Jsou dni, kdy toužím nacházet v paletě aromatických linek a mozaice pestrých chutí bílých vín nový překvapivý zážitek, který uchovám ve své dlouhodobé paměti spojené s láskou k vínu. Jsou dni, kdy dám přednost brundibársky usazenému červenému vínu, co mne pohladí při mazlení s douškem v mých ústech, někdy i vyprovokuje k vykouzlení slůvek obdivu. A konečně jsou dni, takové ty chlastací, kdy víno je prostředkem k dobré náladě, potřebnému relaxu, navazování přátelství, prolnutí s přírodou a kulturním prostředím, v neposlední řadě pak napomůže smířit se s počasím, ať s krásným sluníčkem, nejlépe někde u bazénu, nebo při útěku od mrazu k roztopenému krbu. Právě v těchto případech často sahám po vínu růžovém, s příjemnou vůní i chutí, pramenící z ovocitosti s překvapivě přidanou porcí smetany.
Jak jste na tom právě vy? Ze zkušenosti vím, že se běžný konzument dost často vyhraňuje, buď pije zásadně jen bílé suché nearomatické víno, nebo naopak to voňavé minimálně v polosladké variantě. Narazil jsem pak i na zaryté fanoušky červených vín, čím vyšší tříslovina, tím mají pocit, že víno je nezaměnitelný nápoj pro bohy. A růžovky? Snad nás je takových, jako jsem já, většina, ale také jsem již potkal ty, kdo růžovým vínům vůbec nevěří a vyhýbají se jim. Ještěže je na vínu krásné to, že se vyrábí pro všechny, ze spousty odrůd, různými technologiemi, vykvašené do stavu s různým obsahem cukru, kyselin a extraktu. Navíc z různých oblastí, od různých vinařů, v různých ročnících. A to se nepouštím do úvah, zda vůbec z hroznů, jak namíchané, naředěné a doslazované…
Co se týká ochutnání růžových vín, dostanu se k nim zpravidla jen okrajově při degustacích, jako jakýsi předěl mezi bloky bílých a červených vín. Snad právě pro to vyhledávám i akce, kdy je možnost poznat růžovky v nepřeberném množství. Samostatná ochutnávka odpustí roséčku vyšší cukr, ale když pijete během jednoho odpoledne stovku vzorků, vyšší cukry vám brzo zalepí chuťové pohárky a nepoznáte specifika té které odrůdy ve víně. Pak u mne vyhrávají ta harmonicky sladěná vína, poctivě udělaná do sucha či maximálně polosucha. A právě k takovým akcím, kterých se pravidelně účastním, patří prvomájový Svátek růžových vín ve Svatováclavské vinici pod Pražským hradem. Už jsem psal, že jsme se v roce 2020 vlivem vyhlášeného stavu nouze museli bez této akce obejít. Proto mi to nedalo, v hlavě jsem si promítl zážitky z loňského setkání s růžovými víny.
Bylo by hezké vyjmenovat tu všechny vinaře, které jsem tam před rokem potkal a jejichž vína mne oslovila. Možná někdy příště… Vyřeším to tak, že se zmíním o jednom vínu, které mne tam mimořádně upoutalo. Dokonce tak, že jsem ho zakoupil a uložil do své chladící vinotéky. V průběhu roku ho při ochutnávání předběhla mnohá další vína, tak se na něj dostalo až prvého května letošního roku. Chci se zmínit o vínu, které přirovnávám k růžové princezně. Jde o jakostní suché víno Svatovavřinecké rosé 2018 z Mikrosvínu Mikulov.
Seděli jsme u něj doma včera večer. Příjemné voňavé vínko, dlouhá chuť. V podchlazeném stavu možná víc kyselinek, ale vyrovnaný cukr se postupným oteplováním přihlásil o slovo. Malinový dezertík, pilo se to úplně samo. Jasně, toto víno není žádná bomba, kvůli čemuž bychom jeli přes půl světa. Je to zkrátka fajn pití, co stojí za to ochutnat, pokud máte takovou tu chlastací náladu, zejména tehdy, když se venku hlásí příjemné dny se sluníčkem. Není nad to právě tehdy potkat tu svou růžovou princeznu.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat