Přejel jsem hranice a pokračoval po dálnici směrem na Bratislavu. Měl jsem volné odpoledne, zbývalo se jen ubytovat, zajít někam na večeři a připravit se na zítřejší jednání s klienty. Něco mi říkalo, ať udělám něco nečekaného. Proč se nestavit pro víno? Viděl jsem po levé straně Malé Karpaty, vím dobře, že se za nimi táhne Malokarpatská vinohradnická oblast, kde se daří vinné révě minimálně stejně dobře, jako u nás na jižní Moravě. Již několikrát jsem tam navštívil vinaře v Modré, Doľanech, Suché pod Parnou či Trnavě a pokaždé jsem si naložil velmi dobrá vína. Jdu do toho, v Malackách dávám směrovku a vyrážím za dobrodružstvím. Přejíždím malokarpatské vrcholky, krásná stoupání i klesání, až dojíždím do Pezinka. Už cestou jsem se rozhodl. Dneska jedu do Vinosadů, pár kilometrů odtud na sever.
Proč právě Vinosady? Před třemi roky jsem dostal lahvinku Bobuľového výberu Veltlínského zeleného ročníku 2012 z vinařství Hubinský. Plné, ovocné víno s nasládlou dochutí rozinek. Příjemně mne to tehdy překvapilo, tak jsem měl zájem vína od Hubinských přechutnat. Ono se řekne snadno, zajedu tam a stavím se ve vinařství. Ale najednou jsem byl ve Vinosadech a netušil, kam mám jet, když jsem neměl k dispozici navigaci. Nezbylo mi nic jiného, než oslovovat náhodné chodce a postupně se tak přibližovat do Školské ulice, kde měli Hubinští v jednom z domů své vinařství.
Byl to vlastně ulítlý nápad, stavit se odpoledne u vinařů a počítat s tím, že se mi jeden ze dvou majitelů vinařství bude věnovat. Dopadlo to tak, že oba byli ve vinohradu, kde před nimi v těchto májových dnech stál nelehký úkol, osazovat vyklučenou vinici novými sazenicemi vinné révy. Ještě, že byla doma paní Hubinská, která mne pozvala dál. Mile mne uvítala, posadila do degustační místnosti a při šálku kávy mi představila to, co bych si u nich mohl koupit.
Domluvili jsme se, že si vezmu jednu krabici, naplněnou lahvemi vín různých odrůd. Mezi nimi byla dvě špičková vína Ryzlink rýnský a Veltlínské zelené. Rýňák dostal jméno podle místa, odkud pocházely hrozny na jeho výrobu. Byly sesbírány ve vinohradu ve Vinosadech, na trati Hauspereg, lišící se od zbytku vinohradu těžší půdou. Barva vína měla zlatožlutý odstín, ve vůni bylo možno najít meruňkové tóny, lipový květ a mineralitu. V plné chuti byl znát dostatek pikantních kyselinek i ležení na jemných kalech.
Veltlín se nazýval podle vinařů Hubiňák, pro jeho výrobu byly použity postupně sbírané hrozny ze čtyř vinohradů. Barva byla sytá, slámově žlutá. Ve vůni šlo poznat tóny krémové dužniny z hrušky, nakládané kukuřice a lněného oleje. V chuti bylo víno harmonické s potřebnou kyselinkou a mandlovou dochutí. Zaujalo mne, že ve vinařství dávají tomuto vínu burgundskou dimenzi.
Mezi dalšími víny jsem ocenil zejména Chardonnay s vůní po medu, vlašských ořechách a hrušce, v chuti byla znát mineralita a dubové dřevo. Dále jsem otevřel lahve Irsai Oliveru, Devínu a Frankovky rosé. Všechna vína potvrdila profesionalitu vinařů, podobná stojí za to i v budoucnu potkávat.
Během toho, co mi paní Hubinská ukládala vína do krabice a vystavovala účet, z ničeho nic se zarazila. Začala se mi najednou omlouvat, že si neuvědomila, jak je to tam cítit zkaženou vodou ve váze s narašenými proutky vinné révy. Zvedla se, že je půjde vyhodit na kompost a vodu vylít. To mne dostalo. Jako zahrádkář s mikrovinicí jsem právě teď zatoužil zasadit pravokořenné proutky od Hubinských a rozšířit si řádek svých vinných hlav o novou odrůdu Alibernetu. Nebylo moc pracné paní Hubinskou přemluvit, aby mi dala proutky s již narašenými kořínky do plastové tašky. Sice se neustále omlouvala, že je nechala zahnít, ale to jsem neposlouchal. Byl jsem šťastný, že jsem nečekaně uspěl, ač jsem s tím vůbec nepočítal.
Trvá minimálně čtyři roky, než proutek zesílí a ukážou se na něm první hrozny. Něco se chytlo, něco nepřežilo studené zimy. Těším se moc, že se snad letos u těch rév, co vydržely, hroznů konečně dočkám. Těším se na Alibernet, dárek od Hubinských.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat