V zásadě se všichni, co to čtete, dělíte do třech skupin. Ta první nikdy o Poddvorově neslyšela a pro víno si na Moravu jezdí úplně někam jinam. Patrně většina z vás má tu svou vinařskou vesničku, ty své vinaře za kamarády, nebo, a to je nejhorší, k vinařům ani nejezdí a nakupují svá vína v některém ze supermarketů. Jejich názvy si každý doplňte sami, protože tam nehraje roli ani tak kvalita, ale spíš jen a jen cena.
Druhá skupina je už nadějnější, zajímá se o dobrá vína, a tak nemohla minout některého z poddvorovských vinařů. Není to tak snadné, protože jejich degustace mimo svá vinařství nejsou právě častá, ale kdo bude mít štěstí, narazí na ně. Třeba na Wine Prague nebo při vinobraních či ve vybraných vinotékách. Pokud už se někde objeví, neváhejte.
A do té třetí skupiny patřím já… Celkem cíleně jsem navštívil otevřené sklepy v Novém Poddvorově po přečtení několika pochvalných recenzí v roce 2009. Nebyl to první ročník, ale od té doby tam jezdím každoročně. Ano, letos jsem tam byl již popatnácté. A nikdy jsem neodjížděl zklamaný. Některá vína jsou taková, jaká na Moravě očekávám, pitelná pro dobrou náladu, některá jsou špičková, za něž by se nemuseli stydět ani zahraniční vinaři.
Třináct zastavení u ochutnávek vín z minimálně šesti lahví, ale u některých vinařů třeba i ze dvou desítek vzorků. Uznejte sami, to se nedá zvládnout, ale když se jeden snaží, krásných zážitků je pak mnoho. Nemám teď na mysli alkohol, ale kulturu vína. Byť i o tom prvním zmínka. Já jsem na kocovinu preventivně využil tabletku Anti Ethanol 07, čekal jsem, že mi za to víno nebude chutnat, ale hned u prvního sklepa jsem to úspěšně zlomil. Možná pocit, že s alkoholem bojuji všemi možnými způsoby, mi pomohlo namáhavý den úspěšně zvládnout.
A teď přehlídka toho, co mě v Poddvorově letos zaujalo. Standardně jsem začal u Vládi Kašíka. Pohodová atmosféra při ochutnávce, pomazánka a koláčky paní Kašíkové, zapojení mladší generace do výroby a prezentace vína a jedna horká novinka, druhý ochutnávkový pult obsluhovaný mládeží u protějšího vinařského domku. Závazek zněl upozornit na to nejlepší víno u každého vinaře. Zde to bylo jednoznačně suché červené Agni. Odvezl jsem si jich domů v krabici několik, potěší mě ještě řadu dalších večerů.
Hned další sklep vinařství Vitisberg patřil ke špičkám letošních sklepů. Ondra Konečný je zase o chlup lepší, musím mu vyseknout za letošní nabídku patřičnou poklonu. Na špičková bílá vína i podpultová červená se zkrátka nedá zapomenout. Právě ochutnávka těch červených přímo ve sklepě dala vyniknout pětikorunkové Frankovce z Krále vín, suchého vína z ročníku 2021 z trati Díle ve Čejkovicích. Ňami…
O kus dál dvě vinařství, kde se vždy příjemně povídá a pokaždé podlehnu k nákupům. První vinařství Iva a Broni Padalíkových, které za ty roky, co k nim jezdím, udělalo pořádný kus práce. Od vín pro přátele se vína posunula do profesionální podoby s hezkou etiketou. Chválil jsem opět jejich raritky v podobě Stařenčiny zahrádky, Odměrky – klaret, ale nejvíc vyzdvihuji výtečný Cabernet Cortis, ročník 2019. Už jsem si ho odvážel z loňských sklepů, je stále skvělý…
Co psát o přespolním vinařství Milana Vašíčka? Nedělá žádná vína, ke kterým bych se nechtěl vracet. Mezi bílými víny třeba málo viděná PIWI odrůda Donauriesling, určitě svěží Veltlínské zelené nebo málo viděný Sylván. Ale top pro mě byl jejich Merlot bariková reserva z ročníku 2022. Byla ho, jak se říká, plná huba odrůdových ovocných tónů podepřených dubem a vanilkou, a to vše s dlouhou dochutí.
První část uzavřu u Marka Gertnera. Otevřel nám vinařství už v předvečer akce, seděli jsme u něho dlouho do páteční noci a koštovali pro dobrou náladu. Mohl bych opět chválit jeho červená vína, Dornfelder, Frankovku a Rulandské modré, ale letos mě zaujal překvapivě polosuchý Hibernal. Proč? Byl povedený, co se týče vůně a chuti, jasně aromatika černého rybízu někomu nemusí sedět, ale já ji vyhledávám. A pro úplnost, ani letos nechybělo Rosé An-Zwei, které vozím každý rok k popíjení pod pergolou na naší chatě. Zkrátka letní pití…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat