Tak už to mám letos za sebou. Burčáky, vínka od českých a moravských vinařů na řadě atraktivních míst po Praze. Zkrátka, pořádaná vinobraní jsou pro mě, milovníka vína ohromným pokušením. Nejde o alkohol, to už snad čtenář mých textů pochopil, jde o vůně, chutě, terroiry, vinaře, rozhovory s lidmi, kteří jsou na tom podobně, jako já.
A jak? Myslím, že jsem si mezi těmi všemi ochutnávkami našel řadu vín, která mě potěšila a ke kterým se budu vracet. Kromě uplavaného koštu pod žižkovskou televizní věží a zrušeného vinobraní v trojské botanické zahradě, se všechna ostatní setkání povedla.
Co jsem si z letošních vinobraní pro sebe odnesl? Možná dva poznatky. Mnozí moravští vinaři ztrácí zájem o osobní setkávání se svými zákazníky a nechávají ochutnávky na obchodnících. Jasně, o vína osobně nepřijdu, ale už si o nich nepopovídám. Zvláště, když mi je nalévá gastro obsluha, která kromě propagačního letáku vlastně neví, co by mi řekla.
Druhý poznatek se týká poměrně velkého zastoupení vinařů z obou českých vinařských podoblastí, Litoměřické a Mělnické. Jasně, že dojem zkresluje vinobraní Prahy 7, kde se pod Trojským zámkem sešli převážně pražští vinaři, případně vinaři od Mělníka či Loun. Vlastně mě to letos přimělo i k zamyšlení, zda mě česká vína chutnají natolik, že je budu chtít ochutnávat čím dál častěji.
V sobotu jsem vyrazil do jedné z nejkrásnějších pražských vinic pod Pražským hradem, táhnoucí se podél Starých zámeckých schodů a obklopující Villu Richter, odkud je z terasy kouzelný pohled na starou Prahu. Pořádalo se zde totiž při příležitosti státního svátku vinobraní ve Svatováclavské vinici. Možná to s ohledem na ceny za vstup a ochutnávky nebyla masovka, potkával jsem zde spíš menší skupinky, včetně řady zahraničních návštěvníků, ale vína tu byla parádní.
Hned v degustačním stanu nedaleko vstupu jsem obdivně okoštoval první vína z prezentovaných vinařství. Začal jsem s ochutnávkami bílých vín od Horta z Dobšic. Nejvýše bych zde hodnotil obě VOC vína, a to Ryzlink rýnský, ročník 2021, a Sauvignon, ročník 2022. U druhého z nich mě dostala podmanivá broskvová vůně s angreštovým nádechem, v chuti pak čerstvé broskve přecházející do kompotového angreštu.
Hned vedle nabízelo svá vína BM Vinařství z Tvrdonic. Opět jsem dostal šanci přechutnat celou bílou nabídku. Veltlínské zelené ze Salónu vín, Ryzlink rýnský oceněný ve Slovácké vinařské podoblasti, pak Chardonnay se zlatou medailí z Grand Prix Vinex, následoval Sauvignon se zlatou medailí z Fest Wine. A co mi z těch šampionů chutnalo nejvíce? Zase hlasuji pro Sauvignon, tentokrát ročník 2021, ve výběru z hroznů.
Ve vůni tohoto Sauvignonu dominuje tropické ovoce, zejména kiwi a mango, doplněné o tóny broskve. Extraktivní, harmonická a plná chuť má nádhernou pikantní kyselinku. Ovocnost tohoto vína připomíná tropické ovoce, angreštový kompot, s krásnou broskvovou dochutí. Jejda, to si musím někdy zopakovat.
Na druhém konci degustačního stanu jsem narazil na stará známá vinařství. Kolby z Pouzdřan a Reisten z Pavlova. K těmto vínům se stojí za to vrátit v samostatném reportu, stejně tak k ochutnávkám z horní části vinohradu, kde jsem postupně okoštoval Vinařství Beneš, Vinselekt Michlovský, Ampelos ze Znojma a Vinařství Oulehla z Dolních Kounic.
Musím se zmínit o krásném zážitku přímo od Villy Richter. Jednak jsem zde narazil na vzorky Rýnského ryzlinku přímo z místní vinice, stejně tak i na šarmantní Pinot Noir, a jednak jsem se tu dal do řeči s Ivanou, která doplnila mé dojmy z vín svými trefnými postřehy. Jako Moravanka prosazovala spíše vína od nich, což mě o to víc ponoukalo vytahovat české trumfy v podobě vín z Velkých Žernosek, Chlumčan, Kutné Hory a právě Prahy.
A co mě chutnalo nejvíc z místní vinice? Není moc velká, jen 0,23 ha, sympatické je vedení révy tzv. na hlavu, vyrobí se jen cca 1200 lahví vín. Pokud mám hodnotit, tak ze dvou rýňáků mi chutnal ten mladší, s jemnou mineralitou a kyselinkou, z modré rulandy, zase ta vyzrálá starší. Dávám však za pravdu, že jde spíš o kuriozitu, máme Moravě co se týče vín ještě co závidět.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat