Zas tu máme podzim, listí na stromech hraje všemi možnými pastelovými barvami, trička jsme schovali pod svetry a sotva zajde sluníčko, už abychom se zahalovali do teplých bund. Pozoruji, že u nás doma čím dál častěji dostávají přednost červená vína před bílými, tak to zkrátka je a zima na tom nic nezmění.
Dnešní text ovlivnil jeden dokument o dalmatských plážích, městech a jejich památkách, který mě navnadil zavzpomínat na místní, pro mě stále trochu exotická vína. Pravidelní čtenáři ví, že mi o nich často povídá Linda, která v Chorvatsku pravidelně tráví krásné letní týdny.
Vinařství patří k Dalmácii už od pradávna. Na dalmatském pobřeží jsou vinohrady prakticky všude. Nejproslulejšími vinařskými oblastmi jsou zde zejména ostrovy Brač, Šolta, Hvar, Ščedro, Vis a na pobřeží pak Kaštela nedaleko Splitu.
Typické pro viniční tratě je kamenitý terén. Před kultivací vinic zde byly na stráních obrovské kameny, které bylo nutno nejprve rozbít na malé kousky. Teprve na této kamenité půdě bylo možno zasázet vinnou révu.
Logicky napadá každého otázka, odkud rostliny dostávají v kamenité půdě vodu? Jednak zde dochází mezi kameny k menšímu odpařování vody, takže se lépe pod kameny uchovává pro kořeny révy. Druhým efektem je, že zde logicky roste méně plevele. Vzhledem k tomu, že v této oblasti prší jen minimálně, pomáhají si vinaři v letních měsících kapkovým zavlažovacím systémem, z něhož lze výjimečně v období dlouhotrvajícího sucha vodu čerpat. To se však uplatňuje jen tak třikrát, čtyřikrát do roka.
