Svátek mladých vín 2022

 Kdo mě zná, tak ho možná někdy napadlo, kdyže má vlastně Rodan svátek? Však jsem si taky sám v dětství nad tím lámal hlavu, všichni kolem mě se veselili, jen já jsem se v aktuálním kalendáři pokaždé hledal marně. To padlo až v chvíli, když jsem se hrabal o prázdninách v dědově nočním stolku a našel jsem tam kapesní kalendář z roku 1957. Nebudete tomu věřit, já v něm okupoval spolu s velmi podobným Radanem 10. listopad.

Zápis v kalendáři se však v dalších letech neudržel. Z uvedeného dne mě vytlačil Evžen. Nezlobím se na něho, rád mu tento den k svátku popřeji. Důležitější je, že se to aspoň v mé rodině ví, takže to s nimi rád oslavím i na Evžena. Dokonce jsem se nedávno do kalendáře dostal oficiálně, 21. prosince si mě k sobě vzala Natálie. Ale přece nebudu ve svém věku měnit zvyky, že?

Mnohem víc mi však vadí, že hned následující den po našem svátku slaví Martin a s ním skoro celá země. Zejména v posledních letech, kdy se to spojilo s oslavou svátku svatého Martina a s tím spojených mladých vín. Přesně v jedenáct hodin a jedenáct minut se otevřou první letošní vína a do večera má v sobě skleničku rozjuchaného vína skoro každý. Škoda, svatý Rodan by nebyl proti…

V tomto roce jsem si mladých vín užil dosyta. Dokonce, když to na mě neprásknete, prozradím, že jsem začal právě při oslavě svého svátku. Po pracovních schůzkách na magistrátu v Českých Budějovicích jsem cestou na vlak nakouknul do několika místních vinoték. Nedaleko náměstí jsem vlezl do Hroznovky, populární vinotéky, kde se dá vždy natrefit na dobré víno.

Letos mě tam přivítala dvě mladá vína z vinařství Oulehla z Nových Bránic nedaleko Kounic. Patrně znáte název Regina Coeli, případně spojení Oulehly s Trpělkou, zetě s tchánem. Starý pán už své místo ve vinařství přepustil mladým, ale věřím, že se s ním ještě budu mít příležitost potkat. O setkání s ním jsem tu psal již před dvěma roky, vzpomínky na to si ponesu v hlavě celý život.

Nabídnul jsem si po skleničce jak mladou bílou Milerku, tak červeného Vavřince. Zážitek z prvních letošních vín byl úžasný, ale popravdě ještě to chvilku potrvá, než u mě budou tito mlaďoši vyhrávat. Müller Thurgau, MZV 2022, byl hodně lehký, možná až vodový, Svatovařinecké, MZV 2022, zase neslo ve svém těle dost divoké tóny, které bude třeba ještě potlačit a svůj charakter víno zaoblí.

V jedné z dalších vinoték už dokonce prodávali s předstihem svatomartinská vína spolu s důrazným doporučením, že otevřít se mohou až následující den. V tu chvíli slíbíte všechno, slavím přece svátek a mladé víno se k tomu hodí, ne? Takže jsem si vezl domů lahvinku Müller Thurgau, MZV 2022, z rodinného vinařství Sedlák z Velkých Bílovic. Ochutnali jsme ho večer doma a zasloužil si velkou pochvalu. Na svatomartinských Milerkách obdivuji jejich muškátové tóny a obdivuhodnou pitelnost. Klidně bych si toto víno dal znovu.

Tím jsem však zdaleka nevyčerpal veškerou touhu po mladých vínech. Po pátečních dopoledních pracovních schůzkách jsem ve slavení svátku svatého Martina pokračoval. Sešli jsme se s Lindou na Brumlovce a v místní vinotéce okoštovali přehlídku svatomartinských vín z rakvického vinařství Vajbar. 

Po lehké Milerce následoval můj první letošní Muškátek, obdivoval jsem aromatiku obou mladých vín, abych pak pokleknul před úplně bílým klaretem ze Svatovařineckého. Podobné víno se mně doposud vyhýbalo, ale poté, co jsme si s Linou objednali celou lahvinku, budu chválit všude, kde budu. Neodolal jsem pak ještě a na závěr si dal skleničku červeného Vavřince. Příjemné mladé pití.

Zdaleka jsem ještě nevyčerpal všechna pokušení, která mi vinotéka na Brumlovce nabídla. Nechal jsem si zabalit celou krabici, kromě již zmíněných vín od Vajbara, ještě Müller Thurgau a Muškát Moravský od Vladimíra Tetura a Svatovařinecké od Maděriče. Všechno moravská zemská vína ročník 2022. Pár příjemných večerů v dobré společnosti mě tedy ještě čeká…

Rodan