Už jednu celou dekádu vyrážím pravidelně třetí víkend v červnu na styčnou hranici velkopavlovické a slovácké vinařské oblasti, šestnáct kilometrů od Hodonína a pět od Čejkovic, na otevřené sklepy vinařského spolku v Novém Poddvorově. Kdysi dávno, před osmi sty lety zde bylo slovanské sídliště Potvorovice, pak i městečko Potvorov, to však díky vojenským střetům v této oblasti zaniklo. Takže kontinuita historického vývoje dvou současných vsí Nového a Starého Poddvorova, ležících jen pár kilometrů vedle sebe, byla přetržena, nové usedlosti zde byly nově přistěhovanými zemědělskými rody postaveny až v osmnáctém století.
Letos mne oznámení o konání každoročního svátku vinařů zaskočilo. Dozvěděli jsme se o něm až na poslední chvíli, celé jaro se předpokládalo, že se otevřené sklepy konat nebudou díky omezení plynoucímu z nouzového stavu. Prý to taky nebylo snadné rozhodování, obec ani členové vinařského spolku se na tom jednoznačně neshodli, hlasování bylo těsné, a ne všichni místní vinaři se do organizace zapojili. Věřím, že se vše srovná a příští rok přijedeme do Nového Poddvorova, kde budou opět všechny sklepy otevřeny.
Přes to všechno jsem se moc dlouho nerozhodoval, přemluvil jsem rodinu, dali jsme do kupy pár přátel a vyrazili na Moravu. Ale aby všem negativním zprávám nebyl konec, pokazilo se nám k tomu všemu i počasí, půlka dne propršela, což ve spojení, že se musel celý program odehrávat před sklepy vinařů, moc příjemné nebylo. Myslím si však, že všem fandům dobrého vína, co sem taky stejně jako my opětovně vyrazili, to nevadilo. Bavili jsme se u vzorečků vína i při poslechu cimbálovky více než příjemně.
Na letošních otevřených sklepech jsem začal u Marka Gertnera. Znám ho za ta léta už jako druhou generaci vinařů, kdy vinařství převzal po svém otci a pustil se do práce se vším elánem. Jezdí často osobně i na akce do Prahy, takže mám možnost pravidelně ochutnávat jeho vína a oceňovat, jak se rok od roku zlepšuje. V tomto prvním reportu vyzdvihnu u každého z vinařů zatím jedno charakteristické víno. Netvrdím, že je to právě víno, které ode mne dostalo nejvíce hvězdiček, spíše to, kterého si v tom daném sklepě všiml každý. U Marka hlasuji jednoznačně pro polosuché růžové cuvée An-zwei 2019, jak jinak z André a Zweigeltrebe.
Dalším navštíveným sklepem bylo vinařství Milana Vašíčka z Prušánek, který se poddvorovských sklepů zúčastňuje pravidelně na jakousi divokou kartu. Litoval jsem, že tu nebyl osobně a nemohli jsme si spolu popovídat, je zkrátka znát, že úspěšný vinař je na roztrhání a musí být v jeden moment minimálně na dvou místech. Mám-li ukázat na nejpřitažlivější kousek v nabídce, váhám. Těžko se vybírá z dobrých vín to jediné. Budu si stát za svým, beru Merlot, 2017, výběr z hroznů. I když to Rulandské bílé, 2017, pozdní sběr, co zrálo v sudu, taky vůbec nebylo špatné.
O kus výše se letos představil s novým názvem svého vinařství Ondra Konečný. Takže pro úplnost, až někde zahlédnete vinařství Vitisberg, ochutnejte, stojí to za to. Strávil jsem zde asi nejvíc času, jedno víno bylo lepší než druhé. Názory na Ondrova vína neměním, však už jsem se zde zmínil v samostatných textech o jeho Rivanerovi či Aureliu. A co ho letos charakterizovalo? Každý si musel všimnout jeho speciální řady kuvéček Jarní louka, Letní slunce a Zimní noc. Snažil jsem se mé přátele pobavit asociacemi, které se mi vybavily ve spojení s těmito víny, jejich ochutnávání bylo vždy spojeno se smyslnými prožitky na rozkvetlé louce, v osvěžující vodě rybníka uprostřed léta či pod hvězdnou oblohou na zasněžených horách… Byť jsem hodně teplomilný, z těchto tří vín bych dal přednost tomu, schoulit se v zimě u krbu do křesla a s lahvinkou krásného červeného vína.
Baví vás číst o vínech, které nemáte možnost ochutnat? Snad ano, třeba se na základě mých vzpomínek rozhodnete a příští rok se v Novém Poddvorově spolu potkáme. Teď však, než se pustím do pokračování, musím se trochu nadechnout a dolít skleničku…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat