Černá sklenička zvenčí neprůhledná, zevnitř pro pohledy zvídavých maskující svůj obsah, tmavé stejně vyhlížející lahve s víny nachlazenými na stejnou teplotu. Odrůdy ničím nevybočující z řady, ani extrémně sladké, ani výrazně kyselé, nepříliš alkoholické, bez mohutného těla od sluníčka, všechna ze středoevropského regionu… Pět potenciálních vzorků, dva bílé, dva červené, jedna růžovka. A teď hádej hadači…
Všechny ty roky, co putuji za skvělými víny a hledám to nejlepší, si vlastně buduji mou vinnou paměť. Abych dokázal nejen ukázat na to, co mi chutná, ale abych identifikoval odrůdu, případně i místo, odkud víno pochází. Mnohé mám načteno, mnohé načicháno, mnohé přechutnáno. Mezi laiky jsem schopen zamachrovat, mezi profíky se spíš upozaďuji, protože si stále i po dvaceti letech nevěřím natolik, abych si svůj dojem dokázal zdůvodnit.
Vlastně si vybavuji, že když opravdu šlo o boj, kdo z koho, tak jsem prohrál… První vzpomínka se vztahuje na slepou degustaci ve Vinografu ve svých začátcích v Míšenské. Voňavoučký vzorek s nádechem černého rybízu až přezrálého angreštu mi navodil zážitek z obdivovaného Sauvignonu. A nebyl to… Krásně vyzrálý Veltlín zelený z Wachau mi udělal zmatek v preferencích. V podstatě pak nastartoval mou cestu za hledání skvělých veltlínů.
Druhá vzpomínka se váže na auditorskou konferenci v Mikulově. V rámci společenského večera byla opět slepá degustace, tentokrát spojená se soupeřením, kdo je nejlepší degustátor. Po každém souboji byli vyřazeni ti, co se zmýlili. Vycházelo mi to, možná to bylo vždy jasné na první dojem. Dostal jsem se až do finále, kde jsem se setkal s Pavlem, který se rovněž ve všech případech dokázal správně rozhodnout.
Poslední slepý vzorek. Vítězství je tak blízko. Válím doušek v ústech, krásná kyselinka, současně však mineralita, co pak, že by tóny petroleje? Vypnul jsem rozum a dal na dojem. A to jsem neměl dělat. Přitom to bylo tak jasné, vinařství Galant produkovalo snad 80 procent vín v odrůdě Veltlín zelený. Stačilo to držet až do konce. Vážně můj tip na Ryzlink rýnský nebyl správný.
Mám proto pokoru ke každé slepé degustaci, které se účastním. Nikdy nejsem stoprocentní, ale to mi na druhou stranu pomáhá se stále zlepšovat. Využil jsem proto pozvánku z Vinného sklepa na Újezdě a zapojit se v rámci aktuální Summer party do slepé ochutnávky. Ukázat pětadvaceti přítomným, že něco dokážu…
Zvolil jsem taktiku neunáhlit se. Nejprve přechutnat pět vzorků, udělat si závěry na základě prvotního dojmů, pak případně vypořádat pochyby a označit správně mé tipy… Měl jsem na papírku pět možností, docela jsem si věřil. Každá z nabízených odrůd je poměrně typická, měl bych se trefit.
Hned první vzorek mě uklidnil. Jasně červené, bez výrazných třísel, pěkně jsem poválel v ústech, prohnal přes patro, ovocné tóny, navíc vulkanické minerály, vždyť to jsem přece už pil s Lubošem Bilíkem v jejich Wilomenně. Jasně Modrý Portugal. Jen tak dál. Druhý vzorek nabídnul krásnou vůni, ale bez zvláštní aromatiky, a současně vyšší kyselinku. Myslel jsem si, že ani zde nemám pochyb. Rakouské Veltlínské zelené… Koukám vedle sebe na tipy ostatních. Názory se liší…
Třetí vzorek mi dal pořádně zabrat. Živé víno, suchost postavená na vtíravé kyselince. To může být cokoliv. Jen snad náznaky taninu a jemná ovocná linka, to by mohlo být červené z oblasti pro tato vína méně typické. Riskl jsem to, bude to Svatovavřinecké od Špalka ze Znojemské podoblasti. Následovalo víno, kde jsem se pak normálně ztratil. Mohlo to být cokoliv z nabízených bílých či růžových vzorků. Travnaté a květinové tóny, kyselinka, žádná výrazná vůně. Zapojil jsem rozum a tipl na slepo. Že by růžový německý Pinot Noir? Sice jsem čekal třešně ve smetaně, ale když nepřišly, tak jsem to riskl.
Poslední vzorek mě uklidnil. To je jasná milerka. Byl jsem sice připravený na jemné muškátové tóny, ovocně vyhlazené do příjemné pitelnosti. Navíc vinařství Musil, ročník 2015. Že by se už lámal? Že by tam z vína lezly stařešinové petrolejové tóny? Chyba, víno bylo krásně živé, s fajn kyselinkou. Osmileté víno, v opravdu skvělé kondici.
Tak to je vlastně všechno. Jak jsem dopadl? No, na plný počet bodů jsem si nesáhl. Dva vzorky jsem prohodil. Ten mou tipovaný skvělý rakouský veltlín byl ve skutečnosti německý růžový Pinot Noir. Sice já tam tu rulandu nenašel, ale pilo se to skvěle. Naopak pravý veltlínek zas tak skvělý nebyl. Jak jsem se letos toulal podél Dunaje, vím, co je to narazit na božská vína. Ale to vlastně bylo už v zadání. Nabídnout vína, která se nijak nevymykají průměru… Nevyšlo to, tak zas mám co zlepšovat.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat