Čejkovický Sauvignon

Mám slabost pro vinaře z Čejkovic. Začínal jsem tu s pravidelnými degustacemi vín, naučil jsem se rozpoznávat základní moravské odrůdy, našel jsem si tu pro sebe dobrá vína. Postupně jsem navázal řadu osobních kontaktů, ve svém mobilu mám několik telefonních čísel, pochopitelně opětované i druhou stranou, kdykoliv potřebuji doplnit zásoby, zavolám a domluvím se. Takže zbývá ještě určit, jakého vína si odtud cením nejvíce…

Čejkovičtí vinaři zatím nenaskočili do čím dál početnějšího pelotonu vín originální certifikace, ani nesází na žádný svůj Kravák či Slípku. Možná škoda… Buď je jich tam moc a nedokážou se domluvit, vytvářejí raději konkurenční spolky, nebo to musí uzrát. Ono taky není jednoduché říct, na jakou odrůdu tam mají vsadit. Vždyť místní vinaři mají v sortimentu skoro všechno. Od tradičních moravských odrůd, jako je milerka či neuburk, přes vyhlášené světové, jako je merlot či šardonka, až po novošlechtěnce typu Sevaru, Neronetu, Rubinetu, Hibernalu.

Vína z Čech

Naše poslední setkání s přáteli u vína bylo zaměřené na vinařskou oblast Čechy. Ta se z mě nepochopitelných důvodů dále dělí na podoblast Litoměřickou a Mělnickou. Zadání tedy máme, ale ještě než prozradím, jaké víno jsem přinesl já a jaké další vzorky se sešly, musím krátce vzpomenout na jednu akci, kterou mi připomněl Rodan svým textem o vínech z Žernosek.

Před několika lety jsem se zúčastnil žernoseckého koštu a po pravdě řečeno to byl nezapomenutelný zážitek. Všechno se podařilo, byl to krásný výlet vlakem, pěšky i po vodě. Samotná akce se konala (a pořád koná, když není lockdown) v kulturním domě Velké Žernoseky. Společnost a atmosféra bývá výborná, má nicméně drobné odlišnosti od podobných akcí, které se konají na Moravě. Standardně se k vínu pije pivo, na žízeň, jak jsem zaslechl od spolusedících. Taky jsem se musel pousmát, když postarší pánové hodnotili tehdejšího guvernéra České národní banky Miroslava Singera. Ten měl stánek s číslem jedna hned u vchodu a byl osobně přítomen. Ekonomice prý sice nerozumí, ale víno má výborné, hodnotili pánové. Tak to vidíte. Já si pamatuji, že mě zaujal jejich Tramín.

Chicago a sklenka červeného

Kolem zaoceánských lodí se motají zvláštní lidé. Kdokoliv jiný, vy či já máme rádi pevnou půdu pod nohama, kam co položíme, tam to taky rádi najdeme. Ne tak ti, kteří s lodní dopravou spojili celý svůj život. 

Kolem zaoceánské nákladní lodě kotvící v přístavu u břehů Atlantiku pobíhali přístavní dělníci v pracovních montérkách s pestrými šátky kolem krku a hučkami na hlavě. Kdo se díval zpovzdálí, měl snad pocit, že se tu hemží mravenečci… Někteří z nich stáli na přepravních vagónech přistavené vlečky, zručně připevňovali na úchyty kontejnerů ocelová lana visící z manipulačních jeřábů. Jeden kontejner za druhým se pak vznášel přes okraj paluby a spouštěl se postupně do útrob lodi, kde ho další lodníci skládali pěkně jeden vedle druhého.

Nebyl tu žádný klid, naopak odevšad se linul značný hluk, jak o sobě dávaly vědět spuštěné stroje a zařízení, tu a tam si odfrkávala natlakovaná pára, z boků lodě se vypouštěla přečerpávaná voda, z otvorů ve výšce tryskala zpět na hladinu, do toho všeho tu a tam zněly zvonivé lodní sirény a nad tím vším pak o sobě dával vědět křik námořníků… Přesto to sem tak nějak patřilo. Nikomu to nepřišlo divné, naopak, bez toho by přístav nebyl přístavem. 

Radost ze Sauvignonu od Loiry

S výběrem vín naslepo je někdy setsakramentská potíž. Jdete do něčeho jen tak na doporučení, vůbec netušíte, zda se vaše preference budou shodovat. Ale máte to tam někde v sobě, neskutečně vás láká podlehnout, toužíte si udělat radost, otevřít lahev přivezeného vína, nalít si vzorek do sklenky, zakroužit s ní, k vínu přivonět, vzít pak doušek do úst a slastně polknout… 

S Jardou si už nějaký ten čas objednáváme vína od známého blogaře pana Skleničky s dovozem přímo od zahraničních vinařů. Tentokrát se v nabídce objevila Francie, a to oblast Loiry, konkrétně Centre Loire, apelace Cateaux du Giennois. Mám slabost pro Sauvignony a přese všechno, co jsem už v životě ochutnal, ty z Loiry jsou nejlepší na světě. Dá se tomu odolat? Já to nedokázal… Jarda se teď v degustacích toulá více na jihu, takže on ano.

Košt vína z Žernosek

Po celodenním auditu jsem toho už měl plné kecky, tak jsem kolegyni Renatě nadhodil udičku. Nečekejte nic prostopášného, můj svět se už spoustu let točí pouze kolem vína. „Nedáte si se mnou před odchodem sklenku žernosecké milerky?“

Já vím, v tomto momentě jsem najisto porušil spoustu zásad bezpečnosti práce, ale kdo něco v téhle koronakrizi už neošidil… Zvláště tehdy, když pracujete z domova formou home office. To k nedodržování pravidel přímo vybízí. Řeknete si, teď jsem to právě odpíchl a jdu domů. Zvednete se ze židle a sednete do vedlejšího křesla. Tak daleko to máte, když jdete z práce dom… Ale když je ten office skutečný? Jako externí konzultant jsem tedy musel počkat, co na to místní. Chvíli to vypadalo, jakože váhá. Pak se Renata zvedla a zašla do kuchyňky. Vrátila se s dvěma skleničkami a lahví perlivé vody. „A nebude vám vadit, když si to budu ředit? Střikem toho moc neporuším, ne? A navíc mi to tak víc chutná…“