nepochybuji, že tento ostrov s množstvím vinic dokáže nabídnout nádherná vína. Psal jsem již dříve, že Sardinii znám z osobních návštěv, na Sicílii jsem ještě nebyl a o to víc mě láká se tam vydat, navštívit vinařství, ochutnat něco dobrého k jídlu a zapít dobrým vínem. No a co se týká otázky ostrovy versus pevnina, u mě spíš občas probíhá vnitřní boj mezi jihem a severem. Nádherné Toskánsko nebo Piemont, proti tomu moje oblíbená Apulie se skvělým Primitivo nebo Aglianico, kterému se říká Barolo jihu. Ve světě vín je prostě krása pořád porovnávat, ochutnávat a poznávat nový ročník, nebo i nové víno. Nejvíce však preferuji jednoho oblíbeného vinaře z Piemontu, který se jmenuje Bruno Rocca. Jeho Barbaresco je prostě třída. Poznáte ho podle pírka na etiketě.
R: Celou dobu jsem se bál, že se po mně bude chtít, abych si vybral mezi Sardinií a Sicílií… Už tak si oba ostrovy rozhádám, když se přiznám k lásce k Toskánsku, Piemontu či Puglii. Tak se alespoň kulantně pokusím o remízu. Jako vinný dobrodruh rád objevuji nové chutě pro mne neznámých odrůd. Toho jsem si dnes na degustaci užil dosyta. Potěšila mne všechna dnešní vína, i když se rád vrátím zpátky na pevninu a budu pokračovat v ochutnávání toho, co už vím, že mám rád.
J: Ještě bych chtěl dodat, že nás k povídání o vínech z italských ostrovů navnadila naše první návštěva degustace, kterou pravidelně pořádá společnost Wine of Italy. Oceňuji, že mnohaleté zkušenosti s italskými víny a osobní kontakty s vinaři jsou zárukou kvality vín nabízených na našem trhu. Budu se proto těšit na další degustaci, třeba tentokrát pro změnu vín ze severu.
Jarda a Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat