Další z poddvorovských vinařství, kam se každoročně rád vracím, je to s názvem Hnidák. Založil ho původně Jaromír Hnidák starší, jak jsem tu už dříve v jednom textu psal, ve světě oceněný medailí jako sauvignonový král. Roky plynou, při mých návštěvách místních otevřených sklepů jsme ho tu vídali čím dál méně, oficiálně předal své vinařství synovi Jaromírovi a zeťovi Antonínu Rybovi. A jak jsem se doslechl, už obhospodařuje sám nekonečné nebeské vinice.
Oba pokračovatelé už jsou v podstatě také v mých letech, mohli bychom se tedy o víně bavit s přehledem, ale nějak to mezi námi během těch pár let, co sem jezdím, spíše vázlo. Ještě, že je ve vinařství omladina, mladá děvčata a jejich nápadníci, ochotně se postarali o naše skleničky. Jenže, jaksi chyběl ten zasvěcený výklad…
Letos mi přišlo, že jsem přijel do úplně jiného vinařství. Jedna z krásek, kterou tu potkávám snad od základky, už vyspěla, dosáhla plnoletosti a pod volnými šaty se jí začalo zvedat bříško. Sláva, rod Hnidáků bude pokračovat. Výkladu se profesionálně chopil pan Antonín. S velkým přehledem představoval jednotlivá vína na degustačním stolku. O každém nám prozradil vše, co nás zajímalo.
Pochopitelně jsem byl velmi zvědavý na jejich Sauvignon. Letos se nám představil ten z ročníku 2018, pozdní sběr. Neudělal ostudu, odrůdově povedený, s černorybízovou aromatikou a s nasládlou linkou bílých broskví. Chutnal… Zaujala mě i dvě Chardonnay, zatímco to v ročníku 2019, pozdní sběr, bylo spíš usazenější a musel bych si k němu hledat cestu, to druhé z ročníku 2020, moravské zemské víno, tancovalo živě na moderní hudbu a já jsem se v ústech k němu přidal a potěšil se s ním.
Na plné čáře to však letos u mě vyhrálo trio červených vín. Na stupeň nejvyšší vystoupal Merlot, ročník 2018, ve výběru z hroznů. Kouzelné plné víno obsahující již zakulacené taniny díky zrání v barikovém sudu. Pro někoho možná moc sametové, pak mohu doporučit Pinot Noir ze stejného ročníku a v přívlastku. Na mě možná toho barrique v něm bylo až dost, ale opět ho zařazuji mezi velká vína.
Jak jsem se tu již zmínil, já jsem letos podlehl Cuvée Mozaika. Čím více se na Moravě vysazuje odrůda Merlot, tím více se setkávám s pokusy o místní moravské Bordeaux. Ještě to bude pár let trvat, než se dočkáme jakéhosi „bottle shock“ a při slepé degustaci naše vína porazí ta francouzská. Ale proč si nastavovat hned tak vysokou laťku. Srovnávejme zatím naše moravská červená ovocitá vína s vyšší kyselinkou a s minimem taninů právě s podobnými cuvéečky Merlotu a Cabernetu Sauvignon. Pak si dovolím říci, příjemné překvapení, ta Mozaika…
To nejzajímavější však teprve přišlo. Snad to bylo kouzlo první návštěvy Jardy v Poddvorově, nebo bodrá přítomnost Libora v naší koštovací partě, nemusel jsem ani pana Antonína moc přemlouvat, abychom se dostali do sklepa. Rozhodně to je jeden z nekrásnějších místních sklepů. Stará část s dubovými sudy, nově dobudovaná chodba s nerezovými tanky pro bílá vína.
Krásně se to tu u sudů povídalo… A pochopitelně došlo i na koštýř, pro autory koštýřovin nejvyšší vyznamenání. První vzorek ze sudu bylo bílé cuvée. V poznámkách už nic nedohledám, tipoval bych burgundské odrůdy včetně šardonky z ročníku 2020. Barrique se u tohoto vína postaral o mohutné tělo a vanilkové tóny. Následoval Merlot, ročník 2020, opět v barrique. Kdybych mohl dát jednomu z vín vinařství Hnidák všechny hvězdičky, právě u tohoto vína bych to udělal. Vyvrcholení mělo přijít vzápětí. Pinot Noir, ročník 2020, rovněž v barrique. Bude to krásné velké víno, když ho však postavím vedle předchozího vína, právě teď v okamžiku koštu, u mě Merlot vyhrál.
Jsem rád, že jsme se letos potkali s panem Antonínem Rybou u vín z vinařství Hnidák. Asi jsme k tomu museli na obou stranách dozrát. Letos se to povedlo a díky tomu jsem prožil nezapomenutelný zážitek. Stálo to za to.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat