Představte si klasické pracovní dopoledne v pražské kanceláři poradenské firmy. Vchod zde máme pod kontrolou, každý se musí předem ohlásit. Po zazvonění si ho vyzvednu a dovedu k sobě do druhého patra. Čekal jsem tehdy kurýra s krabicí vín a v duchu plánoval, jak je postupně všechny ochutnám. Najednou se ozvalo rázné zaťukání, otevřel jsem dveře, ale tam nestál anonymní doručovatel v reflexní vestě, ale osobně vinař, pan Petr Fasora z Hovoran. Využil otevřeného vchodu, našel si mě a donesl mi objednané tekuté poklady až přímo pod nos k pracovnímu stolu. Musím uznat, že „osobní dovoz“ tohoto druhu mě mile překvapil, podobnou péči o zákazníka si nechám líbit.
Vinařství Fasora & synové z Hovoran založil otec Petr Fasora v roce 2001 doslova „na zelené louce“. Spolu se svými syny Petrem a Lukášem začali úplně od začátku – od výsadby vinic až po rekonstrukci zděděného sklepa. Klíčovým momentem byl rok 2012, kdy se syn Lukáš stal po studiu v Lednici enologem vinařství.
Vinařství je v mnoha ohledech unikátní. Na pouhých dvou hektarech v tratích Podvinohradí a Hovoransko si vytvořili neuvěřitelnou laboratoř pod širým nebem. V současnosti tu pěstují 56 odrůd révy vinné v mnoha klonech. Zaměřují se na raritní novošlechtěnce z Německa, Česka i Slovenska, protože nechtěli být stejní jako všichni ostatní vinaři v okolí.
Proč tolik odrůd? Petr Fasora se vzdělával jinde po Evropě, zejména ve špičkových vinařstvích ve Francii, kam se běžný smrtelník nedostane. Domů na Moravu si přivezl nazpátek jasnou vizi: hledat raritní novošlechtěnce a zkoušet jejich potenciál. Jejich metoda je poctivá – zasadí zhruba 50 rostlin nové odrůdy a několik let sledují, jak si víno vede. Pokud neobstojí, nekompromisně je vyklučí a hledají dál. To vše dělají ručně, s minimem chemie a s hrdostí říkají, že u nich má motyka stále své místo. Nejsou to však žádní „zelení fanatici“ – na prvním místě je u nich vždy to, aby víno lidem chutnalo.
Co je však nesmírně zajímavé, to je jejich práce s barikovými sudy. Zatímco bílá vína dělají moderní cestou řízeného kvašení pro zachování svěžesti, všechna jejich červená vína zrají minimálně dva roky, z toho první rok povinně v dubových barikových sudech. A tady Fasorovi skutečně čarují. Používají sudy od prestižních francouzských bednářství, jako je jejich nejoblíbenější Mercier, ale i kousky z Bulharska a Rumunska. Každé dřevo má totiž jiný vliv na strukturu a aroma; francouzské dodává jiný výraz než dubové sudy z východní Evropy. Cílem je, aby barikové tóny víno pouze jemně doplňovaly, nikoliv agresivně přebíjely. O tom, že to dělají skvěle, svědčí i tři zlaté medaile z prestižní soutěže AWC Vienna 2024.
V dovezené krabici od Fasorů mě čekala pestrá přehlídka jejich červeného umění, bílá vína jsem tentokrát neobjednával. Šlo mi totiž právě o novinky na moravských vinicích. Za zmínku stojí především Cuvée Cabernet 2021 barrique, což byla zajímavá směs odrůd Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Malbec a slovenské Nitrie. Víno krásně ukázalo, jak lze mezinárodní odrůdy harmonizovat s těmi středoevropskými.
Zajímavé bylo i Cuvée Dornfelder / Blauburger 2022. Kombinace dvou odrůd známých pro svou temnou barvu a hloubku. Mělo skvělý tah na bránu a výborně se pilo. Dále jsem koštoval Cabernet Mitos 2022 barrique, což je německý kříženec Frankovky a Cabernetu Sauvignon. Je to fascinující spojení – má v sobě strukturu Cabernetu, ale i tu typickou moravskou pitelnost. S 12 % alkoholu to byl jeden z těch lehčích, ale přesto velmi seriózních vzorků.
Určitě nelze minout Cuvée Fasora 2021 barrique, považované za „Rodinné stříbro“ vinařství, složené z Cabernetu Sauvignon, Cabernetu Moravia a Merlotu. Hodně jsem se těšil také na Cabernet Dorsa 2021 barrique. S touto odrůdou jsem se prvně setkal od rakvického vinařství Švásta & Kadlec. Tenkrát mě mile překvapila, ani tentokrát, byť s výraznějším barikovým projevem, mě nezklamala.
To nejlepší jsem si ale nechal na úplný závěr: víno s názvem Lavina 2022 barrique. Tentokrát nešlo o cuvée, ale o samostatnou odrůdu. Lavina je pracovní název pro nové semenáče ze slovenského šlechtění Ondreje Korpáše, které vznikly křížením Dunaje s Merlotem. Cíl šlechtitelů byl jasný: vytvořit „velké“ červené víno stylu „Grand Cru“, které má ostatní doslova „převálcovat“ svou komplexností, plností a ovocností. Lavina by měla v zásadě připomínat Cabernet Sauvignon, ale měla by mít schopnost dozrát i v našich podmínkách do té nejlepší podoby.
A jak mi Lavina chutnala? První večer po otevření to byl zážitek – těžké, voňavé víno pevně podepřené dubovým dřevem. Je to přesně ten typ „Grand Cru“, který má ambici být skvělý a při ochutnávce plně zaujmout. Jen pozor, je to víno k debatě s přáteli během jednoho večera, druhý den už totiž lahev začínala ztrácet dech, takže ji doporučuji vypít v nejlepší kondici hned po otevření.
Setkání s víny od Fasorů bylo fajn, určitě to nejsou tuctová vína, odlišují se od ostatních. Budu se muset k některým vrátit a rozhodně přechutnat i pár bílých vzorků. Patrně využiju i jejich nabídky a osobně se u nich ve vinařství v Hovoranech zastavím.
Petr Fasora se na webu pochlubil i se svou vášní pro pejsky plemene King Charles Spaniel. Traduje se, že vás s tímto pejskem musí pustit úplně kamkoliv. Možná právě proto u mě vína od Fasorů našla otevřené dveře od mé kanceláře.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat