Zprvu to vypadalo, že dopolední program na bratislavské konferenci o auditu bude tím nejzajímavějším, co mne mělo ten den potkat. Po obědě jsem se rozloučil se slovenskými přáteli, sedl do auta a pokračoval v cestě do Zlína. Byl jsem spokojený, proč taky ne, v hlavě jsem měl nové podněty a v kufru auta několik krabic slovenského vína, jednak od Hubinských z Vinosadů, jednak od Petera Malíka z Úľan nad Žitavou. Nečekalo mne navečer už nic významného, jedna schůzka k připravovanému semináři a pak jsem si potřeboval jen prolétnout podklady na druhý den.
Byl krásný teplý červnový den, lákalo mne to sednout si někam pod slunečník a vyřešit vše potřebné u sklenky vína. Zní to možná paradoxně, málokdo si spojuje toto krajské město s vínem. Měl jsem však příležitost tu dříve pár týdnů pracovat, takže jsem už od té doby získal docela dobrý přehled o zlínských vinotékách. Vzpomínám, že v jedné z nich nedaleko hotelu jsem narazil i na mé první víno z vinařství Gréger z Rakvic. Tak mne zaujalo, že od té doby jejich vína nepřestávám vyhledávat a ochutnávat.
Po příjezdu do Zlína jsem se ubytoval a pustil se do plánování podvečera. Prozvonil jsem kolegyni z Baťova institutu, se kterou jsme kdysi realizovali společně jeden z evropských projektů pro krajské úřady. Petra už se mnou počítala, na můj návrh přistoupila, proč ne, nemusíme jednat v kanceláři. Jako znalá místních podmínek navrhla venkovní zahrádku u restaurace Dolce vita na zlínském náměstí.
Přes toto náměstí většinou vedly každý den mé cesty za auditem na Universitu Tomáše Bati, věděl jsem tedy dobře, kde se máme sejít. Znal jsem tam dobře i vinotéku s vinárnou v rohu náměstí, takovou super zašívárnu v centru Zlína. Měl jsem jednou štěstí na tradiční svátek svatého Martina, při kterém jsem si právě v této vinotéce neodepřel ochutnávku mladých vín.
Obvykle bývá na náměstí všude spousta lidí, ale měli jsme štěstí, stolek na zahrádce se pro nás našel. Nic nám nebránilo se posadit a pustit se do společných témat. V tu chvíli i svět kolem nás přestal rázem existovat. Když tu otázka… Co vám mohu nabídnout? Servírka ochotně přispěchala s nápojovým lístkem. Jako znalec vína jsem chtěl zaujmout něčím, co by upoutalo, ale z nabídky jsem byl rozpačitý. Žádné z vín jsem do té doby neochutnával. Tak jsem na to šel z druhé strany. Vybral jsem si odrůdu Merlot a toto víno nabízelo jen vinařství Juřeník & Žďárský.
Co už dnes vím o tomto vinařství? Je to projekt dvou kamarádů z Uherského Brodu, kteří se pustili do výroby vína z nakupovaných hroznů z vybraných moravských lokalit. Směřují však k tomu, aby obnovili na Uherskobrodsku vinařskou tradici a začali s největší péčí a respektem pěstovat hrozny pro svá vína v obci Maršovce. Mám radost, když narazím na úctu k tradici, ale současně i snahu objevovat něco nového. Tím je například v tomto vinařství výroba vína v betonovém vejci.
Pro to hezké odpoledne na letní zahrádce restaurace Dolce vita jsem vybral Merlot, ročník 2013, ve výběru z hroznů. Vína vinařství Juřeník & Žďárský se produkují v poměrně malých šaržích, v této bylo kolem 1500 lahví. Přistupoval jsem k němu tehdy opatrně, nevěděl, co od něho můžu čekat. Navíc jsem nechtěl před Petrou vypadat jako někdo, kde neumí vybrat dobré víno. Už když se rozvonělo ve skleničkách, tušil jsem, že mám na půl vyhráno. V chuti se promítly dubové sudy, ve kterých víno zrálo, ale i to, že před tím leželo delší dobu na slupkách. Ve vůni i chuti se daly rozpoznat náznaky černého rybízu, švestek, kůže a čokolády, ale i drsnost a lehké zemité tóny vycházející z taninů. Zkrátka voňavé, šťavnaté, dobře pitelné víno na pevném základě, vyrobené z hroznů, které dozrály pod moravským sluncem.
Příjemně se tenkrát u vína sedělo, povídalo a kulo plány, co spolu dál dělat, co pak zítra a co poté někdy příště… Ani se nám nechtělo končit, svádělo to pokračovat dál, kochat se hezkým večerem, dobrým vínem a podmanivou atmosférou zklidňujícího se města. Když se tak zpětně brouzdám vzpomínkami, říkám si, že by stálo za to najít odpověď na jednu otázku. Co je v tomto případě víc? Dobré víno, které pijeme? Kouzelné místo, kam jsme si se sklenkou sedli? Nebo příjemná společnost, se kterou stojí za to si vínko dát?
Víno je kulturní nápoj, působí na mysl lidí i vztahy mezi nimi. Tam, kde naši předci pěstovali vinnou révu a dokázali z ní vyrobit víno, tam se civilizace rozvíjela rychleji, než tomu bylo někde jinde. Tak na co se to vlastně ptám? Byl by hezký podvečer bez dobrého vína? Líbil by se nám i někde jinde? Vzpomínali bychom na něj po letech, kdybychom tam byli sami? Ale co, neřešte to. Žijte raději svůj sladký život, dolce vita...
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat