Léto v plném proudu, přesto se v Praze konají ochutnávky vín. A když se na pozvánce objevilo, že se jedná o akci s jasným vzdělávacím podtextem v oblasti jednoodrůdových červených vín z jižní Francie, šel jsem do toho. Tentokrát degustaci pořádal Vinný Újezd, konkrétně Ivan Tomek z e-shopu www.Rhona.cz. Než se pustím do popisu dojmů z jednotlivých vzorků, možná pár slov úvodem.
Vedli jsme u našeho stolu diskusi, že vlastně Francie je typická převážně produkcí cuvéeček. Na vinětách najdete obvykle jméno vinařství, lokalitu, zatřídění a možná i název odlišujících jednotlivé řady vín. Jasně, že výjimky jsou, zvláště na severu v regionech Burgundy, Loire, Alsace, případně najihozápadě v Languedocu či Gascogne. Ale najít jednoodrůdová vína z jihu Rhony je vlastně vzácnost. Nabízené vzorky jednotlivých odrůd končí převážně v cuvée, kde sehrávají mnohdy nezastupitelnou roli. O to víc jsem byl zvědavý, jak si poradí se skutečností, že jdou samy se svou kůží na trh.
Ochutnávka začala dvěma lehkými víny, která měla za úkol nás navnadit na úžasný svět jihofrancouzských vín. Nejprve to byl 100 % Marselan, z ročníku 2017, z vinařství Domaine la Provenquiére. Šlo o jemnou červenou linku, v chuti kulaté, chválím plné tělo a tóny ostružin. Víno bylo bez výrazných taninů a trochu očekávaných bylinných tónů. Ty si vzorek ponechal ve skleničce, po přivonění jsem si zaznamenal aroma mokrého hadru.
Nerozdýchanost byla i charakteristická pro druhý vzorek 100 % Cinsaultu, místní staré autochtonní odrůdy, ročník 2019, z téhož vinařství. Zajímavé byly informace, že se hrozny pěstují na severním svahu, aby si déle uchovaly svou svěžest, po třítýdenním kvašení pak víno zrálo půl roku v betonovém tanku. Zde se dala najít již výraznější chuť, lehoučká pálivost, pryskyřicové tóny a plnost v puse.
První hvězdičku jsem udělil 100 % Petit Verdot, ročník 2022, opět ze stejného vinařství. Mlaďoučké víno odkazující na „Bordeaux style“ zaujalo hned z několika důvodů. Šlo o barvířku až s fialovými tóny, s výrazně ovocitým aroma, v chuti s příjemnou kyselinkou, plné tělo a dlouhý závěr s nezanedbatelnými taniny.
Milovníkům vína udělal radost hned následující vzorek. Pint Noir „Les Lions“, ročník 2019, z languedockého vinařství Chateau Raissac. Pomačkané hrozny se nechávají tři dny ležet v chladném sklepě, poté se vylisují a kvasí v nerezu při teplotě 18°C. Víno mělo překvapivě tmavou barvu, v chuti se neobjevovaly ani jinak typické jahodové tóny. Zde bych spíš hledal třešně morello a tmavé lesní plody. Každopádně výborně vybilancovaný Pinot, byť mu chyběla mohutnost velkých vín.
Zážitkem byl další vzorek 100 % Carignanu, ročník 2016, z vinařství Domaine Fond Croze severně od Orange. Hrozny pocházely ze starých 60-letých keřů, víno však bylo stále velmi živé s pevným zdravým tělem. Bylo tmavočervené, s velmi výrazným tříslem, plná pusa ostružin, s macerovanou lékořicí. Hodnotím jako velmi dobré víno, které však člověk nevydrží pít celý večer.
Ukázkou lehkých, současně však elegantních vín z jihu Francie byl kupodivu i Cabernet Sauvignon „Ortus“, ročník 2020, z vinařství Chateau Vessiére. Terroir Costières de Nimes je součástí AOC Côtes du Rhône, ale jsou zde silnější vlivy Středozemního moře a zdejších rozsáhlých mokřadů v deltě Rhôny. Byl krásně pitelný, bez typických tónů zelené papriky, ani výrazných taninů. Ode mě dostal hvězdičku.
Následovaly dva vzorky mého oblíbeného Syrahu. První z ročníku 2018 z družstevního vinařství Rhonéa, které se v tomto případě zaměřuje na produkci vína bez použití síry. Ve vůni i chuti byly krásné odrůdové tóny kořenitosti Syrahu, lehkost vína mně vnukla poznámku, že jde o víno, co se pije samo… Ve druhém případě šlo o jiný projev. Syrah „Shyrus, ročník 2019, vinařství Domaine Fond Croze, měl bohatou chuť díky přezrálým hroznům, což se projevilo i ve vysokém alkoholu. V chuti kořenitost, květiny, ostružiny, borůvky, mineralita, kyselinka v závěru. Dostal hvězdičku, po takovém vínu sáhnu kdykoliv.
Úplnou novinkou pro mě byl 100 % Caledoc „Paradoxe rouge“, ročník 2019, vinařství Domaine Fond Croze. Jde o ve Francii vyšlechtěnou odrůdu křížením Grenache a Malbecu. Šlo o plně ovocné víno, možná až šťávička, hodně mladé, od taninů až brněly zuby, řekl bych, že šlo spíš o kuriozitu, kterou nebudu vyhledávat.
Závěr patřil dvěma vzorkům Grenache. Vína se lišila svým projevem, každé z vinařství k nim přistoupilo odlišně. První označený po dědečkovi majitelů „Marcel Roche“, ročník 2018, vinařství Domaine Roche, měl výraznou chuť po třešních, takzvané sladké taniny, svěží víno s jemnými tříslovinami a kořenitostí v závěru. Následovalo Grenache „Variation“, ročník 2019, vinařství Domaine Montvac, za kterými stojí matka Cécile s dcerou Amélií Dusserre, dvě sympatické ženy vinařky. Hrozny pocházejí ze třech vinic z oblasti Vacqueyras, víno se školilo v betonu bez žádných zásahů. Platí zde heslo klid a nerušit. Ve víně byla patrná síla a elegance, dlouhý potenciál. Nejlepší víno večera.
A teď překvapivý konec. Co jsem si odnesl domů? Kupodivu lehký Pinot, co patřil k létu a nezahrnul mě rozmanitostí chutí samostatných méně obvyklých odrůd. Po pravdě, většině to v cuvée sluší líp.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat