Turistickým vláčkem jsme se po dvaceti minutách dostali od moře do malého městečka Orosei. Vystoupili jsme na křižovatce hlavní ulice s příčnou Via Nazionale, která zde ve večerních hodinách vytváří úzkou pěší zónu vedoucí středem historického centra. Po stranách ji uzavírají nízké kamenné domy z bílého vápence s kavárničkami, bary, prodejničkami šperků z červených korálů či s typickými sardskými suvenýry.
Orosei je malé zhruba sedmitisícové město v překrásné zátoce na středovýchodním pobřeží ostrova Sardinie v provincii Nuoro. Historické centrum tvoří řada křivolakých uliček a nespočet kostelů, spousta z nich již odsvěcených sloužících pro různé komerční a výstavní účely. Via Nazionale přivede návštěvníky podél kostela San Giacomo na náměstí Piazza del Popolo, kde se každý večer konají pro turisty městské trhy.
Dana s Týnou postupovaly pomalou chůzí vzhůru směrem k náměstí, obdivovaly ve zlatnictvích náramky, náušnice či řetízky a hledaly, co by jim udělalo radost a moje kreditka to zvládla. Já jsem se od nich odpoutal a šel zas za svým cílem. Chtěl jsem si pro radost koupit jedno z typických místních vín. Sardinské odrůdy mám za ta léta, co se obklopuji dobrým vínem, již prozkoumaná, tak teď jen vybrat takové víno, co by mě nezklamalo, až si ho v klidu doma otevřu.
Co by kamenem dohodil od náměstí Piazza del Popolo jsem narazil na trattorii „Su Tazzeri“, která směrem do ulice měla výlohu a za ní malý shop s víny, likéry a pálenkami a dalšími typickými sardinskými potravinami. Vkročil jsem dovnitř a ocitl jsem se v ráji pro milovníka vín, oči těkaly po regálech, zkoumaly viněty a hledaly, která lahev by mě za přijatelné peníze nejvíce potěšila.
Trochu teď odbočím… Měl jsem letos úžasnou příležitost navštívit s Mirkem a Evženem Wine Früling v Kremstalu, Kamptalu a Traisentalu. Přivezl jsem si odtud několik vynikajících vín, lahve mě stály převážně někde mezi 8 až 12 eury. Tady na Sardinii byla laťka položena drobet výše. Možná, že vinotéka na pěší zóně není dostatečně reprezentativní pro srovnání, jak jsem se pak mohl přesvědčit v běžném obchodě, tak tam byly ceny zhruba o třetinu levnější. Zde to zkrátka začínalo kolem 12 a šplhalo až ke 30 eurům. Takže opět zablikala kontrolka, abych nepřekročil magickou hranici 500 Kč.
Mohl jsem si vybrat ze všech charakteristických místních odrůd. Z bílých vín zejména Vermentino, z červených lahodný Carignan, lákavé Cannonau di Sardena či podmanivou Monica di Sardena. Narazil jsem i na pár mně neznámých autochtonních odrůd, ale vzhledem k cenám jsem objevování jejich vůní a chutí odložil na příště. Ach ta kouzelná Sardinie…
Výběr byl jasný, preferoval jsem červené víno ze sardinských odrůd, co možná z vinařství, které pocházelo právě z provincie Nuoro, někde z okolí městečka Orosei. Poslední podmínka byla trochu nad mé síly, nezbylo než se obrátit na personál. Navedli mě velmi rychle na několik lahví z vinařství Berritta v Dorgali, vzdálené od Orosei zhruba 25 kilometrů.
Měl jsem volbu mezi několika vzorky, rozhodl jsem se pro Nostranu, DOC, ročník 2020, z odrůdy Cannonau di Sardegna. Na vinětě se vinařství hrdě hlásí v biovínům, navíc víno nebylo filtrováno, což se by se mohlo projevovat přirozenými sedimenty. Víno pochází z hroznů z mladých vinic se zatížením 2 kilo na keř, po odstopkování a rozdrcení jsou dány do nerez kádí, kde kvasí na slupkách 8 až 10 dní. Poté je víno ke zrání přečerpáno do nerez tanků, kde probíhá jablečno-mléčná fermentace. Po osmi měsících je víno stáčeno do lahví, kde je ponecháno ještě další měsíc.
Těšil jsem se na něj a po příletu do Prahy bylo první, které jsem ze sardinské zásilky otevřel. Jeho barva po nalití do sklenky byla bledě rubínová, vůni ovlivnila ovocná svěžest po třešních a malinách, z koření snad vystupoval tymián. V chuti byly patrné jahodové tóny, kyselejší nepřezrálá švestka. Celkově středně plné víno, lehce pitelné s minerální dochutí a umírněnými taniny.
Cantina Berritta je rodinné vinařství v oblasti Dorgali, která má zvláštní přímořské mikroklima a s podložím rozloženým na žule a vápenci. Vinice opečovávají tradičním systémem za použití ekologických metod, za což v roce 2019 získalo bio certifikaci. Vína odrážejí to nejlepší ze sardinského terroir, vinaři se zaměřují zejména na Cannonau, ale obnovili i pěstování několika již téměř pozapomenutých autochtonních odrůd, jak je například bílé víno Panzale s typickým aroma po mandlích. To mi připomíná, že jsem si jeho ochutnání odložil na příště, zkrátka musím na Sardinii vyrazit znovu…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat