Vinobraní ve Ville Richter

Tak už to mám letos za sebou. Burčáky, vínka od českých a moravských vinařů na řadě atraktivních míst po Praze. Zkrátka, pořádaná vinobraní jsou pro mě, milovníka vína ohromným pokušením. Nejde o alkohol, to už snad čtenář mých textů pochopil, jde o vůně, chutě, terroiry, vinaře, rozhovory s lidmi, kteří jsou na tom podobně, jako já. 

A jak? Myslím, že jsem si mezi těmi všemi ochutnávkami našel řadu vín, která mě potěšila a ke kterým se budu vracet. Kromě uplavaného koštu pod žižkovskou televizní věží a zrušeného vinobraní v trojské botanické zahradě, se všechna ostatní setkání povedla. 

Co jsem si z letošních vinobraní pro sebe odnesl? Možná dva poznatky. Mnozí moravští vinaři ztrácí zájem o osobní setkávání se svými zákazníky a nechávají ochutnávky na obchodnících. Jasně, o vína osobně nepřijdu, ale už si o nich nepopovídám. Zvláště, když mi je nalévá gastro obsluha, která kromě propagačního letáku vlastně neví, co by mi řekla.

Druhý poznatek se týká poměrně velkého zastoupení vinařů z obou českých vinařských podoblastí, Litoměřické a Mělnické. Jasně, že dojem zkresluje vinobraní Prahy 7, kde se pod Trojským zámkem sešli převážně pražští vinaři, případně vinaři od Mělníka či Loun. Vlastně mě to letos přimělo i k zamyšlení, zda mě česká vína chutnají natolik, že je budu chtít ochutnávat čím dál častěji.

Weingut Familie Frei z Kamptalu

Vinobraní v plném proudu, každou chvíli ochutnávám vínka od zajímavých vinařů z Čech a Moravy, dalo by se říct, že v září mě budou zahraniční vína míjet. Ale nikdy neříkej nikdy. Minulý víkend nám tu v Praze naplánovaná vinobraní uplavala, tak jsem našel chvilku času a přerovnával jsem si má archivní vína. Narazil jsem na jedno téměř zapomenuté z loňského Wein Früling festivalu ve třech Dolnorakouských vinařských regionech. Riesling z teras nad Zöbingem z rodinného vinařství Stefana a Ulrike Frei.

V rodném listě má toto víno uvedeno Kamptal DAC Ortswein Ried Heiligenstein. Už jsem se o této lokalitě charakterizované sklepní uličkou uprostřed stráně s terasovitými vinicemi zmiňoval dvakrát. Psal jsem tu pochvalně zejména o vinařství bratrů Baumgartnerových, jejichž dovezenou krabici vín jsem vypil bezprostředně po návratu z Kamptalu s velkým potěšením. 

Z poznámek a na základě fotografií si vybavuji, že se Stefan Frei orientuje na udržitelnost jak na vinici, tak ve sklepě. Hrozny sklízejí na vinici ručně do malých bedýnek a pak následuje ve sklepě šetrné lisování. Díky tomu dokáží produkovat kvalitní vína, která sklízí mnohá ocenění na lokálních výstavách vín či na AWC Wiena. Ale neorientují se pouze na tichá vína, v jejich nabídce jsou i sekty a hroznová šťáva.

Vína ze Salabky

My Pražáci jsme náležitě hrdí na fakt, že i na území Prahy je několik vinic, kde se dělají fajnová vína. Několikrát jsem tu psal o Grébovce, kterou mám tak říkajíc za humny, na ochutnávkách se setkávám se špičkovými víny od Zilvara, od Vydry z Jabloňky, z vinice svaté Kláry nebo třeba s družstevními víny z Máchalky nebo z Modřan. Letos jsem měl štěstí a několikrát jsem natrefil na vinařství Salabka, které se nachází kousek za Botanickou zahradou v Troji.

První setkání bylo se spolumajitelem vinařství Janem Tomáškem při procházce po jejich vinici organizované spolkem Bohnice žijí… Bylo to začátkem května, takže jsme se hodně bavili o aktuálních jarních mrazících, na které nasazená réva doplatila. Pro mě to bylo první setkání s kouzelným místem, ze kterého jsem měl příležitost už pár parádních vín ochutnat.

Kdo je přespolní, tak alespoň pár základních informací. Salabka je viniční trať v pražské Troji se stejnojmennou usedlostí. Skládá se ze čtyř vinic, první zmínky o její existenci pocházejí z let 1224-1233. V 16. a 18. století se mezi jejími majiteli poprvé objevuje jméno Salaba, nicméně až od 18. století nese jméno po jednom z majitelů, Janu Kašparu Salabovi. Později byla vinice zrušena a dlouhá léta se nevyužívala. Obnovy se dočkala až tehdy, když se potkal majitel tamních nemovitostí pan Čermák s úspěšným podnikatelem panem Tomáškem, otcem současného spolumajitele a pustili se do ambiciózního podnikatelského záměru, znovu zvednout prestiž největší vinice v Praze. 

Flint

Dneska ode mě nečekejte žádná velká moudra… Ještě že už léto končí, v těchto vedrech si člověk v pergole raději otevře vychlazené pivo, než aby po deckách usrkával ze skleničky víno. Frekvenci vyhazovaných prázdných lahví jsem tedy drobet snížil, ale přesto jsem během srpna pár zajímavých vzorků ochutnal.

Jsem rád, že jsem podlehl nabídce blogu sklenicka.com a objednal si krabici převážně bílých franckých vín z Weingut Hofmann z Röttingenu. Šlo převážně o lehká svěží vína na křemencovém podloží, z přívlastků to byly kabinetní Rieslingy a Silvanery. Navíc tam bylo navíc jedno červené víno a to Schwarzriesling. Nečekejte žádnou novou odrůdu, jde o místní název Pinot Meunier, u nás známý také jako Mlynářka.

Franky řadím mezi středně velké německé vinařské regiony, které se od ostatních liší především odrůdovým zaměřením, kde Riesling je poražen právě Sylvánem a Milerkou. Většina vinic je vysazena podél kroutícího se toku řeky Mohan, což znamená menší podíl využité techniky a většího nasazení ruční práce na strmých vinicích.

Do třetice poddvorovské sklepy

Bez Marka Vybírala by Poddvorov ani nebyl Poddvorovem. Jeho vinařství Krásná hora byste sice našli až ve vedlejším Starém Poddvorově, ale pro mě na tuto akci neodmyslitelně patří a jejich vína zde považuji za jedna z nejlepších. Možná má subjektivní výtka směřuje ke způsobu, jakým Marek svá vína na sklepech prezentuje. Domluví se s někým, kde si může postavit prezentační stan, připraví vzorek šesti vín a dává okoštovat. Marketingově na sebe upozorňuje, aby si ten, kdo ho nezná, uvědomil, o co přichází, když vína z Krásné hory nepije. Objednávku a převzetí vín zde neřeší, kdo chce, ať se staví ve vinařství…

Všechna vína mě u Marka chutnala. Za ta léta, co sem jezdím, si uvědomuji, že se dají dělat vína jakkoliv, vína z Krásné hory jsou zkrátka poctivá. Suchá, odrůdově typická, stylově terroirová, a hlavně s rukopisem šikovného vinaře. Doporučuji přechutnat všechna, ale mám-li jedno vyzdvihnout, tak červené Bernety, ročník 2022. Jasný Bordeaux style, cuvée Merlotu a Cabernet Sauvignonu v poměru 3:2. Ve vůni švestky, červený rybíz a koření, v chuti rozhodně peckoviny, ovocitost, kyselinka a třísloviny. Hezký delší závěr.