Netuším, zda i ostatní příznivci a obdivovatelé vín červených, bílých, růžových či sektů vnímají podzim stejně jako já. Pro mne je to období zrodu něčeho nového, krásného, obdivuhodného. Zkrátka jakýsi proces porodu vína nového ročníku, kolem kterého se mohu motat v přímém přenosu. Na počátku plná vinice sladkých hroznů, o které se vinař přetahuje se špačky, vosami či sršni. Pokud vyhraje, pustí se do sběru. Probírá se úrodou, zdravými střapci plní džbery, které pak sváží k dalšímu zpracování.
Letošní rok se na mé vinici dvakrát nepovedl. Květnové mrazíky připravily vinnou révu v rozpuku o první násadu květů, sice si to zopakovala, ale nabrala zpoždění, ze kterého se až doteď nevzpamatovala. Přes léto to zas tak patrné nebylo, ale odrůdy, které byly v jiných letech nachystané ke sklizni zpravidla ke konci srpna, letos nechtěly jako na potvoru dozrávat. Dal jsem jim ještě měsíc času navíc, ale ani ke konci září to s nimi nebyla žádná velká sláva. A ty pozdější? Darmo mluvit, stále jsou ve vinici a silně se obávám, že ten věčný boj se špačky letos prohraji. I když jsem se moc snažil jim to ztížit nataženými sítěmi. Jak na smilování čekám na pár teplejších dnů, které by hroznům dodaly tak potřebnou sílu k tomu, aby dozrály.
V prvním kole jsem sklidil něco kolem deseti kilogramů. Řeknete si, žádná sláva. Máte v zásadě pravdu, ale od vinaře, který pěstuje vinnou révu jako svůj koníček a pak ji téměř na koleně zpracovává v domácích podmínkách, i takové malé množství vyrobeného vína vyžaduje značné úsilí, než dosáhne kýženého výsledku. V podobě několika litrů vlastnoručně vyrobeného vína…
Začal jsem macerací probraných bobulí. Ve třech nádobách jsem rozmačkal kuličky révy jak pro bílé cuvée Solarisu, Müller Thurgau a Bianky, tak zvlášť pro červený Cabernet Cortis a pro Boskop Glorii. Cortisu mám stále jen minimálně, panenská úroda tříletých hlav mi dala jen něco ke dvěma kilogramům, nechal jsem to však macerovat samostatně, toužil jsem ochutnat, na co se mám v budoucnu těšit. Po třech týdnech mohu říci, že to je povedená odrůda kabernetovského typu s plným tělem. Už se rozjelo kvašení, rmut jemně perlil, po jedné skleničce koštu už byl znát minimální alkohol. Oproti tomu byla Gloria výrazně ovocitá, lehká, po peckovitém zahradním ovoci. Napadlo mne srovnání s Modrým Portugalem, ale přece jen v závěru měla více tříselných tónů.
Momentálně je už mošt ve skleněných demižonech na kryté lodžii pražské bytovky. I z obou červených odrůd jsem vytvořil společné cuvée. Cabernet Cortis se v něm patrně ztratí, ale třeba se s Boskop Glorií popasuje a dá jí pevnější zadek. Vylisovaný mošt začal pěnit a kvasit. Obě nádoby mám pod kvasnými zátkami, baví mne pozorovat, jak oxid uhličitý vznikající přeměnou cukrů na alkohol tvoří ve dvou spojených hladinách vody v zátce bublinky deroucí se z demižonu ven.
Nechám se překvapit, jak dopadnu ještě se zhruba dvaceti kilogramy zbývající úrody. Pokud budu mít štěstí, tak si celý proces ještě jednou zopakuji, pokud ne, tak je tu ještě jeden letošní pokus. V kanceláři mi kvasí demižon šípkového vína. Před mnoha lety jsem s ním začínal a matně si vzpomínám, že bylo hodně povedené. A pro úplnost, mám vyhlídnuto ještě několik keřů trnek. Říká se, že po prvních nočních mrazících je to ideální surovina pro výrobu ovocného vína. Už jste někdy pili trnkové víno? Pokud uspěji, dám vědět.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat