Od kláštera Göttweig k vinařstvím v Paudorfu a Tiefenfucha

Vyrazit si na víno do Kremstalu a nenavštívit Göttweig jakoby ani nešlo. Téměř ze všech míst v okolí Kremže, kde se pěstují hrozny a vyrábí víno, tam máte šanci spatřit impozantní benediktýnský klášter na návrší zvedajícím se nad jižním břehem Dunaje. Současná podoba kláštera zapsaného mezi světové dědictví UNESCO společně s klášterem v Melku a městem Krems pochází z 18. století, byť historicky lze části areálu zařadit až do románských dob. 

Takže sláva, Mirek nám nabídl příležitost začít nedělní koštování právě tady a vyvezl nás sem autem. Vlastně odtud jsme se mohli z terasy klášterní restaurace jen podívat po kraji a na vinice tohoto vinařského regionu rozprostírající se pod námi směrem k Dunaji. Na víno došlo až vzápětí v nedaleké obci Paudorf, kam jsme se následně přesunuli.

Weixelbaumovi

Vinařství In Vino Weix Weixelbaum GmbH v obci Straß im Straßertal si budu dobře pamatovat. Ani ne tak proto, co jsem u nich všechno ochutnal, i když pár zvláštností by se našlo. Hlavně měli vkusně vyzdobenou halu vinařství, vtipné komiksové malůvky po stěnách s doplňujícími texty. Vlastně různě vtipně pomalované byly i etikety jejich vín.

O vinařství se starají Gabi a Heinz Weixelbaumovi s dvěma dospívajícími dětmi. Jejich vinice mají rozlohu 30 hektarů, pěstují na nich převážně bílé odrůdy, červené jsou spíš jen pro doplnění sortimentu. Zakládají si na bio vinařství, chemii vůbec nepoužívají. Mezi řádky vysévají heřmánek, žlutou hořčici, fenykl, svazenku a jetel, aby poskytli potravu a prostředí pro včely a další drobné tvory. Prohlašují, že pozorně naslouchají přírodě a promlouvají k ní jazykem místního terroiru – strassertalským dialektem.

Dole v Dolle

Původně jsem chtěl text nazvat „Za meruňkovým džemem“, ale postupně jsem se rozhodl jinak. Proč? Uvedu to v další části… Ale s těmi meruňkami se chci vypořádat. Za poslední rok jsem viděl několik dokumentů a četl řadu článků o Dolním Rakousku. Wachau a zejména oblast kolem Kremže je kromě vína vyhlášená také meruňkami. 

Potvrdil mi to i syn, který zde pobýval pracovně při loňském vinobraní a skleničku džemu mi odtud přivezl. Teda mnohem víc chválil meruňkové knedlíky, kterými je Wachau vyhlášené. Takže můj cíl tentokrát byl kromě vína ochutnat i něco od meruněk. A to se mi ve Weingut Dolle ze Strassu podařilo, odnesl jsem si sklenku výborného domácího meruňkového džemu přímo z vinařství.

V mém vyprávění se státe nacházím v obci Straß im Straßertal. Kousek od vinařství Allram jsme míjeli s Dášou a Evženem vchod do dvora, který více lákal do vinárny s označením Dolle než k návštěvě otevřeného vinařství. Ale má se zkusit všechno, tak hurá za vínem. Na dvoře pár stolků, u kterých posedávali hosté vinárny, nikoli však otevřeného sklepa, ten totiž bylo možné opustit jen bez skleničky. Vchod s několika schody do potemnělé místnosti s vystavenými víny. Však odtud ani moc fotek nemám…

Allram ze Straßu

Za dalšími košty jsme se vydali do sousední obce Straß im Straßertal. Mirek zaparkoval nedaleko vinařského dvora Armina Hubera, ale vyrazili jsme nejprve kousek dál za druhou částí naší skupiny. V centru obce právě vztyčovali místní hasiči májku, je vidět, že máme spolu s Dolnorakušany stejné tradice. 

Rituály spojené s filipojakubskou nocí zde mají bohatší, než si pamatuji z mého dětství. Proti nám šla postava Lesního krále, typická rakouská folklórní maska, zde nazývaná jako Waldkönig (Lesní král) nebo Herr des Waldes (Pán lesa). Tento zvyk přetrvává z pohanských tradic, přičemž se objevuje v období přechodu mezi zimou a jarem, což znamená, že je přítomen právě při jarních oslavách, například při stavění májky.

Fischer Gobelsburg

Proč ochutnávka vín u Rybáře? Není nic jednoduššího než si přeložit jméno dalšího z vinařů do češtiny. Navíc když používá siluetu ryby jako své znamení… V kontaktech je to správně. Weingut Karl Fischer, navíc k tomu neopomine hlásit místní příslušnost do obce Gobelsburg.

Pohybovali jsme se stále v bezprostřední blízkosti místního zámku, tentokrát jsme zašli na druhou stranu řeky, kde jsme ráno začínali. Otevřený dvůr, tolik typický pro tuto oblast Kamptalu, nás vedl přímo ke vstupu do vinařství. Líbí se mi jejich motto: „Odrůdový charakter našich vín musí být rozpoznatelný“.

Hlásí se k tomu, že na všech více než 12 hektarech vinic již několik let nepoužívají umělá hnojiva. Živiny dodávají vinné révě díky vlastnímu kompostu. Důležité jsou pro ně zelené práce ve vinici, což se jim pak odvděčuje kvalitou hroznů a následně vyrobených vín.

Tři vinaři ze Schloßstraße

Hned po obědě v gobelsburgské hasičárně jsme se s Evženem pustili po ulici, co vedla od zámku mezi viniční domky s příznačným názvem Zámecká. V rámci letošní akce zde prezentovala svá vína tři menší vinařství. Pokusím se otevřít okénko k jejich vínům a popsat pár ochutnaných vzorků, třeba se zde po čase znovu zastavím a budu si moci připomenout, co mi zde chutnalo nejvíce.

Prvním navštíveným vinařstvím bylo Weingut Schmid. Zaujalo mě, že své hosty uvítala sympatická sommelierka šumivými víny a sekty, nejvýraznější z nich byl Sekt Austria Reserve Riesling Brut 2021, pro porovnání s cenovou hladinou u moravských vinařů, zde za něho chtěli 21 euro. Žlutý muškát jsem vynechal a okoštoval pár veltlínů. První z nich, zařazený pod Kamptal DAC, byl příjemně pitelný, lehce roztančený, dokázal bych si ho při večerním televizním popíjení docela dobře představit.

U Daschlů

Tak už to někdy bývá, když táhne po otevřených sklepích vícečlenná skupina. My s Evženem jsme ještě přechutnávali bio červené vzorky u Amona, zbytek už měl splněno a odcházel napřed. „Budeme hned vedle“, zavolal Mirek a my mu věřili. Jenže klasika, vzali to doprava a my doleva… V Gobelsburgu je spousta vinařství, takže ztratit se tu může každý. Ještě, že žijeme v době mobilů s volným roamingem.

Mírně do kopce, snad padesát metrů po levé straně, před průjezdem do dvora si skupinka lidí nechávala nalévat vína od zástupců rodinného Weingut Karl Daschl. Stylově všichni návštěvníci postávali u pultíků ze starých sudů a rozjařele se bavili. Nás tam hned odchytil mladší ze zapojených synů a začal nám nabízet vzorky na ochutnání. Já zvědavec jsem však chtěl víc než jen postávat venku, byť už se vyčasilo a na polojasné obloze se ukázalo sluníčko. 

BIO AMON

Druhý den jsme se všichni přemístili na levý břeh Dunaje do Gobelsburgu ve vinařském regionu Kamptal. Název dostala vinařská oblast podle řeky Kamp. Kamptal je jednou z největších a nejvýznamnějších oblastí pěstování vína v Rakousku, má pestrou skladbu podloží, od naplaveného štěrku a spraší až po pouštní pískovec a vulkanické složky, čímž se odlišuje od ostatních sousedních regionů. Lokalita je vystavena teplým větrům z panonské nížiny a od severu chladnému proudění vzduchu z vrchoviny Waldviertel.

Do jednoho z center Kamptalu vinařské obce Gobelsburg jsme se s Evženem a Dášou vydali z Kremže vlakem. Beru to jako zajímavý zážitek vyrazit za vínem místní lokálkou. Ostatní za námi dojeli autem. Před návštěvou místních vinařství jsme prošli hlavní ulicí, minuli zámek na vyvýšeném bodě nad okolní zástavbou. Zdejší dominanta byl původně hrad přestavený v 18. století na barokní zámeček, který se posléze stal správním centrem cisterciánského kláštera ve Zweltu. Naštěstí se ho po devastaci na konci druhé světové války podařilo zrekonstruovat a v současné době se využívá jako budova vinařství a část je pronajata pro ubytování. Možná za to vína odsud stojí, ale já jsem zde nic neochutnal.