Páteční předehra

Za ty roky, co se setkáváme s přáteli na otevřených sklepech vinařů Nového Poddvorova, se vytvořila docela fajnová tradice. Krátíme si všichni pracovní týden, abychom dorazili na místo co možná nejdříve, ubytovali se a pak se spolu opět po roce sešli. Pochopitelně u skleničky vína…

Loňský rok byl mimořádně povedený. Mirek přivezl z rakouského Kremstalu několik lahví vína, poutavě je při nalévání do sklínek uvedl a moc jsme si na nich pochutnali. Letos jsme se to chystali zopakovat. Pochopitelně s jinými vzorky, přesto s víny z jiné vinařské oblasti, než se právě nacházíme. Jenže člověk míní a život mění.

Vezmu to pěkně popořádku. S Danou a Týnkou jsme se ubytovali jako obvykle ve vinařství Jaroslava Pavky v Čejkovicích. Parádní apartmán nad koštovnou, chladnička plná lahví jeho vín. Za chvíli se tu stavil Jarda s Irenou a Evženem. Jak začít? No přece ochutnávkou. Znám sortiment zdejšího vinaře velmi dobře, pravidelně si nechávám jeho vína dovážet. Sáhl jsem tedy neomylně pro poslední překvapení, které přinesla loňská povedená úroda. Sauvignon, ročník 2020, polosuché. Vůbec se toho není třeba bát, víno je natolik křupavé s příjemnou kyselinkou, že zmizí dřív, než si toho všimnete. Koho to zajímá, mrkněte na můj text z konce března.

Odnesl to tentokrát Evžen. Někdo musel řídit a padlo to na něho. Sraz naší skupiny milovníků poddvorovských vín byl letos v Nechorách. Ještě, než jsme se všichni vmáčkli do novotou vonící Scaly, vytáhl jsem ze zásob ještě jeden Pavkův skvost. Merlot, ročník 2018, zrání v barikovém sudu. Opět kouzelné víno, jak tu občas píšu, lehký moravský Merlot krásně podpořený dubovým dřevem. Jenže jsme ho nedopili, nezbylo, než ho zašpuntovat a vzít ho s sebou, aby z něho něco měla druhá část naší party.

Bohužel to dostalo jiný rozměr, než jsem čekal. Dorazili jsme do penzionu vinařství Vašíček. Což o to, hezké to tam měli, jenže vyndejte si ve vinařství na stůl víno od někoho jiného. Tak jsme nedopili ani mnou přivezený Merlot, ani sadu rakouských vín, co táhl takovou dálku Mirek. Ani je chudák neměl kde vychladit, taková škoda…

Večer probíhal ve společnosti s chutnou večeří a Únětickým pivem. I na víno od Vašíčka pak došlo. Vlastně jsme to zorganizovali jako souboj dvou bílých. Začali jsme suchým Veltlínským zeleným, kabinetem z ročníku 2020, a proti němu jsme nasadili suchý Sauvignon, pozdní sběr z ročníku 2019. Milovníci veltlínu pomlaskávali, koneckonců proč ne, Vašíček umí dělat dobrá vína. Já si veltlíny v posledních letech taky oblíbil, jen to nemusí být pouze o posekané trávě. Tady mi navíc přišlo, že sprchlo a tráva se lehce zapařila… 

Proti tomu jsem nasadil mou volbu, takže se není čemu divit, co u mě vyhrálo. Sauvignon se povedl, tóny hluchavky na první dobrou, a poté v dlaních rozemleté listy černého rybízu v dochuti. Šmakovalo mi to náramně… U vedlejšího stolu se pak objevil ještě další vzorek, tuším že Tramínu červeného, ale to jsem už v pokročilé hodině zatřídit nedokázal.

Dana nás každoročně varuje, vy se hned první den opijete a pak si to při ochutnávkách na sklepech nevychutnáte. Vydrželi jsme to a skončili tak akorát. I když, co bych to byl za znalce vín, kdybych ještě v Čejkovicích nepozval Jardu na závěrečný košt lahvinky Neuburského. Vždycky jsem ho Jaroslavu Pavkovi oceňoval. Jenže až po odšpuntování jsem s údivem zjistil, že letos musím zapomenout na suché víno a protentokrát ho ochutnat jako polosladké. No typické tóny tam byly, což o to, ale cukru na mě bylo dost…

Musel jsem se na to vinaře optat, proč k tomu takto došlo. Prý omylem. Vrcholila sklizeň, hrozny byly pomlety a nedostávalo se kvasících nádob. Bylo potřeba některou z hotových odrůd zasířit, přelít a uložit ke zrání. Odnesl to tehdy neuburk. Natáhnutý zkušební vzorek vykazoval potřebnou kyselinku, tak zbytkový cukr ani nevadil. Jinak tomu však bylo až poté, co se víno chystalo do lahví. Cukru v něm zůstalo zbytečně moc. Tak pro příště…

Rodan