Je kolem půl desáté a já s Rodanem nasedáme do auta. Vyrážíme směr nový Poddvorov na 17. ročník otevřených sklepů. Samozřejmě jenom směrem tam, zpátky pojedeme autobusem. Je to velice praktické, protože máme v podobě zaparkovaného auta určité zázemí, takovou úschovnu zavazadel. Navíc můžeme druhý den auto rovnou při vyzvednutí jaksepatří naložit. To se Rodanovi nadmíru povedlo.
Při příjezdu nás vítá žebřiňák s nápisem „Vítáme Vás na dni otevřených sklepů v Novém Poddvorově“. Tak tohle je TEN Poddvorov s TĚMI otevřenými sklepy, o kterých jsem už tolikrát od Rodana slyšel, ale až teprve nyní jsem skutečně na místě. Projíždíme návsí a parkujeme auto. Poté procházíme zpět k radnici, kde je registrace. Přitom dostávám základní informace o místě, účastnících i organizaci. Zdravíme známé tváře, pro mě spíš neznámé. Snažím se vstřebat každý byť nepatrný detail. Vám ostatním pravidelným účastníkům už to tak nepřijde, ale na mě dělá dojem každá maličkost.
Letos je skutečně extrémní horko, teploty překračují třicítku. Představa třinácti hodin, které tady máme v plánu strávit, mě trochu děsí. Ale přesto se těším. Takže vybaveni skleničkou a degustačním blokem vyrážíme koštovat. Kde začít? Tak třeba u Ondry Konečného, jeho sklep je úplně nahoře na kopci, začít odshora zní jako dobrý nápad. Koho jsme navštívili a zhruba v jakém pořadí, to už popsal Rodan.
Asi první a zásadní otázka, kterou jsem dostal, byla „Jak se ti v Poddvorově líbilo“? Moc, asi nejkrásnější na celém dnu byla příjemná atmosféra, o kterou se starali nejen sami vinaři, ale i ostatní účastníci z naší bandy i všichni okolo. Popis jednotlivých vinařů a jejich vín nechám raději na Rodanovi. Ten se tady bude cítit jako ryba ve vodě. Já se pokusím zaměřit se na pocity a dojmy, které na mě otevřené sklepy udělaly.
První věc, kterou bych chtěl určitě zmínit, je osobitost vinařů, jejich stylů a přístupu k vínům i vinohradům. Všichni se snaží zodpovědně přistupovat k tomu, co jim příroda darovala a zároveň nepropadnout uniformitě. Vinaře spojuje úcta a respekt k vinařské tradici. Prostě všichni se snaží dělat vína z důrazem na terroir, což může znít jako trendy výraz, ale je to pravda. Nejde jen o půdu, ale o souhrn mnoha vlastností včetně mikroklima, takový genius loci. Nesetkal jsem se s žádným vínem, které by se mi vyloženě nelíbilo. Třeba se mi někdy některé netrefí do vkusu, ale to je úplně normální.
Druhou věcí, o které bych se chtěl zmínit, byly krásné debaty o víně a nejen o něm, s jednotlivými vinaři. Někteří jsou více upovídaní, jiní mohou být zpočátku uzavření, ale když zjistí zájem, rozpovídají se taky a odměnou je nakouknutí pod jejich pokličky v podobě pozvání do sklepů. A v tomto horkém roce návštěvu oceníme o to více. Velký dojem na mě zanechalo vyloženě přátelské přijetí Ivo Padalíka, který s nám debatoval jako s kamarády, které zná od školy. Krásná byla návštěva vinařství Hnidák a ochutnávka červených vín ze sudů s výkladem pana Ryby. Na mě osobně udělal velký dojem Pavel Veselský, v jeho sklepě jsem se cítil moc fajn. Jeho skvělý Veltlín ostatně zmiňuje Rodan, já to mohu jen potvrdit. Taky mohu potvrdit to, že pomyslnou třešničkou na dortu byla návštěva sklepa pana Mrkvi.
Sice jsem říkal, že hodnocení vín nechám na Rodanovi, ale něco málo přece. Výborné byly Sauvignony, dělají je snad všichni a to je dobře, protože sem určitě patří. Výborné Veltlínské jsem ochutnal u Kašíků, víno leželo na sudu, to si budu pamatovat dlouho. Sud víno nepřebije, jen jemně podpoří. Skvělá práce. Naturální oranžáda z Tramínu u Padalíků a lehce v podobném stylu Jantar Love z Vitisbergu, taky krása. Trochu červené klasiky, Rulandské modré od pana Vašíčka vyniká vůní, chutí i barvou. Milan Sůkal není vinařem roku náhodou, jeho Merlot byl vynikající. Cuvée mozaika i Merlot z vinařství Hnidák… mohl bych pokračovat, ale ať zbyde něco na Rodana. I když ze zhruba 100 vín si určitě vybere.
Děkuji všem za velice milou společnost a krásně strávený víkend. Těším se na příští ročník.
Jarda
Žádné komentáře:
Okomentovat