Přišel na to Michal. Spolužák z vysoké, kterou jsme všichni spolu studovali bratru před čtyřiceti lety. Jako prvnímu došlo, že letos 23. dubna se naše setkání v žádné z pražských hospůdek konat nemůže. Cožpak se nedá využít moderní technologie? Můžeme se přece virtuálně propojit na některé aplikaci a zorganizovat on-line hospodu. Každý může zůstat na svém gauči, nemusí se ani převlékat z tepláků a čekat na to, co mu číšník přinese… Zkrátka stačí si jen sednout k bedně, teda monitoru, a popíjet svůj oblíbený nápoj.
Žasnul sem, jaká byla odezva. Ze všech stran lítaly emaily, jasně jdeme do toho… Majka, Ema, Pepa, Míla, Dáša, Zuzka, Jana byli mezi prvními, další zvažovali. To už je panečku na velký stůl. Tak termín byl, hodina se upřesnila, zvolily se teamsy, na pokec zval Michal. Přidal jsem se taky, proč taky ne? Byl jsem zvědavý, jak nám to takto virtuálně bude fungovat.
Než si připomenu, co dobrého jsem si do virtuální hospody vzal s sebou, pokusím se shrnout své dojmy. Sešlo se pár lidí, co spolu chtěli mluvit, a posadili se k jednomu stolu. No k jednomu stolu… To snad ani ne. Každý seděl u svého písíčka, někdo v pracovně, někdo v obýváku, já jsem si dal air-booka na kuchyňský stůl. Majka fikaně komunikovala ze svého chytrého mobilu a zkraje se procházela po zahradě, kde ji rozkvétaly rododendrony. Paráda, dámský prvek atmosféru v hospodě vždycky zvedne. Horší bylo, že těch, co měli možnost spustit kamery, bylo jen pár. Však mně taky pěkně dlouho trvalo, než se mi podařilo prolomit všechny firewally a povolit nainstalované kameře pracovat.
Nevím, zda to nebyl jen můj dojem, ale virtuální komunikace je drobet jiná než ta naživo. Přišlo mi, že kdo si vzal slovo, tak měl možnost vše dovyprávět. Ve skutečné hospodě bychom si skákali do řeči, zvláště ti, co jsou zvyklí se prosazovat. Situace se sice s přibývajícím časem měnila, i tady bylo patrné, že kdo se poctivě při povídání obsluhoval oblíbeným alkoholickým nápojem, tak byl čím dál výřečnější. Občas se sice někdo odmlčel na delší dobu, málokdy jsme si toho všimli, pokud to nepřiznal, že právě dělal někde jinde cosi důležitého. On-line komunikace má tu výhodu, že si všichni myslí, že tam jsi, a pokud se náhodou neodhlásíš, tak se můžeš klidně zdekovat a ledacos jiného zařídit. Prostě dokonalé aliby…
Zajímá vás, co v on-line hospodě čepovali? Já jsem setkání začal svým oblíbeným Merlotem od Jaroslava Pavky. Jde typicky o lehčí moravské víno rubínové barvy. Je v něm ovocitost, možná po černých třešních a švestkových povidlech. Ale v chuti je ho plno, je hebký s dlouhou dochutí. Má drobet kyselinek, ale to nevadí, naopak při pití spíše povzbuzují. Ochutnával jsem variantu bez barrique sudů a byl moc dobrý.
Jak tomu tak bývá, s přibývajícím časem vás začne honit mlsná. A když jsem letmo zahlédl, že i u jiných monitorů se pijí dobrůtky třeba v podobě vín od Rhony, otevřel jsem si jednu lahev Bordeaux, z oblasti Gironde, od vinařství Chateau Bois de Favereau, J.J. Mortier, Vignobles M.Galineau et Fils, Pellegrue. Víno bylo zařazené do Appellation Bordeaux Supérieur Controlée. Bylo to klasické cuvée z Bordeaux, ve kterém převládal Merlot a doplňoval ho Cabernet Sauvignon s trochou Cabernet Franc. Šlo o kvalitní barikové červené Bordeaux superieur v ročníku 2015. Mělo temnou, koncentrovanou barvu, stále však ovocný charakter s elegantním projevem zrání na dubovém sudu a dotek kouře. Pochutnal jsem si, taková vína jsou výborně pitelná.
Zkrátka první on-line hospoda spolužáků se povedla. Příjemně jsem se se všemi na síti bavil a nebýt zavíračky, možná jsme i přetáhli. Z mé strany se není čemu divit, když jsem si k tomu zvolil taková dobrá vína. Napadá mne, že by se v tom dalo pokračovat i po skončení nouzového stavu, ale víte co? Raději ne. Myslím, že rozjímání nad životem u jednoho stolu a společné ochutnávání výborného vína, je zážitek, který on-line hospoda bez lidského kontaktu nemůže nikdy nabídnout.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat