Přecházel jsem rynek glowny v Krakově, motal se mezi lidmi, občas se pokusil fotkou zachytit podmanivý okamžik z atmosféry, která mne všude kolem obklopovala… Nebyl jsem v Krakově poprvé, jezdím sem pravidelně koncem září již řadu let jako čestný host na mezinárodní konferenci o kontrole, rizicích a podvodech. Již poněkolikáté jsem z kapsy vytáhl pozvánku na závěrečnou večeři v restauraci s obtížně vyslovitelným jménem Wierzynek.
Hledal jsem cílové místo očima, nebylo to těžké, krásný dům s místním géniem loci se nedal přehlédnout. Nešlo si u něho nevšimnout výrazného štítu se jménem tohoto podniku nad vchodem. Již jsem předem slyšel, že má za sebou bohatou historii, setkávali se zde králové a šlechtici ze zemí tehdejší střední Evropy, aby udržovali své křehké vztahy u bohatě prostřených tabulí s jídlem a dobrým vínem. Těšil jsem se, že je budu po několika stoletích následovat.
Vzpomínám na onen večer téměř po deseti letech, mnohé z toho, co zde bylo řečeno a co bylo ochutnáno, už odplynulo časem. Co mi zůstalo v hlavě, to je zážitek ze společně strávených chvíl s Eddiem, Davidem, Irekem, Pietrem, Sylwií a Mitkem. Seděli jsme u krásně prostřeného stolu pod ulítlým moderním obrazem, kde nad námi hodoval mezi pohlednými dívkami Napoleon Bonaparte spolu s Marylin Monroe, Albertem Einsteinem či Fryderykem Chopinem. A nezapomenu nikdy ani na vína, která se tehdy večer podávala k několikachodovému menu. Koneckonců se přiznám, nebyl jsem v tom zas tak nevinně…
Úvodem k předkrmu nám bylo servírováno Chardonnay z AOC Chablis, Saint Martin, Domaine Laroche, ročník 2008. Toto vinařství v Burgundsku úspěšně vybudoval Michel Laroche, který však poté, když se v roce 2010 obchodně spojilo s dalšími podniky v Languedocu, z vedení nové společnosti odešel a dnes jde svou samostatnou cestou při výrobě vína opět v Chablis. Produkovaná vína pod jeho značkou patřila vždy k typickým reprezentantům tohoto typu šardonky, charakterizované čistou, intenzivní a ovocnou vůní s jemnými tóny zralých jablek, citrusů a minerálů, možná i s vůní květin a bílého pepře, v závěru pak s harmonickou kyselinkou a dotykem medu. I naše ochutnávané víno tuto eleganci potvrzovalo. Vinařství produkuje několik řad vína z Chablis, kromě základních Saint Martin a Vieille Voye, pak ještě vybraná vína z několika jimi vlastněných tratí s označením premier či grand cru.
Náš hostitel Eddie věděl, jak moc mám vína v oblibě, tak se na mne poté obrátil. Tak co Rodane, jak ti chutná Chablis? Krásné, podotkl jsem. Jen, k následujícímu hlavnímu chodu, bych si dal raději víno červené. Eddie se usmál. Tak dobře, máš možnost, tak nám něco vyber… To neměl říkat, má dušička zaplesala, pustil jsem se do toho.
V nabídce vín restaurace nabízela spoustu špičkových značek z celého světa od cca 20 eurových vín až po cenové kategorie, kam má peněženka, ani možnosti mých hostitelů zdaleka nesahaly. Při procházení nabídky vín z Bordeaux jsem jen nadhodil, že bych někdy chtěl ochutnat víno z rodiny de Rothschildů. Jenže nejlevnější víno z vinařství Chateau Lafite Rothschild stálo v restauraci kolem 1200 dolarů…
Pokud se mi na Polácích něco líbí, tak je to jejich schopnost dosáhnout svého cíle obchodním vyjednáváním. Eddie zavolal číšníka a požádal ho, zda by nedokázal nabídnout víno za přijatelnou cenu, které by si s víny Rothschildů z Bordeaux nezadalo. Úsměv na tváři číšníka značil jediné, proč ho tak jednoduchou otázkou vůbec obtěžujeme. Co takhle si dát víno od Philippe de Rothschild z jiné rodiny, vlastnící známé Chateau Mouton Rothschild? Nyní se jeho dcera a vnuci pustili do podnikatelského projektu za oceánem a vybudovali vinařství Baron Philippe de Rothschild Chile.
Rozhodnuto, jako druhé nám bylo nabídnuto víno Escudo Rojo, což je možno přeložit do češtiny jako červený štít. Bylo již starší, z ročníku 2005, což podpořilo jeho komplexnost a harmonii. Hrozny pro tato vína pocházejí z vinic v oblasti Maipo Valley nedaleko Santiaga. Ve vinařství uplatňují zkušenosti z Francie a vína vyrábějí jako cuvéečka, aby tak maximálně využili vlastnosti místních odrůd pro vytvoření harmonických vín. Pro řadu Escudo Rojo Origine, odkud pocházelo ochutnávané víno, se využívá Cabernet Sauvignon, Carmenere, Syrah a Cabernet Franc. Každá z odrůd mu propůjčila něco, jako je uhlazenost, svěžest a třísloviny, co z toho dohromady udělalo velké víno. Potvrzuji, moc mi chutnalo. Fíhaa, pil jsem Rothschilda…
K závěrečnému posezení jsem pro vzorek vína zabrousil do Itálie. Mám-li volnou ruku, proč se nepodívat do Piemontu? Opět jsem si vybral povedený kousek. Ruvei, Marchesi di Barolo, Barbera d’Alba, ročník 2007. Víno z odrůdy Barbera, které se zde ve vinařství pěstuje vedle známějšího Nebbiola slavných značek Barolo a Barbaresco, bylo sice silné a koncentrované, ale na druhou stranu krásně kulaté, s měkkým a hedvábným tělem, s rovnováhou ovocných chutí, jako jsou třešně či maliny, s tóny tabáku, břidlice a pochopitelně dubu a vanilky. Opět pro mne mimořádný zážitek.
Co napsat o vinařství? Zámek původních majitelů rodiny Marchesi spolu s vinnými sklepy se nachází přímo v obci Barolo. Poté, co vinařství zůstalo bez dědiců a přešlo do rukou charity, tak ho v minulém století postupně vykoupil místní vinař Pietro Abbona. Vinařství dnes přešlo do rukou jeho vnuka Ernesta s rodinou, kteří dále rozvíjejí rodinou vinařskou tradici.
Díky milému pozvání mých polských hostitelů a široké nabídce restaurace Wierzynek jsem ochutnal vína, na která v životě běžně nenatrefím. Příjemně jsem se přitom bavil o auditu i o víně. Rozhodně však na společnost pánů Michela Laroche, Philippe de Rotschilda a Ernesta Abbona dlouho nezapomenu.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat