Ochutnávám, degustuji, popíjím, bavím se… To všechno, co mi ve světě vína přijde důležité, chci uvést hned zkraje. Prakticky každý den si nalévám víno do skleničky, ať už doma, nebo venku s někým, kdo má víno rád minimálně stejně, jako ho miluji já. Takže asi tolik pro ty, co si snad myslí, že nemám o čem psát. Je to všechno o dost složitější. Nepřestávám hledat ta nejlepší vína na světě, jen se mi nedostává času o tom psát. Takže alespoň teď ťukám na web pár nedělních řádek.
Konečně jsem se v týdnu přiznal ze svých podnikatelských úspěchů a odeslal daňové přiznání. Ulevilo se mi, vydělal jsem toho tak akorát, že mě to roční zúčtování nezruinovalo. Lehce rozradostněn jsem pak cestou od klienta vlezl do Billy a podlehl jsem tam klasické supermarketovce z Languedocu. Kupuji si ono víno pokaždé, když jeho cena klesne v akci na 50%. Co že to bylo? Merlot od Mazeta, Pays D’OC, víno chráněného zeměpisného označení.
Pro mě to bývá naprosto pohodové odrůdové víno, s intenzivní červenou až fialovou barvou. Ve vůni čerstvé červené bobulové ovoce, hodně jemná, sametová chuť s kořenitými tóny. Trochu mi to tentokrát přišlo, že tam toho bylo od všeho trochu navíc. Ovocné tóny byly až marmeládové, po napití jsem tam postrádal kyselinku, možná i těch cukrů bylo o fous víc. Normálně bych takto nezabrblal, ale narazil jsem v poslední době na podobná vína vícekrát. Takže už bych rád opět ochutnal něco, abych mohl zvolat, to se to povedlo…
V sobotu mě rodinka vytáhla na výlet. Oteplilo se, takže konečně to stojí opět za poznávání nových atraktivních míst. Chtěl jsem Daně s Týnou ukázat Tábor, kde jsem v loňském listopadu strávil pár konferenčních dnů. Moc se nám tam opět líbilo, jenže smůla. Na Žižkově náměstí a v jeho blízkém okolí se konala akce v rámci Táborského festivalu vína. Víte, co to je, když jste někam přijeli autem a musíte za hodinu zase odjet? Jen koukáte a závidíte. Dvanáct moravských vinařů rozmístěných ve „sklepích“ městských budov či restauračních zařízení, 70 vzorků, které můžete za vložné i opakovaně přechutnat, pokud si nejste jistí.
Moc jsem jim to tentokrát záviděl, vinařství byla moc atraktivní, už jsem se viděl, jak se tam se skleničkou procházím a příjemně se bavím. Alespoň do Coffee & Coctail baru Obývák, kde jsem loni s kolegy zapíjel narození Matěje jsem nakoukl. Koštovali tam vzorečky vín z Mikrosvínu, uff, jak rád bych se přidal. Tak jsem si to teda musel nechat až navečer domů. Alespoň mě to přimělo netoulat se po světě, ale vybrat něco od nás z Moravy.
Z mé chladničky jsem vytáhl lahvinku z čejkovického Vinařství Pastorek. Znám Pavla Pastorka jako dlouholetého předsedu vinařského družstva Templářských sklepů Čejkovice, co se po odchodu po penze věnuje vlastním vinicím. Osobně se s ním řadu let setkává můj syn, který mi od něho přivezl na letošní vánoční svátky právě zmíněnou lahev.
Že jsem se dosud nezmínil? Ryzlink rýnský v pozdním sběru, ročník 2022, viniční trať Odměry. Docela zajímavá je technologie výroby tohoto vína. Po ručním sběru následovala 48 hodinová studená macerace. Po vylisování a fermentaci leželo víno několik měsíců na jemných kalech, čímž zrálo s využitím metody „sur-lie“. Těšil jsem, čím mě víno překvapí.
Polosuchý rýňák měl atraktivní vůni sušených meruněk a lipového květu, určitě zarámovaná do špetky hořčinek. V chuti charakteristická ovocnost, snad navíc s trochou citrusů, kyselinkou a lehkou mineralitou. Tím, že jsem se v poslední době potkával především s německými rýňáky, musím popravdě konstatovat, že moravské rýnské Ryzlinky jsou přece jen o něčem jiném. Takové snazší na pochopení, přesto pitelné.
Nahrává mi to na závěrečnou smeč. Už druhým dílem se v sobotním programu České televize prezentoval cestopisem Vinorodé břehy Rýna moderátor mého mládí Honza Vala. Zatím mapuje spíš historické souvislosti pěstování rýňáků u Rýna a Mosely, ale věřím, že mi to v dalších pokračováních přinese spoustu tipů, jaká německá vína bych neměl minout. Až se k některému z doporučovaných vín dostanu, určitě dám vědět.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat