Šipon Premium Jeruzalem

Tak ať se ti tu dobře bydlí… Sešlo se nás u Luďka toho večera na kolaudaci nově zařízeného bytu celkem osm. Já vím, kdybych řekl, že nás bylo pět, znělo by to drobet líp. Na druhou stranu na sedmičku vína je ten počet akorát tak, aby každý ochutnal a na řadu hned přišla další lahev. A že jich bylo nepočítaně... Ono nakonec vlastně na nás vyšlo i trochu víc než degustační vzoreček, protože dva z nás v průběhu večera preferovali pivo…

Luděk věděl, že vínu rozumíme, tak se nechtěl nechat zahanbit. Zásobil se na úrovni, ať už vybíral bílá nebo červená vína. My pozvaní jsme taky nepřišli s prázdnou kapsou, takže se nám tu sešla spousta zajímavých vín z Moravy, Rakouska, Německa, Itálie a Slovinska. O každém z nich by se dal napsat text, ale nebudu odvádět pozornost a rozmělňovat zážitky.

Mlaďoši

„Rozmysli se, Rodane, rozmysli, na své štěstí pomysli, jestli přátele vyměníš za trapně komerční svátek sv. Martina a kyselé nové víno…“ Přesně tuto výčitku jsem schytal od spolužáka Pepy, se kterým jsem si něco užil při vysokoškolských studiích. Právě 11. listopadu jsme se totiž měli sejít, nás pár léty prověřených ekonomů, co jsme k sobě před drahně lety tak nějak patřili. Někteří už dávají nenávratně přednost svým vnoučatům, jiní se už s náhradními klouby odmítají táhnout přes půl republiky, takže co naplat, už se nás zas tak moc každoročně nepotkává. A já jim do toho navíc ještě hodil vidle. Protože ve víně je pravda a co mi tak v životě ještě jiného zbývá, než mluvit pravdu při ochutnávání vín. A to včetně těch ze všech vín nejmladších.

Co teď chcete slyšet? Měl Pepa pravdu? Opravdu jsem celou sobotu při koštech křivil pusu, nadával na to, že ochutnávky vín jsou dneska jen jeden velký business, a říkal si, co všechno jiného lepšího jsem mohl prožít? Zkusím se tedy nad tím zamyslet a ze zážitků minulého týdne vytěžit pár mouder o letošních vzorcích mladých vín.

Víno dopoledního kancelářského střihu

Když tak o tom přemýšlím, tak na degustaci do vinného baru VinVin v žižkovském hotelu Olšanka mě přivedly tři důvody. Tím prvním byla skutečnost, že jsem jim tam před pár lety nastavoval systém ochrany osobních údajů podle evropské legislativy. Předpokládám, že jim to v hotelu stále funguje tak jak má, aspoň jsem doposud nezachytil, že by se o mně po Praze povídalo, že jsem nezřízený pijan vína. 

Druhým důvodem bylo představované vinařství Kolby. Řadu let jsem od nich bral vánoční vína, což jak podnikatelé zajisté vědí, jsou vína, která jsou poskytována zaměstnancům a obchodním partnerům na konci roku jako poděkování za dobrou spolupráci. Mělo to doletoška zvýhodněný daňový režim, konsolidační balíček však zamíchal kartami a počítám, že spousta zejména malých vinařství bude mít velký problém s odbytem.

Třetím důvodem bylo, že do VinVinu jsem chodíval roky za převážně znojemskými víny dost pravidelně a tentokrát mě tam vytáhl Jarda, který se naskok vrátil do Česka ze svého pobytu v Lucemburku. Měli jsme tak možnost probrat, co nového v práci tady u nás, která nás před časem spojovala, či jak se audituje na Evropském účetním dvoře dosahování cílů za evropské prostředky v jednotlivých zemích Evropské unie. Zejména jsme pak pochopitelně probrali jaká vína se pijí za německými kopečky či podél francouzských řek.

Dvojnásobný dědek

Nechce se mi tomu ani věřit, ale jsou to už nachlup tři roky, kdy jsem tu v jednom textu přivítal na svět mou první vnučku Verunku. Jak jinak na vinném blogu než reportem o lahvince fajn vína, co padla na její počest. A zapil jsem ji asi dobře, Verča roste jako z vody. Už svého dědu náležitě prohání a ten jen jihne, když si mu sedne na klín, upřeně se mu podívá do očí a prosebně požádá. Dědo, pojď blbnout…

Zatímco jsme ji doteď brali jako toho nejmenšího človíčka naší rodiny, od minulého týdne je tomu jinak. Verunce se narodil bráška Matěj. Tak mám tedy druhého vnuka, jsem dvojnásobný dědek. Zatím je to takový malinký uzlíček, co jen spí, občas se přihlásí o jídlo a od své maminky dostane mlíčko. Bude muset ještě drobet povyrůst, než se svým dědou naváže kontakt a ten mu předá něco z toho, co za svůj život stačil poznat a co stálo za to.

A teď k tomu hlavnímu. I Matěje jsme doma přivítali na svět dobrým vínem. Schovával jsem si pro tuto příležitost pet nat šumivé víno ze Slovenska z vinařství Bobulles ze Šenkvic nabízené od názvem „Pán Oliver“. Pro úplnost, za vinařstvím stojí Vladimír a Samuel Hacajové, kteří se zaměřili výhradně na sekty a šumivá vína.

Maison Louis Jadot

Na letošní galadegustaci pořádanou společností Kupmeto jsem měl ohromné štěstí na zástupce vinařství. Většinou šlo o markeťáky, kteří to opravdu uměli, propagovali svá vína způsobem, že se nedalo odolat. Teda alespoň na místě ochutnávky v krásném sále Novoměstské radnice, do sklenky jsem tam dostal vzorky desítek parádních vín. K tomu jsem navíc zažil zajímavá povídání o vinicích, způsobu výroby jednotlivých vín a pochopitelně o nabízených vínech.

Po čase jsem po zásluze opět podlehl kouzlu burgundských vín z vinařství Maison Louis Jadot. V počátcích mého objevování těch nejlepších Pinot Noir jsem lahve od nich tu a tam kupoval v Makru, nebyly nikdy právě nejlevnější, ale stály za to. Pak se svět vína přede mnou rozevřel naplno, měl jsem možnost ochutnat Rulandy i odjinud, pak se k tomu přidala jiná božská červená a k vínům od Jadota jsem se dostával spíše náhodně při nějakých výjimečných příležitostech.

U stánku s víny Maison Louis Jadot jsem spatřil důvěrně známou vinětu a hnedle jsem pookřál. To musím opět přechutnat… Totiž, možná někdo neví, tak mu musím pomoci. Na všech lahvích je žlutá etiketa se zobrazením kamenné busty usměvavého boha Baccha. K tomu se ještě přidává označení kontrolovaného původu hroznů – Appellation d'Origine Contrôlée z více jak 220 hektarú vinic rozmístěných po celé ploše Burgundska od Côte d´Or přes Mâconnais až na jih k Beaujolais. Nelze se nezmínit, že velká část z nich jsou v kategorii Premier cru a Grand cru.