Koho by napadlo, že kousek od litoměřického náměstí narazí na Hrádek? Pro méně znalé na Litoměřický hrad z druhé poloviny třináctého století? Taky jsem o tom léta nevěděl. V podstatě do doby, než jsem začal jezdit na regionálně velmi známou akci Vinařské Litoměřice. Každoročně koncem dubna se zde potká třicítka vinařů a obchodníků s víny se stovkami místních milovníků vína a do toho všeho k tomu hraje cimbálovka Jožky Šmukaře.
Letos nám k tomu jako bonus svítilo sluníčko, což umožnilo vycházet se skleničkou vína do přilehlého parčíku, posedávat na trávníku a dávat se do řeči s lidmi, které bych normálně nikdy v běžném životě nepotkal. Tady to naopak patřilo k uvolněné atmosféře místa a okamžiku, což vínu dává nové rozměry.
Využil jsem připraveného programu a dohodl jsem si v průběhu dne účast na mini degustaci třech vín z Vinařství Maděřič z Moravského Žižkova. Vinařství patří k těm komerčně známějším, ale popravdě zas tak často se s jejich produkcí nesetkávám. A když k tomu přidám fakt, že už jsem měl za sebou ochutnávku několika desítek vzorků, tak hodina posezení v zámecké vinárně s odborným výkladem vinaře byla vlastně dost fajn nápad.
Bylo nás tam na to asi desítka lidí, která měla o ochutnávku zájem. Jirka Maděřič byl příjemným moderátorem, který nás vyprovokoval o nabízených vínech přemýšlet a sdělovat své názory. Proti mně seděly tři pohledné dámy, které byly mezi přítomnými o drobet víc ochotnější diskutovat. S něčím jsem souhlasil, něco mě naopak přimělo reagovat. Začala tím vlastně taková tříhodinová debatní party, která se z vinárny přesunula do prostor ochutnávek a posléze na trávník přiléhajícího k hradu zalitého sluncem, kde jsme se o vínech bavili s vychlazenými bublinkami ve sklenkách.
Prvním nabízeným vzorkem Vinařství Maděřič byla Devítka. Asi to nikomu nic moc neřekne, ani já jsem o tom před tím neslyšel. Šlo cuvée dvou odrůd Chardonnay a Veltlínské zelené. Jak o tom Jirka hovořil, hrozny pocházejí z jejich nejstarší vinice, která má 9 řádků odrůd. Navíc se vína z této vinice odlišují od ostatních, což je přimělo zpracovávat samostatně. A tak devět řádků ovlivnilo i název vína.
Pohraju si s představivostí a přirovnám každé víno k jedné z mých parťaček sobotního odpoledne. Devítka by mohla charakterizovat Terku. Byla spíš zádumčivá, do debat se příliš nezapojovala a když tak, byly to spíš projevy neverbální komunikace. I to víno bylo suché, seriózní, vynikalo minerálním charakterem, nejednalo se o víno pro každého, ale bylo patrné, že koho si k sobě pustí, určitě to bude spolehlivé partnerství na celý život. A ten úsměv navíc, přirovnal bych ho k dlouhodobějšímu zrání na jemných kalech.
Druhý vzorek vína se opět skrýval za zakukleným názvem. Říká vám něco GTR? Grand Tramín, je to už tak lepší? Víno mělo vše, co bych si od Tramínu přál dostat. Kořeněné a aromatické víno s bohatou strukturou, plným tělem a intenzivní dochutí. Ve vůni jak jinak, byly tam čajové růže a muškátový květ. Dochuť byla hodně dlouhá a taky pocitově nasládlá, vína máte plnou pusu a cítíte ho v ústech hodně dlouho.
Napadá mě, že to vystihuje Dianu, druhou mladou ženu, se kterou jsem se dal do řeči. O vše se zajímala a dokázala hezky vyprávět o čemkoliv, co v životě potkala. Nic nezlehčovala, nic nepomlouvala, naopak šířila úsměv a dobrou náladu. Úplně stejně jako tramín ve skleničce zanechávala na své okolí silný dojem, který jen tak z mysli nevyprchá.
Ochutnávka končila Ryzlinkem rýnským v polosladké verzi. Znáte to dilema, když ze sladkého vína lezou typické odrůdové tóny, což je vlastně důvod, proč daná vína vyhledáváte a ochutnáváte? Současně však na druhou stranu máte pocit, že to tak nemá být, že tam toho cukru je moc, že by bylo lepší hledat ve víně osvěžení a zážitek z přírody, sluníčka a umu lidí? Ano, právě toto jsem si při koštu rýňáku říkal. A chcete-li, opět jsem to uzavřel známým konstatováním. Hodně zajímavé víno, ale jen tak do jedné skleničky, lahev bych rozhodně za večer nevypil.
Jiného názoru byla Míša. Třetí z party od vedlejšího stolu. Pro Ryzlinky v německém stylu s vyšším obsahem cukru měla evidentně slabost, a jak jsem pak poznal, vůbec preferovala všechno jiného, než suchá vína a extra brut sekty. Ale koneckonců to vystihovalo i její povahu. Byla ze všech tří nejupovídanější, na vše měla svůj názor. Když už se jí něco líbilo, tak si zatím stála. Tím i lidem kolem sebe imponovala a strhávala na sebe pozornost. Každopádně, polosladký rýňák bránila do roztrhání těla…
Díky příjemné společnosti a mini degustaci s Jirkou Maděřičem si budu vína z Moravského Žižkova dlouho pamatovat. Zakončil jsem pak košt ještě u stánku vinařství. Jsem rád, že došlo i na Müller Thurgau, patrně pro mě nejlepší jejich vzorek, taky na zajímavého Albína, nebo-li klaret z Cabernet Sauvignonu, a taky na Koziňon, jak říkal Jirka, takový střik pro mladé. Jemně perlivý aromatizovaný vinný nápoj s 6% alkoholu, kdy do milerky přimíchali vodu a bezinkový sirup. Sice sladké, ale jinak fajn letní pití.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat