Jak začít? Třeba takto… Květnová přehlídka českých, moravských či zahraničních vín Wine Prague je pro mě svátkem vína ze všech svátků nejsvátkovatější. Jasně vím, že i v rámci České republiky jsou i další podobné prestižní akce, ale tady mi někdo přímo v Praze připraví ochutnávku dost dobrých vzorků z celého světa přímo pod nos, a to v množství poměrně rozsáhlém, a dává mi plnou volnost vše přechutnat.
Každoročně si odnáším spoustu zážitků, zajímavých tipů na vína, která by mi neměla chybět ve sklence. K tomu zde potkám řadu lidí podobně nadšených pro víno, jako jsem já, se kterými se třeba v budoucnu budu moci dále střetávat a probírat spolu, co nám chutná. Ne vždy to vyjde, výměna kontaktů sice proběhne, ale kdo si pak vzpomene na vizitku v kapse a vybaví si osobu, která k ní patří...
Mezi zážitky letošního Wine Prague rozhodně patřila ochutnávka vín z několika italských vinařství. Proberu se teď fotografiemi a s nimi spojenými vzpomínkami… Začal jsem ve stánku severoitalského vinařství Bogana, z benátské oblasti kousek od Trevisa, kde je to zaslíbené Prossecu. Koštnul jsem pochopitelně i to, ale propadl jsem u nich především červeným vínům. Za vše chválím Pinot Nero, IGT, označený historickým názvem oblasti Trevenezie. Víno mělo vše, co od této odrůdy očekávám. Peckoviny, lesní plody, aromatické byliny, toasty… Povedené víno.
Z Apulie, úplně z jiného konce Itálie, pochází vinařství Ruota Libera. Nápadité etikety vín přitáhly mou pozornost, vína z typických jižních odrůd Primitivo, Nero di Troia, Negroamaro, či povedené cuvée Appassimento potěšila. Sluníčko se podepsalo na poměrně vysokém obsahu alkoholu, sám o sobě však nepotlačil aromatiku vín, která sváděla ochutnávat dál a dál.
Dost mě překvapilo vinařství rodiny Blasi z Umbrie, ze San Benedetta u Perugie. Na vína z této oblasti často nenarážím, ale tentokrát opravdu ode mě palec nahoru… Ze všech ochutnaných vzorků mě uchvátilo jejich červené cuvée Impronta, IGT, ročník 2018. Jasně rubínově červená barva, víno s hustou texturou. Zralé červené ovoce, rybíz, ostružiny, ale současně i kořenité a květinové tóny, na závěr příjemná tříslovina. O kvalitě vína vypovídá jeho cena 28 euro, za co se prodává na e-shopu.
Na závěr jsem si nechal vzpomínku na vína z rodinného vinařství Teo Costa. Svých 80 hektarů vinic mají na území obcí Lango, Roero a Monferrato v Casellinaldo d'Alba, což je oblast zařazená do světového dědictví UNESCO. Měl jsem štěstí, že jsem mohl ochutnat všechny nabízené skvosty červených vín. Trifulot z odrůdy Dolceto d'Alba, Ligabue z odrůdy Nebbilo d'Alba, Sanmicé z odrůdy Barbera d'Alba, z odrůdy Nebbilo pak Di Costa in Costa a Monroj Barolo.
Myslete si každý, co chcete, ale Barolo zůstává pro mě stále jedním z největších vín na světě, bohatým na tradici. Označení DOCG přísně omezuje místo jeho produkce, stejně tak i pěstování hroznů je možné pouze v 11 vyjmenovaných vesnicích. Právě v pruhu země mezi dvěmi obcemi Barolo a Monforte pěstuje vinařství Teo Costa hrozny pro svůj Monroj. Toto Barolo má sytě granátovou červenou barvu. Vůni tohoto Barola hodnotím jako ušlechtilou, intenzivní, chuť byla velmi bohatá a harmonická, mimořádně plná, mohutná a sametová.
Přehlídka vín Wine Prague mi letos vyslala jedno velké varování. Nelze během jednoho dne ochutnat úplně všechno, taky jsem na to doplatil. Už skoro měsíc se vyhýbám všem společenským setkáním včetně degustací vína, šrámy na mém obličeji vypovídají o nepovedených koncích, kdy ztratíte nad sebou moc a tělo rovnováhu… O tom však někdy jindy.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat