Služebka

Díky pracovním povinnostem jsem se v poslední době pohyboval v přitažlivém koutu severovýchodních Čech. Navštívil jsem pár menších měst v Podkrkonoší a díky nutnosti přespání jsem je měl šanci poznat trochu více než za celý svůj předchozí život. Pravda, vinná réva se ve zdejších končinách prakticky nepěstuje. Pár řádek vinných keřů byste našli jen u Kuksu nedaleko Jaroměře, jde však spíše o realizaci snu pana Rudolfského, než že byste tu našli významný zdroj vín z české vinařské oblasti.

Stál jsem na náměstí v Hostinném a prohlížel si radniční věž. Tuší snad někdo z vás, čím je zajímavá? Já doteď měl jen nepatrné ponětí z hodin zeměpisu, že toto městečko vůbec existuje. A najednou stojím před dvěma velkými obry, kteří dávají věži s hodinami majestátní výraz. Co jsou tito obři zač? Tak to je potřeba začít s pověstí…

Dva měšťani, odvážní a silní chlapáci, prý jeden Němec a druhý Čech, proč ne, jsme tu v bývalých Sudetech, chránili pocestné, co procházeli hlubokými lesy kolem města, před tím, aby je roztrhala zvěř, nebo aby zde v hustých hvozdech zabloudili. Jeden byl snad pekař a druhý řezník. Každému, kdo to potřeboval, pomohli, čímž prý zachránili před záhubou mnoho lidí. Na památku po jejich smrti nechali sousedi z vděčnosti vytesat jejich kamenný obraz v obří podobě a začátkem sedmnáctého století umístili sochy obou obrů na radniční věž.

Svalnatá slečna Quiotová

Minulo už dvacet jar, co jsme se s rodinkou projížděli po Provence. Jeli jsme tehdy autem po koupání na italských plážích, úložný prostor našlapaný k prasknutí, nebylo už moc možností doplňovat do kufru lahve jistě božských vín. Tak jen tu a tam ochutnávka na hotelu, aby bylo na co vzpomínat. 

Koukám do mapy, připomínám si pár turisticky poutavých míst, které jsme měli šanci na skok projít a uložit si do paměti. Proti tomu na mě vyskakují názvy spousty dalších měst, které jsme tehdy minuli. Třeba ještě někdy příště… Proč ten úvod? 

Včera mi dorazila zásilka vybraných červených vín od karlovarského obchodníka Kupmeto. Každoročně podlehnu jejich výročnímu dni spojenému s dvacetiprocentní slevou. Krabice vín z Itálie, šestice dalších z Francie… Většinou výběr naslepo, jen na základě popisků od obchodníka a mých osobních preferencí, co se týká regionů, způsobu zpracování od vinařů a jistě i odrůdové skladby.

Lucemburský Pinot

Vystoupal jsem na galerii královodvorské vinotéky pana Goldšmída. Dal jsem na doporučení, určitě tu prý objevím něco zajímavého. Zatímco přízemí si dalo za cíl lapit zákazníka, co se chce za málo peněz dobře pobavit, tady bylo už opravdu na co se dívat. Po delší době jsem narazil na božský MOPR od pana Kupsy z Velkých Žernosek, který se ve vinotékách prakticky nevyskytuje. 

V regálech však byla i řada poutavých zahraničních vzorků, byť pro mě méně známé značky vín z Itálie, Portugalska, Francie… Když tu mi nečekaně padl do oka jeden červený Pinot. Proč? Protože byl téměř z výjimečné produkce lucemburských vinařství. Narazili jste snad někde na něco podobného? Tak dlouho mi Jarda slibuje, že z místa svého současného pobytu něco na stránkách blogu představí, až se mi ho podařilo předběhnout okukováním vín na regálech vinotéky v severovýchodních Čechách.

Držel jsem opatrně v obou rukou lahev červeného Pinot Noir a pročítal informace na vinětě. Château Edmond de la Fontaine, rychle googlím, místní básník, dramatik, skladatel, co v devatenáctém století pozdvihl slávu lucemburského velkovévodství. Hrozny pocházejí z Domaines Vinsmoselle, čili z břehů vinařsky proslavené Mosely, z té části protékající Lucemburskem.

Pro lajky i pro fajnšmekry

Děvčata procházela podél stolů a nalévala další rundu whisky. Tentokrát se ze sklenek linula velmi příjemná aromatika. K tomu si hned přisadil náš someliér. Víte, jak se zpočátku whisky využívala? Nebudete tomu věřit. Jako pánská kolínská. Zkuste to… Namočil jsem si do whisky prst a potíral zápěstí, pěkně do sucha. Přivoněl jsem si a vážně, zpocený chlap po práci u koní, opláchnutý ve vědru ledové vody, ošlehaný větry z rašelinišť.

Nejenže pěkně voněla, ale byla i mnohem přístupnější než předchozí vzorky. Nebudu napínat, odskočili jsme si ze Skotska za oceán do Kentucky. Díky tomu se tato whisky může nazývat Bourbon. Základní rozdíl je pochopitelně ve sladu. Na rozdíl od skotských, kde se pálí obilný slad, především z ječmene, tak u Bourbonů je to převážně pálenka z kukuřice.

Limitované edice a rarity

Na plátně se střídal jeden slajd za druhým. Šedesátka členů odborného spolku ISACA CRC mezi prsty držela nalitou sklenku, nosem se pokoušela zachytit podmanivou vůni linoucí se do prostoru a se zájmem naslouchala poutavému výkladu sommeliéra. Byl jsem potěšen, že jsem se dnes mohl mezi přítomné kolegy zařadit. Kdy se poštěstí ochutnat zajímavé vzorky z palíren whisky po celém světě a dostat současně množství informací, proč právě ta která stojí za pozornost…

Ano, udělám v tomto textu výjimku, mé putování za krásnými víny nahradím reportem z degustace whisky. V počátcích našeho blogu jsem se rozepisoval v Generačních vínovinách o tom, co mě k vínu přivedlo. Nemohl jsem opominout etapu v devadesátkách, kdy jsem se snažil přijít na chuť právě whisky. Cílevědomě ji v současnosti nevyhledávám, ale dobrý vzorek mi dokáže udělat radost dodnes. Mimochodem i sledování volebních prezidentských výsledků mi dokázala whisky docela fajn zpříjemnit.

Sedm nalitých sklenek na degustačním listu a další tři vybrané vzorky při následném přechutnání zarámovalo zajímavý večer. O whiskách se dá vlastně mluvit až od osmnáctého století. Teprve od té doby se žitné pálenky nechávaly stařit v dřevěných sudech. Postupně se výroba whisky šířila po celém světě, ale za kolébku se stále považuje Skotsko.