Dva Finkové z obce Krustetten

Mezi nejznámější vinařské obce v jižním údolí Kremstalu patří rozhodně Krustetten. Kromě vyhlášených vinic v nejlepších polohách regionu nacházejících se blízko Dunaje je nezapomenutelný nádherný panoramatický výhled na Krems a benediktinský klášter Göttweig.

Několik místních vinařství jsem navštívil již před dvěma roky. Byl jsem jimi tehdy natolik unesen, že i tehdy jsem pár lahví přivezl domů a rád je pak znovu přechutnal. V publikovaných textech jsem jim dosud velkou pozornost nevěnoval, navíc při odkazech jsem minule drobet pomíchal místo původu. Omylem jsem totiž tuto obec zahrnul do Traisentalu… 

Od kláštera Göttweig k vinařstvím v Paudorfu a Tiefenfucha

Vyrazit si na víno do Kremstalu a nenavštívit Göttweig jakoby ani nešlo. Téměř ze všech míst v okolí Kremže, kde se pěstují hrozny a vyrábí víno, tam máte šanci spatřit impozantní benediktýnský klášter na návrší zvedajícím se nad jižním břehem Dunaje. Současná podoba kláštera zapsaného mezi světové dědictví UNESCO společně s klášterem v Melku a městem Krems pochází z 18. století, byť historicky lze části areálu zařadit až do románských dob. 

Takže sláva, Mirek nám nabídl příležitost začít nedělní koštování právě tady a vyvezl nás sem autem. Vlastně odtud jsme se mohli z terasy klášterní restaurace jen podívat po kraji a na vinice tohoto vinařského regionu rozprostírající se pod námi směrem k Dunaji. Na víno došlo až vzápětí v nedaleké obci Paudorf, kam jsme se následně přesunuli.

Weixelbaumovi

Vinařství In Vino Weix Weixelbaum GmbH v obci Straß im Straßertal si budu dobře pamatovat. Ani ne tak proto, co jsem u nich všechno ochutnal, i když pár zvláštností by se našlo. Hlavně měli vkusně vyzdobenou halu vinařství, vtipné komiksové malůvky po stěnách s doplňujícími texty. Vlastně různě vtipně pomalované byly i etikety jejich vín.

O vinařství se starají Gabi a Heinz Weixelbaumovi s dvěma dospívajícími dětmi. Jejich vinice mají rozlohu 30 hektarů, pěstují na nich převážně bílé odrůdy, červené jsou spíš jen pro doplnění sortimentu. Zakládají si na bio vinařství, chemii vůbec nepoužívají. Mezi řádky vysévají heřmánek, žlutou hořčici, fenykl, svazenku a jetel, aby poskytli potravu a prostředí pro včely a další drobné tvory. Prohlašují, že pozorně naslouchají přírodě a promlouvají k ní jazykem místního terroiru – strassertalským dialektem.

Dole v Dolle

Původně jsem chtěl text nazvat „Za meruňkovým džemem“, ale postupně jsem se rozhodl jinak. Proč? Uvedu to v další části… Ale s těmi meruňkami se chci vypořádat. Za poslední rok jsem viděl několik dokumentů a četl řadu článků o Dolním Rakousku. Wachau a zejména oblast kolem Kremže je kromě vína vyhlášená také meruňkami. 

Potvrdil mi to i syn, který zde pobýval pracovně při loňském vinobraní a skleničku džemu mi odtud přivezl. Teda mnohem víc chválil meruňkové knedlíky, kterými je Wachau vyhlášené. Takže můj cíl tentokrát byl kromě vína ochutnat i něco od meruněk. A to se mi ve Weingut Dolle ze Strassu podařilo, odnesl jsem si sklenku výborného domácího meruňkového džemu přímo z vinařství.

V mém vyprávění se státe nacházím v obci Straß im Straßertal. Kousek od vinařství Allram jsme míjeli s Dášou a Evženem vchod do dvora, který více lákal do vinárny s označením Dolle než k návštěvě otevřeného vinařství. Ale má se zkusit všechno, tak hurá za vínem. Na dvoře pár stolků, u kterých posedávali hosté vinárny, nikoli však otevřeného sklepa, ten totiž bylo možné opustit jen bez skleničky. Vchod s několika schody do potemnělé místnosti s vystavenými víny. Však odtud ani moc fotek nemám…

Allram ze Straßu

Za dalšími košty jsme se vydali do sousední obce Straß im Straßertal. Mirek zaparkoval nedaleko vinařského dvora Armina Hubera, ale vyrazili jsme nejprve kousek dál za druhou částí naší skupiny. V centru obce právě vztyčovali místní hasiči májku, je vidět, že máme spolu s Dolnorakušany stejné tradice. 

Rituály spojené s filipojakubskou nocí zde mají bohatší, než si pamatuji z mého dětství. Proti nám šla postava Lesního krále, typická rakouská folklórní maska, zde nazývaná jako Waldkönig (Lesní král) nebo Herr des Waldes (Pán lesa). Tento zvyk přetrvává z pohanských tradic, přičemž se objevuje v období přechodu mezi zimou a jarem, což znamená, že je přítomen právě při jarních oslavách, například při stavění májky.