Trojka s Jirkou Maděřičem

Koho by napadlo, že kousek od litoměřického náměstí narazí na Hrádek? Pro méně znalé na Litoměřický hrad z druhé poloviny třináctého století? Taky jsem o tom léta nevěděl. V podstatě do doby, než jsem začal jezdit na regionálně velmi známou akci Vinařské Litoměřice. Každoročně koncem dubna se zde potká třicítka vinařů a obchodníků s víny se stovkami místních milovníků vína a do toho všeho k tomu hraje cimbálovka Jožky Šmukaře.

Letos nám k tomu jako bonus svítilo sluníčko, což umožnilo vycházet se skleničkou vína do přilehlého parčíku, posedávat na trávníku a dávat se do řeči s lidmi, které bych normálně nikdy v běžném životě nepotkal. Tady to naopak patřilo k uvolněné atmosféře místa a okamžiku, což vínu dává nové rozměry.

Využil jsem připraveného programu a dohodl jsem si v průběhu dne účast na mini degustaci třech vín z Vinařství Maděřič z Moravského Žižkova. Vinařství patří k těm komerčně známějším, ale popravdě zas tak často se s jejich produkcí nesetkávám. A když k tomu přidám fakt, že už jsem měl za sebou ochutnávku několika desítek vzorků, tak hodina posezení v zámecké vinárně s odborným výkladem vinaře byla vlastně dost fajn nápad.

Veltlín Novosady

Jakoby v nadpise něco chybělo. Ale nechybí. Vinař označil svou lahev názvem viniční trati v Čejkovicích, odrůdu pak najdete až na zadní etiketě. Nebo ji máte šanci poznat až po ochutnání ve sklence, jste-li jen trochu zběhlí v identifikaci vůní a chutí jednotlivých odrůd vinné révy.  I když možná u takto špičkového vína můžete i s tím mít problémy. Víno od mladého špičkového vinaře je prostě tak extrémně krásné, že vás okouzlí paletou vůní a chutí.

Pojďme si tedy onu trojčlenku trochu projít. Začnu hrozny. Veltlínské zelené je odrůdou typickou pro oblast Rakouska Uherska, kde se v podstatě výhradně dodnes pěstuje. Kolébkou jí bylo Dolní Rakousko, odkud se mi ať už na místě nebo při degustacích podařilo ochutnat pár skvělých veltlínů. Rakouští vinaři to umí parádně, moravští se však v souboji s nimi snaží neztrácet dech, ale ne vždy se jim to daří. Přiznávám, že to je možná i tím, že v množství ochutnaných vín ta tuzemská vedou řádově, takže je pochopitelné, že je mezi nimi i množství průměrných či slabších vzorků.

Právě původ v Rakousku mu dalo název Grüner Veltliner. Na Moravě se původně používal název Bělošpičák nebo Muškatel. Určení zelené v názvu vína ho odlišuje od jiné odrůdy Veltlínské červené rané, známé také pod názvem Večerka.

Víkend nejen v Táboře

Ochutnávám, degustuji, popíjím, bavím se… To všechno, co mi ve světě vína přijde důležité, chci uvést hned zkraje.  Prakticky každý den si nalévám víno do skleničky, ať už doma, nebo venku s někým, kdo má víno rád minimálně stejně, jako ho miluji já. Takže asi tolik pro ty, co si snad myslí, že nemám o čem psát. Je to všechno o dost složitější. Nepřestávám hledat ta nejlepší vína na světě, jen se mi nedostává času o tom psát. Takže alespoň teď ťukám na web pár nedělních řádek.

Konečně jsem se v týdnu přiznal ze svých podnikatelských úspěchů a odeslal daňové přiznání. Ulevilo se mi, vydělal jsem toho tak akorát, že mě to roční zúčtování nezruinovalo. Lehce rozradostněn jsem pak cestou od klienta vlezl do Billy a podlehl jsem tam klasické supermarketovce z Languedocu. Kupuji si ono víno pokaždé, když jeho cena klesne v akci na 50%. Co že to bylo? Merlot od Mazeta, Pays D’OC, víno chráněného zeměpisného označení.

Himmelwerk

Nebeské dílo… Je tomu už skoro rok, co jsem se s přáteli procházel po dolnorakouských vinicích. Mohl bych zde v textech průběžně zaznamenávat zážitky jenom z těch pár dní strávených v Kamptalu, Kremstalu a Treisentalu a stačilo by to. Já však neustále podléhám dalším a dalším pokušením, o kterých se snažím něco napsat. A pochopitelně a nejčastěji mám ve sklenkách hlavně vína z Čech, Moravy a Slovenska. Přesto, pokud chci zavzpomínat na nebeská vína, doluji ze zásob lahve z loňského Weinfrülingu.  

Už jsem se tu jednou rozepsal o sklepní uličce Heiligenstein s otevřenými heurigen, co se nachází uprostřed vinohradů vysoko ve stráni nad vinařskou obcí Zöbing. Jen jsem se ještě nepustil do popisu ochutnávek. Zážitkem bylo již první zastavení na terase s nádherným výhledem do údolí, kde u kulatého altánu s pultem nabízelo své vzorky hned několik drobných vinařů. Bylo fajn, že mezi nimi bylo i pár potomků prarodičů pocházejících z našich končin, tak se tu i tam dalo mluvit česky. Byla to smršť různých koštů, vybavuji si s odstupem jen jedno fajn víno z Weingut Wandl, jak jinak, šlo o barikovaný Zweigelt.

Novozélandské Sauvignony

Občas se to tak zamotá. Mám domluvenou služebku sto třicet kilometrů od Prahy a do toho se sejde řada pozvánek na opravdu povedené ochutnávky vín. Schůzku s ředitelem organizace k ukončení auditu se mi podařilo přeložit, ale kam ve volný večer vyrazit? Podlehl jsem sentimentu, domluvil se s dvěma přáteli a zašli jsme na degustaci vzorků vín z Nového Zélandu a Austrálie.

Měl bych asi vysvětlit, proč do toho tahám vzpomínky na doby dávno minulé. Vlastně jsem to tu možná popisoval ve svých generačních vínovinách, kdy jsem vzpomínal na doby, když jsem s objevováním vín začínal a dost zkraje jsem podlehl právě voňavoučkým Sauvignonům. Aromatika angreštových kompotů, akátového květu, černorybízových promnutých lístků mě navždy připoutala k bílým vínům, která do té doby z regálů večerek připomínala spíše zředěné octy, po nichž druhý den bolela hlava a pálila žáha.

Život s vínem mě po dvaceti letech už posunul o kousek dál, Sauvignony mohu i z Bordeaux či od Loiry, takže mnohem méně aromatiky, o to více rafinovanosti a překvapivých zážitků, co mě dokážou zpříjemnit večery. Ale popravdě, objevím-li někde etiketu s označením původu v Marlborough, neudržím se a jdu do toho. S velkou pravděpodobností opět narazím na milovaný angrešťák.