S Evženem jsem už ochutnal pěknou řádku krásných vín. Ať už při vhodných příležitostech u nás v Praze, nebo při našich oblíbených výjezdech za vínem do Nového Poddvorova, Čejkovic či Velkých Bílovic. Od té doby, co propojil svou cestu životem se sympatickou Janie z britských ostrovů, tak se snažíme vyhledávat dobrá červená vína ještě mnohem usilovněji. Pochopitelně ta naše, především moravská. Ne, že by v Anglii nevěděli, co je fajn víno, ale dostanou se tam spíš ke vzorkům ze všech možných světových vinařských destinací než z našich vinic na východě Evropy.
Na letošní Velký pátek jsme se domluvili s Janie a Evženem, že vyrazíme někam na skleničku. Volba padla tentokrát na vinotéku Na břehu Rhony na Maltézském náměstí. Mám tento koncept docela v oblibě, byť mně nějakou dobu vrtalo hlavou, zda nezkrachují. Svým hostům totiž důvěřují natolik, že je nechají samotné se obsluhovat a co hlavně, dělat si o počtu vypitých skleniček vlastní záznamy. Tady v té jsem byl poprvé a jedním slovem řečeno, povedlo se.
Hezké tiché prostředí vybavené retro dřevěným nábytkem, a k tomu mladá pohledná someliérka Táňa. Ani na chvíli nás nenechala dlouho váhat a vždy ochotně poradila, na co vlastně máme chuť. U Janie to bylo poměrně jednoduché. Preferuje výhradně vína červená a pokud si bude vybírat právě ta, co se produkují v údolí řeky Rhony, tak červená cuvéečka nemůže nikdy minout. Hned první nabízené víno ji zachutnalo a vydržela ho koštovat celý večer.
My s Evženem jsme se na rozdíl od Janie vydali na drobet pestřejší cestu podél Rhony. Začali jsme bílým Vermentinem. Táňa nám dala ochutnat dva vzorky, jednak takzvané kytičky, víno pod názvem Soif-Art, a jednak aromatičtější, ale krásně pitelné víno pod názvem Solal z kolekce Blanville z vinařství Famille Nivollet. Ačkoliv už vlastně pocházela obě z Languedocu, šli jsme do toho. Já volil to druhé a Evžen se přidal. Pokračovali jsme opět Vermentinem, tentokrát La Barone od Famille Lignéres. Měl bych se teď pustit do chvalozpěvů, ale neudělám to. Já vlastně k bílým z jihu Francie moc vřelý vztah nemám, Vermentinu jsem doposavad na chuť nepřišel a zůstalo to tak i tentokrát.
Byl proto nejvyšší čas změnit barvu. Tady jsem se trochu spolehnul na Táňu. Prásknul jsem na sebe mou lásku k červeným z Rhony a čekal jsem pak, co mi nabídne. A vyplatilo se. Pěkně přehlídka od těch lehčích vín k silnějším zážitkům. Kolik toho bylo, vlastně rekapituluji až zpětně podle fotek, které jsem si k jednotlivým vzorkům stačil udělat.
Červenou přehlídku jsme začali s Evženem ve vinařství Domaine Baumet z Rochegude, Massif d`Uchaux. Vinotéka má pro různá vína své oblíbené zkratky, u tohoto vína se používá „Kořist noci“, aneb dominantní víno, co si musíš zasloužit. Šlo o plné kořenité víno, cuvée Syrahu a Carignanu. Ve vůni i chuti borůvky, švestky, lesní ovoce, čokoláda, bílý pepř, provensálské byliny. Mě se na tom líbilo, že i přes vyšší alkohol bylo krásně pitelné s dlouhou dochutí a jemnými taniny. Pro fajnšmekry jsem pak našel ještě zajímavost. Jako kuriozitu vinařství praktikuje mačkání hroznů nohama, s jednotlivými odrůdami pracuje odděleně a nechává je zrát v malých starých dubových sudech.
Dalším ochutnávaným vzorkem bylo víno Le Soufre z Domaine Elodie Jaume. Tentokrát známé pod přezdívkou „Holka v holinách“, což napadne každého po shlédnutí viněty. Šlo o cuvée s dominancí Syrahu, doplněného ještě Grenache. Šlo spíš o lehčí mladé červené víno. Ve vůni a ovocné chuti bylo možné najít ostružiny, černý rybíz, borůvky a lesní plody, kořenitost, peprnost a zemitost. Inu Syrah…
Nesmím opominout skvělé prkénko se sýry, klobáskami, olivami, medem a olivovým olejem k bagetkám… Ale to ještě nebyl vůbec konec. Jak se píše ve starých filmech, bude ještě následovat…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat