Galerie emocí

Štíhlá plavovláska procházela jednotlivými ateliery Akademie výtvarného umění a prohlížela si vystavená díla diplomantů. Stejně jako řada dalších návštěvníků, které jsem tu potkával, ale ji zkrátka nešlo přehlédnout. Byla mladá, ale přece jen o pár let starší než studenti, kteří u svých obrazů, grafik nebo prostorových děl postávali či posedávali se sklenkami v rukách, přičemž se snažili za každou cenu na sebe upozornit, že jsou právě oni autory jednotlivých dílek.

Slušelo jí to, bylo znát, že už ví, co si má obléci, aby zaujala. Dlouhé splývavé šaty zvýrazňovaly její siluetu, svůdný dekolt přitahoval pozornost přítomných pánů. Mohla by hnedle stát modelem pro některý z obrazů, kdyby se našel nový šikovný Picasso a dostal by chuť prorazit do světa tím, že ji namaluje. Jak se jen odlišovala od mladých kluků a holek v ležérním oblečení, často jen s jediným charakteristickým znakem, že bylo černé.

V ruce držela sklenku bílého vína, přece jen to byla sláva ku příležitosti vernisáže děl na závěr pětiletého studia, takže vše povoleno. Rád ochutnávám víno při různých příležitostech, když je šance spojit víno s uměním, posouvá se zážitek o úroveň výš. Víno beru jako kulturní nápoj, jako prostředek ke společenské konverzaci, jako náboj zacílený na naše emoce.

Italské momenty na Wine Prague

Jak začít? Třeba takto… Květnová přehlídka českých, moravských či zahraničních vín Wine Prague je pro mě svátkem vína ze všech svátků nejsvátkovatější. Jasně vím, že i v rámci České republiky jsou i další podobné prestižní akce, ale tady mi někdo přímo v Praze připraví ochutnávku dost dobrých vzorků z celého světa přímo pod nos, a to v množství poměrně rozsáhlém, a dává mi plnou volnost vše přechutnat.

Každoročně si odnáším spoustu zážitků, zajímavých tipů na vína, která by mi neměla chybět ve sklence. K tomu zde potkám řadu lidí podobně nadšených pro víno, jako jsem já, se kterými se třeba v budoucnu budu moci dále střetávat a probírat spolu, co nám chutná. Ne vždy to vyjde, výměna kontaktů sice proběhne, ale kdo si pak vzpomene na vizitku v kapse a vybaví si osobu, která k ní patří... 

Malahi Red

Etiketa prodává… V poslední době si všímám, jak světoví i tuzemští vinaři obměňují etikety svých vín. Dříve si sázelo možná víc na tradici, pokud si zákazník zvykl na určitý grafický projev, tak bylo vhodné se ho držet. Teď mi přijde, že je snaha ukázat, že se jde s dobou, že existuje nápaditost, barevnost a vtip v prezentaci vína.

Mám před sebou právě přechutnanou lahev vína. Výrazný název, který jasně zasazuje víno do regionálního a historického kontextu pěstování révy, co posloužila výrobě tohoto vína. Pak tři trochu autochtonní odrůdy, které daly vínu tělo. A nakonec výrazný obrazec svislých rovnoběžných čar, částečně pokrytý pastelovými pruhy, co upoutá a vyvolá emoce… 

Snad pravidelné řádky podzimní vinice, snad části technologických zařízení vinařství, latě velkých dubových sudů, dlaždice na podlaze sklepa nebo nekonečné zásoby naplněných lahví vína. Tvůrce štítku architekt Ararat Haydeyan ho nazval „Chameleon“ a dává nám vlastně vybrat. Každý ať v něm vidí něco jiného. 

Prvomájové růžovky

Píšu tady o tom každý rok. Ke svátku práce patří každoročně políbení pod rozkvetlým stromem a svátek růžových vín na Svatováclavské vinici pod Pražským hradem. Loni jsem to sice nahradil touláním po dolnorakouských vinařstvích, ale letos jste mě tu mohli opět zastihnout se sklenkou růžového vína. Potkal jsem se tu s pár známými i nově objevenými vinaři, pobavil se s několika vinnými nadšenci a přiťukl si dokonce i s kamarádkou Renatou z Děčína, co sem přijela se svou partou slavit první máj.

Pořadatelé striktní pravidla akce už před časem rozvolnili, na stáncích se může objevit kromě růžovek i ukázkové bílé víno a hlavně vše, co u vinařů ve vinařství obsahuje bublinky. Vzhledem k tomu, že spousta vzorků měla letos cukru více než malé množství, zaměřil jsem se právě na sekty a frizzante.

Trojka s Jirkou Maděřičem

Koho by napadlo, že kousek od litoměřického náměstí narazí na Hrádek? Pro méně znalé na Litoměřický hrad z druhé poloviny třináctého století? Taky jsem o tom léta nevěděl. V podstatě do doby, než jsem začal jezdit na regionálně velmi známou akci Vinařské Litoměřice. Každoročně koncem dubna se zde potká třicítka vinařů a obchodníků s víny se stovkami místních milovníků vína a do toho všeho k tomu hraje cimbálovka Jožky Šmukaře.

Letos nám k tomu jako bonus svítilo sluníčko, což umožnilo vycházet se skleničkou vína do přilehlého parčíku, posedávat na trávníku a dávat se do řeči s lidmi, které bych normálně nikdy v běžném životě nepotkal. Tady to naopak patřilo k uvolněné atmosféře místa a okamžiku, což vínu dává nové rozměry.

Využil jsem připraveného programu a dohodl jsem si v průběhu dne účast na mini degustaci třech vín z Vinařství Maděřič z Moravského Žižkova. Vinařství patří k těm komerčně známějším, ale popravdě zas tak často se s jejich produkcí nesetkávám. A když k tomu přidám fakt, že už jsem měl za sebou ochutnávku několika desítek vzorků, tak hodina posezení v zámecké vinárně s odborným výkladem vinaře byla vlastně dost fajn nápad.