Mlaďoši

„Rozmysli se, Rodane, rozmysli, na své štěstí pomysli, jestli přátele vyměníš za trapně komerční svátek sv. Martina a kyselé nové víno…“ Přesně tuto výčitku jsem schytal od spolužáka Pepy, se kterým jsem si něco užil při vysokoškolských studiích. Právě 11. listopadu jsme se totiž měli sejít, nás pár léty prověřených ekonomů, co jsme k sobě před drahně lety tak nějak patřili. Někteří už dávají nenávratně přednost svým vnoučatům, jiní se už s náhradními klouby odmítají táhnout přes půl republiky, takže co naplat, už se nás zas tak moc každoročně nepotkává. A já jim do toho navíc ještě hodil vidle. Protože ve víně je pravda a co mi tak v životě ještě jiného zbývá, než mluvit pravdu při ochutnávání vín. A to včetně těch ze všech vín nejmladších.

Co teď chcete slyšet? Měl Pepa pravdu? Opravdu jsem celou sobotu při koštech křivil pusu, nadával na to, že ochutnávky vín jsou dneska jen jeden velký business, a říkal si, co všechno jiného lepšího jsem mohl prožít? Zkusím se tedy nad tím zamyslet a ze zážitků minulého týdne vytěžit pár mouder o letošních vzorcích mladých vín.

První postřeh asi nebude žádné překvapení. První vzorky vín z ročníku 2023 s ochranou známkou Svatomartinské víno jsem skutečně ochutnal až v sobotu 11. listopadu v 11 hodin, 11 minut a 11 vteřin. Pokoušel jsem se na trzích na Jiřáku umluvit pár vinařů, aby lahve otevřeli dřív, jen tak pro ten pocit, že jsem tam první, co může, ale narazil jsem. Opravdu zde u nás vznikla před lety nová tradice, výrobci a obchodníci s vínem ji akceptovali. A když už tradice, tak ta se má přece dodržovat. Jinak bychom asi ztratili zájem něco slavit a mohl bych si vína užít z nákupní tašky třeba jen někde o samotě nebo právě se svými spolužáky, kteří upřednostňují jiné zážitky.

Přesto většina pravidel má i své výjimky. Pokud se vinař nezaštítí ochranou známkou, může si své víno distribuovat jako mladé v čase, kdy ho připraví pro ochutnání. Nehraje se pak na předepsané odrůdy, způsob školení, ani na množství zbytkového cukru. Díky tomu jsem přece jen pár mladých vín ochutnal ještě před svatomartinským svátkem. 

Patrně největší radost mi udělalo vinařství Spilberg z Archlebova se svými dvěma víny z ročníku 2023 a to s polosuchou Mladou Rulandou a suchou Mladou Müllerkou. Pokud na ně někde narazíte, nedají se přehlédnout. Poutavý design etikety od Jonáše Ledeckého určitě připoutá pozornost všech a víno samo vás pak lapí do sítí tím, jak je povedené. Ochutnávali jsme je v šestičlenné partě a udělala opravdu radost. Mladá Rulanda určitě nebyla kyselá, trochu vyšší cukříček ani tak nevadil, ladil s ovocností po citrusových plodech a přispěl k plnější chuti s delším závěrem.

Podobně povedená byla mladá vína z dobšického vinařství Lahofer. První lahev polosuchého Mladého Lahofera jsme otevřeli už v předvečer svátku v karlínském vinném baru společnosti Vicom a bylo to milé překvapení. Cuvéečko odrůd Müller Thurgau a Muškát Moravský ladilo a předvedlo povedený koncert vůní citrusových plodů, doplněnou o lehký nádech muškátového oříšku a chutí s příjemně živelnou kyselinkou a líbivými tóny po bílém grepu a vyzrálé broskvi. 

Nerad bych opominul mé oblíbené vinařství Mühlberger z Jaroslavic u Znojma. Letos jsme se s oběma bratry Petrem a Honzou potkali právě na Jiřáku. Představovali tam svou mladou polosuchou milerku, svěží, ovocitou a šťavnatou. Možná jí k dokonalosti chyběla trocha kyselinky, což bude druhé moudro z letošních ochutnávek. Horký rok a přezrálé hrozny se na vínech určitě podepíšou. Teda pochopitelně každý vinař si se svými víny hraje jinak, takže nechme se překvapit, ale u bílých vín na to určitě budu myslet. Uvidím-li na etiketě rok 2023, budu zvědavý, jak si s chutí vína vinař poradil.

Rodan