Zas tu máme podzim, listí na stromech hraje všemi možnými pastelovými barvami, trička jsme schovali pod svetry a sotva zajde sluníčko, už abychom se zahalovali do teplých bund. Pozoruji, že u nás doma čím dál častěji dostávají přednost červená vína před bílými, tak to zkrátka je a zima na tom nic nezmění.
Dnešní text ovlivnil jeden dokument o dalmatských plážích, městech a jejich památkách, který mě navnadil zavzpomínat na místní, pro mě stále trochu exotická vína. Pravidelní čtenáři ví, že mi o nich často povídá Linda, která v Chorvatsku pravidelně tráví krásné letní týdny.
Vinařství patří k Dalmácii už od pradávna. Na dalmatském pobřeží jsou vinohrady prakticky všude. Nejproslulejšími vinařskými oblastmi jsou zde zejména ostrovy Brač, Šolta, Hvar, Ščedro, Vis a na pobřeží pak Kaštela nedaleko Splitu.
Typické pro viniční tratě je kamenitý terén. Před kultivací vinic zde byly na stráních obrovské kameny, které bylo nutno nejprve rozbít na malé kousky. Teprve na této kamenité půdě bylo možno zasázet vinnou révu.
Logicky napadá každého otázka, odkud rostliny dostávají v kamenité půdě vodu? Jednak zde dochází mezi kameny k menšímu odpařování vody, takže se lépe pod kameny uchovává pro kořeny révy. Druhým efektem je, že zde logicky roste méně plevele. Vzhledem k tomu, že v této oblasti prší jen minimálně, pomáhají si vinaři v letních měsících kapkovým zavlažovacím systémem, z něhož lze výjimečně v období dlouhotrvajícího sucha vodu čerpat. To se však uplatňuje jen tak třikrát, čtyřikrát do roka.
Vinaři se však stejně jako u nás potýkají i s dalším ohrožením své úrody. Hrozny jsou napadány nálety špačků. Řeší se to tu však odlišně. Díky přítomnosti sokolů, kteří žijí nedaleko zdejších vinic, dochází ke spolehlivému plašení ostatních ptáků. Sokoli jsou vlastně takoví ptačí šéfové, před kterými mají špačci pochopitelný respekt a do vinic se neodváží.
Mezi vyhlášená dalmatská vína patří bílý Pošip a červený Crljenak Kaštelanski. Obě dvě autochtonní odrůdy vlastně z Dalmácie i pocházejí. Dnes se tyto hrozny pěstují i v jiných chorvatských vinařských oblastech, ale přece jen, místní vína se v porovnání s Pošipy odjinud odlišují. Oproti jílovitému podloží mimo Dalmácii zdejší kamenitá půda dává vínu přece jen více minerálních tónů.
Odrůda Pošip plodí množství hroznů. Vinaři proto jejich počet redukují, aby dosáhli maximální kvality vína. Z Pošipu se získávají svěží suchá vína, která se skvěle hodí k salátům nebo letnímu grilování mořských plodů. Lze se rovněž setkat s Pošipem v podobě sur lie, kdy rmut zraje na kvasničních kalech, aby získal extra hloubku a zajímavou jogurtovou příchuť.
Moderní přístup některých zdejších dalmatských vinařů spočívá v tom, že nechají rozmačkané hrozny několik dní či týdnů macerovat na slupkách, aby vznikl takzvaný pomerančový Pošip. A pokud máte rádi sladká vína, můžete ochutnat z Pošipu vyrobené tradiční dezertní víno Prošek.
Co můžete od dalmatského Pošipu čekat? Buď narazíte na jeho nápadně slanou podobu, stejně jako závan mořského vzduchu, doprovázenou citrusovými tóny, zeleným ananasem a minerálním závěrem nebo v druhém případě oceníte obzvláště svěží a ovocný styl. Tato vína pak voní po melounu, banánu a bílé broskvi, ale je v chuti lehce nakyslý projev, třeba po žluté švestkové slupce nebo zelené papáji.
Pokud jste dosud nenarazili na víno z dalmátské autochtonní odrůdy Crljenaku, nezoufejte. Určitě jste již ochutnali Primitivo z italské Apulie nebo Zinfandel z Kalifornie. Obě tato vína totiž pocházejí původně právě z Crljenaku. V současnosti pěstované klony Primitiva i Zinfandelu odvozují svůj púvod z odrůdy Plavac Mali, která byla vyšlechtěna křížením dvou místních odrůd Crljenaku Kaštelanski a Dobričič. V Dalmácii je po této odrůdě velká poptávka, víno jde rychle na odbyt a vinaři ho proto téměř nenechávají stárnout na sudech.
Ochutnával jsem před časem obě dvě popsaná vína. O bílém Pošipu z rodinného vinařství Matuško v Potomje jsem tu už psal. Hodnotil jsem ho jako víno s vyšší kyselinkou a výraznou kořenitostí. V chuti bych hledal bílé broskve, citrony a grepy. Nebylo to však nic moc výrazného, spíš šlo o víno vhodné k párování s jídlem.
Plavac Mali jsem ochutnával od Miliče z Potomje, který se právě jen na polostrově Pelješač může nazývat jako Dingač. Šlo o víno tmavě červené barvy s inkoustovými odlesky. Ve vůni byly patrné intenzivní tóny černého rybízu, borůvek a sušených švestek. Chuť byla bohatá, dobře strukturovaná, ovocné tóny byly doplněny jemnou kořenitostí a svěží kyselinkou. Na závěr mě dostala dlouhá dochuť s hladkými taniny. Suprové červené. Tak už se těším, až se opět někdy potkám s dalmatskými víny…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat