První dojmy z letošního Poddvorova

V zásadě se všichni, co to čtete, dělíte do třech skupin. Ta první nikdy o Poddvorově neslyšela a pro víno si na Moravu jezdí úplně někam jinam. Patrně většina z vás má tu svou vinařskou vesničku, ty své vinaře za kamarády, nebo, a to je nejhorší, k vinařům ani nejezdí a nakupují svá vína v některém ze supermarketů. Jejich názvy si každý doplňte sami, protože tam nehraje roli ani tak kvalita, ale spíš jen a jen cena.

Druhá skupina je už nadějnější, zajímá se o dobrá vína, a tak nemohla minout některého z poddvorovských vinařů. Není to tak snadné, protože jejich degustace mimo svá vinařství nejsou právě častá, ale kdo bude mít štěstí, narazí na ně. Třeba na Wine Prague nebo při vinobraních či ve vybraných vinotékách. Pokud už se někde objeví, neváhejte.

A do té třetí skupiny patřím já… Celkem cíleně jsem navštívil otevřené sklepy v Novém Poddvorově po přečtení několika pochvalných recenzí v roce 2009. Nebyl to první ročník, ale od té doby tam jezdím každoročně. Ano, letos jsem tam byl již popatnácté. A nikdy jsem neodjížděl zklamaný. Některá vína jsou taková, jaká na Moravě očekávám, pitelná pro dobrou náladu, některá jsou špičková, za něž by se nemuseli stydět ani zahraniční vinaři. 

Magické číslo 10.000

Když jsme s Jardou v době covidu začali psát své fejetony o víně, neměli jsme představu, jak dlouho nám to vydrží… Jardu po čase odvála práce do ciziny, a tak to zůstalo na mně. Snažím se pokorně svěřovat mému vinnému deníčku, co kde s vínem zažiju. Vůbec to však nestíhám, ochutnávám mnohem víc, než stačím zaznamenat. Ale přestat se mi stále nechce.

Jeden z motivů je i skutečnost, že několik desítek milovníků vína si tu a tam Koštýřoviny otevře a do mých vzpomínek se začte. Možná že už to bylo za ty roky i pár stovek čtenářů, každopádně mi teď statistika přístupů ohlásila, že už jste se na mé texty přihlásili více než deset tisíckrát. Klobouček…

Že mě oblast pěstování vinné révy, výroby vína a jeho ochutnávání baví, to je fakt, ale neznamená to, že podobných lidí je kolem mě zas tak tolik. Mám zajisté pár přátel, které na blog nasměřuji, potkám tu a tam lidi nadšené pro víno, co si občas něco ode mě přečtou, ale nepředpokládám, že jim to vydrží a budou se zájmem sledovat vše, co se na blogu objeví. Pevně věřím, že se o někoho z vás postaraly i internetové vyhledávače.

Galerie emocí

Štíhlá plavovláska procházela jednotlivými ateliery Akademie výtvarného umění a prohlížela si vystavená díla diplomantů. Stejně jako řada dalších návštěvníků, které jsem tu potkával, ale ji zkrátka nešlo přehlédnout. Byla mladá, ale přece jen o pár let starší než studenti, kteří u svých obrazů, grafik nebo prostorových děl postávali či posedávali se sklenkami v rukách, přičemž se snažili za každou cenu na sebe upozornit, že jsou právě oni autory jednotlivých dílek.

Slušelo jí to, bylo znát, že už ví, co si má obléci, aby zaujala. Dlouhé splývavé šaty zvýrazňovaly její siluetu, svůdný dekolt přitahoval pozornost přítomných pánů. Mohla by hnedle stát modelem pro některý z obrazů, kdyby se našel nový šikovný Picasso a dostal by chuť prorazit do světa tím, že ji namaluje. Jak se jen odlišovala od mladých kluků a holek v ležérním oblečení, často jen s jediným charakteristickým znakem, že bylo černé.

V ruce držela sklenku bílého vína, přece jen to byla sláva ku příležitosti vernisáže děl na závěr pětiletého studia, takže vše povoleno. Rád ochutnávám víno při různých příležitostech, když je šance spojit víno s uměním, posouvá se zážitek o úroveň výš. Víno beru jako kulturní nápoj, jako prostředek ke společenské konverzaci, jako náboj zacílený na naše emoce.

Italské momenty na Wine Prague

Jak začít? Třeba takto… Květnová přehlídka českých, moravských či zahraničních vín Wine Prague je pro mě svátkem vína ze všech svátků nejsvátkovatější. Jasně vím, že i v rámci České republiky jsou i další podobné prestižní akce, ale tady mi někdo přímo v Praze připraví ochutnávku dost dobrých vzorků z celého světa přímo pod nos, a to v množství poměrně rozsáhlém, a dává mi plnou volnost vše přechutnat.

Každoročně si odnáším spoustu zážitků, zajímavých tipů na vína, která by mi neměla chybět ve sklence. K tomu zde potkám řadu lidí podobně nadšených pro víno, jako jsem já, se kterými se třeba v budoucnu budu moci dále střetávat a probírat spolu, co nám chutná. Ne vždy to vyjde, výměna kontaktů sice proběhne, ale kdo si pak vzpomene na vizitku v kapse a vybaví si osobu, která k ní patří... 

Malahi Red

Etiketa prodává… V poslední době si všímám, jak světoví i tuzemští vinaři obměňují etikety svých vín. Dříve si sázelo možná víc na tradici, pokud si zákazník zvykl na určitý grafický projev, tak bylo vhodné se ho držet. Teď mi přijde, že je snaha ukázat, že se jde s dobou, že existuje nápaditost, barevnost a vtip v prezentaci vína.

Mám před sebou právě přechutnanou lahev vína. Výrazný název, který jasně zasazuje víno do regionálního a historického kontextu pěstování révy, co posloužila výrobě tohoto vína. Pak tři trochu autochtonní odrůdy, které daly vínu tělo. A nakonec výrazný obrazec svislých rovnoběžných čar, částečně pokrytý pastelovými pruhy, co upoutá a vyvolá emoce… 

Snad pravidelné řádky podzimní vinice, snad části technologických zařízení vinařství, latě velkých dubových sudů, dlaždice na podlaze sklepa nebo nekonečné zásoby naplněných lahví vína. Tvůrce štítku architekt Ararat Haydeyan ho nazval „Chameleon“ a dává nám vlastně vybrat. Každý ať v něm vidí něco jiného.