Po celodenním auditu jsem toho už měl plné kecky, tak jsem kolegyni Renatě nadhodil udičku. Nečekejte nic prostopášného, můj svět se už spoustu let točí pouze kolem vína. „Nedáte si se mnou před odchodem sklenku žernosecké milerky?“
Já vím, v tomto momentě jsem najisto porušil spoustu zásad bezpečnosti práce, ale kdo něco v téhle koronakrizi už neošidil… Zvláště tehdy, když pracujete z domova formou home office. To k nedodržování pravidel přímo vybízí. Řeknete si, teď jsem to právě odpíchl a jdu domů. Zvednete se ze židle a sednete do vedlejšího křesla. Tak daleko to máte, když jdete z práce dom… Ale když je ten office skutečný? Jako externí konzultant jsem tedy musel počkat, co na to místní. Chvíli to vypadalo, jakože váhá. Pak se Renata zvedla a zašla do kuchyňky. Vrátila se s dvěma skleničkami a lahví perlivé vody. „A nebude vám vadit, když si to budu ředit? Střikem toho moc neporuším, ne? A navíc mi to tak víc chutná…“
Před několika dny jsem se tu zmiňoval o návštěvě známé děčínské vinotéky „Dům vína“ na Husovce v Podmoklech. Před padesáti a něco lety jsem tu kolem tohoto domu jako prvňák chodil do školy. Ví bůh, co tu tehdy bylo, že by agitační středisko? Zkrátka návrat ztraceného syna…
Taky jsem tu psal o zakoupení několika lahví vín ze severu Čech. Dnes tedy došlo na další, tentokrát z vyhlášeného terroir Velkých Žernosek. Nechal jsem si ve vinotéce do petky natočit litřík vína z odrůdy Müller Thurgau z žernoseckého vinařství Pavla Hrabkovského. Pro mě dosud neznámý vinař, takové bílé místo na mapě českých vinařství.
Samozřejmě jsem tedy současně spolumajitelku vinotéky vyzpovídal. Kdo se neptá, nic se nedoví. Jde o malé rodinné vinařství, které hospodaří zhruba na 10 hektarech vinic. Prodává svá vína pouze ze sklepa a v několika málo vybraných vinotékách na severu Čech. Lahví s jeho víny tedy moc není, kdo chce ochutnat, musí včas nakoupit, jinak se může stát, že musí počkat až do příští sklizně.
„Tak copak Renato, jak chutná?“ Vím z našich letmých setkání, že jsem se trefil do chutě, milerka je jejím oblíbeným vínem. Na druhou stranu, my auditoři nejdeme pro kritiku daleko… „No, co vám mám na to říct? Je svěží, trochu lipovinky, trochu hrušek, náznaky muškátu… Ale aromatika je neznatelná, vůbec mi nevadí, jen té kyselinky by v tom mohlo být míň. Ještě, že si to ředím vodou, jako vinný střik super…“
Vystihla to myslím dokonale. Na rozdíl od Renaty podléhám vůním a chutím ochutnávaných vín drobet víc. Ale i tak jsem si přišel na své. Od té doby, kdy sklízím milerku i na své vinici, vybavuji si celkem dobře, jak mi hrozny této odrůdy lahodí. A pokud jejich aroma najdu i ve víně, jsem spokojen. Což se tentokrát stalo.
Kromě Müller Thurgau jsem si ve vinotéce koupil od Pavla Hrabkovského i Ryzlink rýnský. Byla to koupě na doporučení, je o něho velký zájem, taky že byla zakoupená lahev v regálu poslední. Šlo o zemské víno z ročníku 2019, kdo přišel po mně, musí si už počkat na následující ročník. Mám však pro něho dobrou zprávu. Začíná se právě lahvovat…
Posledním kouskem do mého domácího archivu je víno z nedalekého vinařství Pod Radobýlem s moderním sídlem v Žalhosticích. V tomto případě jsem se nechal nalákat na červené víno z odrůdy, kterou znám dobře z několika ochutnávek vín roudnického vinařství Lobkowicz. Vybral jsem si Fratavu z ročníku 2018 ve výběru z hroznů. Viněta mě nalákala na vyzrálé víno temně červené barvy s výrazným aromatem tónů peckovitého ovoce, hřebíčku a lékořice, na závěr s pepřovou tříslovinou. Už se těším, až tohoto křížence Frankovky a Svatovavřineckého v klidu přechutnám.
Zbytek odpoledne po auditu utekl ani nevím jak. Právě proto budu na milerku od Hrabkovského určitě dlouho vzpomínat. Mile nás překvapila, potěšila, hlavně pak přinesla odreagování po celodenním pracovním nasazení. Takový malý světlý okamžik v neuspořádané době všemožných omezení.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat