Pravidelní čtenáři

pátek 31. března 2023

Greek Corner

Procházel jsem se centrem Českých Budějovic, kochal se malebnými uličkami a nakukoval do výloh krámků. Jezdím sem pracovně už tři roky a myslím, že už mě máloco dokáže překvapit. Zmapoval jsem zde v průběhu mých návštěv i všechny vinotéky, kam se občas uchýlím při čekání na vlak. Pochopitelně nezapomenu tam okoštovat nějaký ten zajímavý vzorek a občas si přibalím lahvinku sebou na domácí přechutnání. Nechci tu tvrdit, že bych na to samé víno nenarazil v Praze, ale znáte to. Víno přivezené z cest má obvykle o fous zajímavější kouzlo.

Bylo sice stále ještě chladno, ale tu a tam vykouklo sluníčko a svými paprsky ozvláštnilo budovy Kláštera dominikánů a přilehlou Solnici na Piaristickém náměstí. Další kroky mě vedly do uličky, která mi byla svým názvem velmi sympatická. Hroznová… Údajně zde byla začátkem od osmnáctého století první vinárna ve městě. Na průčelí domu stálo: Václav Novák, obchod vínem ve velkém i malém.

Než jsem se dostal přes Mlýnskou stoku na Sokolský ostrov, míjel jsem hotel Klika. Těsně vedle na úrovni chodníku jedna prosklená výloha poutala kolemjdoucí na vína a olivové oleje z Řecka. Greek Corner… Dívám se přes sklo dovnitř, regál s víny rozehřál mou duši. Jenže zavřeno, otvírají až ve dvanáct, tak za půl hodiny. Což o to, už to vydržím.


Dočkal jsem se. Dorazil typický Řek, a hned mě lákal do krámku. Rozpovídal se o Korfu, odkud pocházel, o řeckých vínech, olivách, oleji extra virgin a spoustě dalších dobrot. Vzpomínám, jak tu ve svých textech před časem Jarda chválil právě řecká vína. Téměř si nevybavuji, kdy a kde jsem na ně naposledy narazil. Ideální příležitost dohnat tento dluh.

Výběr se omezil ve vazbě na mé preference. Chtěl jsem pochopitelně suché červené, tato vína však zde byla spíš v menšině. Sladkých tu bylo rozhodně více, no a v řeckých bílých se prakticky nevyznám. Většinou autochtonní odrůdy, do kterých se bez ochutnávky pustit neodvážím.

Pátrám v mé paměti, je to tam… Požádal jsem o vyhlášené Xinomavro. Následovala otázka. Normální nebo lepší? A je to tady. Jsem ještě stále normální, nebo už jsem se propil do vyšší ligy? Co byste na to odpověděli vy? Procházím pohledem dvoustovková běžnější vína, žádné mě však neupoutalo natolik, abych se přiznal k normálnosti. Tak snad nějaké to lepší…

Pro šťouraly, cenově se vína pohybovala od čtyř stovek do tisícovky. Má podmínka byla, že se musí jednat o Xinomavro, a abych se nerozpakoval ho ochutnat bez několikaletého archivování. Tak obvykle končí vína, která překročí určitou magickou částku a je mi je líto otevřít u televizního seriálu. Tak na zkoušku to tentokrát vyhrálo jedno z těch ještě cenově přijatelnějších, cuvéečko AXIA odrůd Syrah a právě Xinomavro ve stejném poměru, z vinařství Alpha Estate, ročník 2017.

Za vinařstvím v rozsahu 220 hektarů stojí Makis Mavridis, který ho založil v severozápadní části Řecka, na plošině Amyndeon, v oblasti Florina. Vinice se nacházejí na mírných svazích v nadmořské výšce přes 600 metrů, nedaleko dvou jezer, které se starají o příznivé mikroklima, půda je hlinitopísčitá na vápencovém podloží.

A teď k vínu. Bolo fajn. Mělo sympatickou fialově červenou barvu. Ve vůni snad zralé ostružiny, každopádně komplexní aroma s prvky koření, možná hřebíček, pepř a pak vanilka. V chuti bylo velmi plné, se zaoblenými tříslovinami, vyváženou kyselinkou a dřevitými tóny. Ve dlouhém závěru jsem ocenil lehce marmeládové tóny, co se odrůdy Xinomavro týká, tak patrně kdoulové, a pochopitelně odraz barikových sudů.

Na dojmu z vína se podepsalo i školení v průběhu zrání. Lehké drcení následovalo až po odstopkování, rozkvašení bylo prováděno za studena na slupkách, s postupným zvyšováním teplot, a pokračovalo udržováním zrajícího vína metodou „sur lie“ po dobu sedmi měsíců za pravidelného míchání. Víno zrálo dvanáct měsíců v lehce vypálených dubových sudech a stejnou dobu pak na lahvích.

Jasně, že v mých sklenkách budou i nadále převládat moravská, italská či francouzská vína, ale při příští pracovní misi patrně neminu ani Greek Corner. Je ještě spousta dalších vín, která zde stojí za ochutnání. Ta normální i ta lepší…

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat