Jsme s Pavlem přibližně stejně staří. Známe se osobně v podstatě od doby, kdy jsme se na přelomu tisíciletí prvně potkali. Prezentoval tehdy svá vína na akci Víno a delikatesy, která pro mne na Výstavišti v Holešovicích řadu let znamenala pootevřenou bránu do světa vín. Jak těch z Čech a Moravy, tak mě seznámila i s charakteristickými odrůdami řady evropských a světových vinařství. Měli tehdy společný stánek spolu s dalšími poddvorovskými vinaři Vladimírem Kašíkem a Václavem Mrkvou pod hlavičkou sdružení Císařský vinohrad. Jak je to dávno…
Matně si vybavuji, že se jim tam na stánku přes noc ztratilo několik lahví. Když jsme se pak spolu o jeho vínech bavili, byl stále z onoho zážitku plný emocí… Zkrátka Pražáci se tehdy moc nepředvedli. Každopádně jsem si jeho vína zařadil mezi ta lepší z Moravy a jeho osobně, jako vinaře, za kterým bude stát za to pravidelně jezdit. Ani jsem netušil, že se mi toto předsevzetí naplní.
Když jsem pak začal mé objevování dobrých moravských vín brát vážně, zvolili jsme s Danou právě Nový Poddvorov za místo, kam budeme každoročně vyrážet na otevřené sklepy. Těsně před letními prázdninami, zpravidla za pěkného počasí tam již deset let trávíme prodloužený víkend. Potkáváme se tam se skvělými víny, a hlavně s příjemnými vinaři. A jedním z nich je právě Pavel. Máme si co říct nejen spolu s ním, ale rádi se tam před jeho sklepem posadíme. Popovídáme si rovněž s jeho ženou, někdy s jeho bratrem a v posledních letech i s dcerou, která studuje střední vinařskou školu…
Občas mě má práce zavede do Brna, rozhodně však méně často, než bych si přál. Při jedné z tamních přednášek koncem dubna jsme se s Danou a Týnkou vydali odpoledne o těch pár kilometrů dál až do Nového Poddvorova. Pavlovi jsem se ohlásil, že se stavím pro vína k doplnění zásob. Byly ještě poměrně krátké dni, takže jsme tam dorazili až téměř za tmy. Vůbec to však nevadilo, prošli jsme si s ním prostory jeho vinařství, kde čekala na svůj velký den vína předchozího ročníku. Byla už sice zatříděná, ale ještě měla následovat cesta do lahví. Přesto bylo co koštnout. Jenže těžký život řidiče… Bylo to sice s vyplivováním, přesto jsem poznal jasného favorita. V nerezu se tam školil božský Cabernet Moravia. Toho umí Pavel udělat opravdu špičkově.
Moc dobrý je i jeho Sauvignon, když se povede a dozraje do pozdního sběru, má kouzelnou odrůdovou vůni s tóny černého rybízu přecházející do zralých broskví, chuť má komplexní a harmonickou… Jen si dejte pozor, Pavel dělá dvě šarže Sauvignonu, každou z jiného vinohradu. Mám rád ten více voňavý z tratě Vinohrádky, na rozdíl od druhého, který je spíš klasickým moravským kopřivákem…
Nedávno jsem vytáhl ze svého archivu opět jednu lahev od Pavla Veselského. Jak jinak, Cabernet Moravia, suché víno z ročníku 2018, zatříděné jako Moravské zemské víno. Po nalití do sklenek jsem opatrně přivoněl. Čekal jsem typické kabernetové tóny, byliny, hluchavku, zapařené lopuchové listy… Okamžitě jsem musel veškeré předsudky odvolat. Jako bych se právě vrátil z lesa, v plecháčku jsem měl nasbírané ostružiny, borůvky, lesní maliny. Drobet se mi pomačkaly, trochu šťávy mi vyteklo, ale zavonělo to tak kouzelně… Právě to jsem ucítil z nalitého doušku vína, nešlo jinak, tomuto pokušení jsem ihned podlehl. V chuti bych pak nahlásil ještě černý rybíz či možná až nasládlý černý bez, to vše zabalené do středně dlouhé dochuti. Litoval jsem, jak rychle jsme dokázali lahev Cabernet Moravie vypít. Škoda, rád bych s ní ještě pokračoval…
Při letošních sklepech Pavel stánek se svými víny neotevřel. Vím, že ho letos trápilo zdraví, možná měl i strach z koronáče, který nám tu všude kolem nebezpečně otravuje život. Ale počítám, že ta vína ve sklepě má. A určitě opět všechna budou hodně dobrá.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat