Malahi Red

Etiketa prodává… V poslední době si všímám, jak světoví i tuzemští vinaři obměňují etikety svých vín. Dříve si sázelo možná víc na tradici, pokud si zákazník zvykl na určitý grafický projev, tak bylo vhodné se ho držet. Teď mi přijde, že je snaha ukázat, že se jde s dobou, že existuje nápaditost, barevnost a vtip v prezentaci vína.

Mám před sebou právě přechutnanou lahev vína. Výrazný název, který jasně zasazuje víno do regionálního a historického kontextu pěstování révy, co posloužila výrobě tohoto vína. Pak tři trochu autochtonní odrůdy, které daly vínu tělo. A nakonec výrazný obrazec svislých rovnoběžných čar, částečně pokrytý pastelovými pruhy, co upoutá a vyvolá emoce… 

Snad pravidelné řádky podzimní vinice, snad části technologických zařízení vinařství, latě velkých dubových sudů, dlaždice na podlaze sklepa nebo nekonečné zásoby naplněných lahví vína. Tvůrce štítku architekt Ararat Haydeyan ho nazval „Chameleon“ a dává nám vlastně vybrat. Každý ať v něm vidí něco jiného. 

Prvomájové růžovky

Píšu tady o tom každý rok. Ke svátku práce patří každoročně políbení pod rozkvetlým stromem a svátek růžových vín na Svatováclavské vinici pod Pražským hradem. Loni jsem to sice nahradil touláním po dolnorakouských vinařstvích, ale letos jste mě tu mohli opět zastihnout se sklenkou růžového vína. Potkal jsem se tu s pár známými i nově objevenými vinaři, pobavil se s několika vinnými nadšenci a přiťukl si dokonce i s kamarádkou Renatou z Děčína, co sem přijela se svou partou slavit první máj.

Pořadatelé striktní pravidla akce už před časem rozvolnili, na stáncích se může objevit kromě růžovek i ukázkové bílé víno a hlavně vše, co u vinařů ve vinařství obsahuje bublinky. Vzhledem k tomu, že spousta vzorků měla letos cukru více než malé množství, zaměřil jsem se právě na sekty a frizzante.

Trojka s Jirkou Maděřičem

Koho by napadlo, že kousek od litoměřického náměstí narazí na Hrádek? Pro méně znalé na Litoměřický hrad z druhé poloviny třináctého století? Taky jsem o tom léta nevěděl. V podstatě do doby, než jsem začal jezdit na regionálně velmi známou akci Vinařské Litoměřice. Každoročně koncem dubna se zde potká třicítka vinařů a obchodníků s víny se stovkami místních milovníků vína a do toho všeho k tomu hraje cimbálovka Jožky Šmukaře.

Letos nám k tomu jako bonus svítilo sluníčko, což umožnilo vycházet se skleničkou vína do přilehlého parčíku, posedávat na trávníku a dávat se do řeči s lidmi, které bych normálně nikdy v běžném životě nepotkal. Tady to naopak patřilo k uvolněné atmosféře místa a okamžiku, což vínu dává nové rozměry.

Využil jsem připraveného programu a dohodl jsem si v průběhu dne účast na mini degustaci třech vín z Vinařství Maděřič z Moravského Žižkova. Vinařství patří k těm komerčně známějším, ale popravdě zas tak často se s jejich produkcí nesetkávám. A když k tomu přidám fakt, že už jsem měl za sebou ochutnávku několika desítek vzorků, tak hodina posezení v zámecké vinárně s odborným výkladem vinaře byla vlastně dost fajn nápad.

Veltlín Novosady

Jakoby v nadpise něco chybělo. Ale nechybí. Vinař označil svou lahev názvem viniční trati v Čejkovicích, odrůdu pak najdete až na zadní etiketě. Nebo ji máte šanci poznat až po ochutnání ve sklence, jste-li jen trochu zběhlí v identifikaci vůní a chutí jednotlivých odrůd vinné révy.  I když možná u takto špičkového vína můžete i s tím mít problémy. Víno od mladého špičkového vinaře je prostě tak extrémně krásné, že vás okouzlí paletou vůní a chutí.

Pojďme si tedy onu trojčlenku trochu projít. Začnu hrozny. Veltlínské zelené je odrůdou typickou pro oblast Rakouska Uherska, kde se v podstatě výhradně dodnes pěstuje. Kolébkou jí bylo Dolní Rakousko, odkud se mi ať už na místě nebo při degustacích podařilo ochutnat pár skvělých veltlínů. Rakouští vinaři to umí parádně, moravští se však v souboji s nimi snaží neztrácet dech, ale ne vždy se jim to daří. Přiznávám, že to je možná i tím, že v množství ochutnaných vín ta tuzemská vedou řádově, takže je pochopitelné, že je mezi nimi i množství průměrných či slabších vzorků.

Právě původ v Rakousku mu dalo název Grüner Veltliner. Na Moravě se původně používal název Bělošpičák nebo Muškatel. Určení zelené v názvu vína ho odlišuje od jiné odrůdy Veltlínské červené rané, známé také pod názvem Večerka.

Víkend nejen v Táboře

Ochutnávám, degustuji, popíjím, bavím se… To všechno, co mi ve světě vína přijde důležité, chci uvést hned zkraje.  Prakticky každý den si nalévám víno do skleničky, ať už doma, nebo venku s někým, kdo má víno rád minimálně stejně, jako ho miluji já. Takže asi tolik pro ty, co si snad myslí, že nemám o čem psát. Je to všechno o dost složitější. Nepřestávám hledat ta nejlepší vína na světě, jen se mi nedostává času o tom psát. Takže alespoň teď ťukám na web pár nedělních řádek.

Konečně jsem se v týdnu přiznal ze svých podnikatelských úspěchů a odeslal daňové přiznání. Ulevilo se mi, vydělal jsem toho tak akorát, že mě to roční zúčtování nezruinovalo. Lehce rozradostněn jsem pak cestou od klienta vlezl do Billy a podlehl jsem tam klasické supermarketovce z Languedocu. Kupuji si ono víno pokaždé, když jeho cena klesne v akci na 50%. Co že to bylo? Merlot od Mazeta, Pays D’OC, víno chráněného zeměpisného označení.