Na půl cesty z vrchu Nového Poddvorova do jeho spodní části je křižovatka. Tedy popravdě, je to jediné dopravní křížení, které tu vůbec je, jinak by se dalo říci, že celou obec protíná jen jedna ulice. A právě u oné křižovatky stojí klasická venkovská trafačka, chcete-li orientační bod, který je odkudkoliv vidět. Určuje střed sklepní ulice, kde je několik vinařů, kteří rozhodně stojí za povšimnutí.
Když jsem před lety v Poddvorově začínal ochutnávat vína, okouzlil mě tam Jaromír Hnidák senior, však víte sauvignonový král z pařížské soutěže vín. Už ho zde bohužel potkat nemohu, ale mohl bych mu zkusit zavolat do nebe, číslo na jeho mobil zůstalo v katalogu otevřených sklepů…
Tak to už v životě chodí, staří předávají žezlo mladším. Koneckonců i jeho syn a zeť pokračují v rodinné tradici docela úspěšně. Časem jsem přišel na chuť zejména jejich barikovaným, několikrát jsem měl šanci je koštnout přímo z dubových sudů. Letos nás u pultu obsluhoval zeť Tonda Ryba, dlouho jsem ho ukecával na prohlídku sklepa, no nevyšlo to. Prý příští ročník se mnou bude počítat a sklep pro mě nachystá.
Mám-li opět ukázat na jedno víno, co mi sedlo nejvíc, tak to letos byl suchý Pinot Noir, ročník 2020, z barikového sudu. Hezká ukázka burgundského stylu. Loni jsem tu naopak obdivoval jejich Mozaiku, vín v Bordeaux style, cuvée Cabernet Sauvignon a Merlot. To mi tentokrát přišlo takové zakuklené, modrá rulanda mi sedla víc. Údajně se máme těšit na Pinot Noir z ročníku 2022, je ještě v sudech, budou ho lahvovat v srpnu a bude suprový…
Hned naproti má svou vinařskou stodolu motorkář Marek Gertner. Mezi jeho bílými víny je jen málo suchých, již několik let se zaměřuje na klientelu, která dává drobet vyššímu cukříčku přednost. Jen z nostalgie jsem si opět vzal domů jedno polosuché roséčko An-Zwei, hádáte dobře, cuvée André a Zweigeltrebe. Na vrchol však postavím jiné víno. Moc mi zachutnala suchá Frankovka, pozdní sběr, ročník 2021. Hodně harmonická, až marmeládové tóny, lehce v chuti dřevo ze školení v sudu. Byla koneckonců prvním vínem, které jsem z dovezených zásob doma přechutnal.
V této skupině měla své prezentační stánky ještě dvě přespolní vinařství. Nechorský Milan Vašíček a staropoddvorovský Josef Prygl. Ochutnával jsem i u nich, hodnotím jejich vína jako řemeslně dobře udělaná, ale žádnému jsem tentokrát nepropadl natolik, abych chválil a odvezl si něco domů. U Prygla mě zaujalo zrání bílých vín ve větších vypálených sudech, ať už to bylo v akátu, např. Tramín červený, ročník 2021, nebo Ryzlink rýnský, ročník 2020, či v dubu Regent, ročník 2021, nebo barikované cuvée HiRš, ročník 2021.
U Vašíčků bych se zmínil alespoň o méně obvyklé odrůdě Donauriesling, s krásnou aromatikou, a o Sylvánském zeleném, které sbírá medaile v Salónu vín. Víc mi sedl jeho starší ročník 2020. Při ochutnávce červených jsem postrádal loňský objev cuvée Nechorka, ostatní vína mě tentokrát moc nezaujala.
Snad dvě stě metrů doleva nás čekal jeden z vrcholů otevřených sklepů, Vinařství Sůkal. Málokdo se s jeho víny míjí, v roce 2020 se Milan Sůkal stal vinařem roku. Pěstuje hrozny na těch nejlepších tratích v Podluží a vyrobená vína se hrdě hlásí k terroiru svého původu. Všechna koštovaná bílá i červená vína ode mě dostala hvězdičku, jako obvykle jsem si mimořádně užil zejména ta jeho červená.
Vyzvednu však jedno víno mimo zápis. U stěny sklepa seděl obklopen návštěvníky vinařství pan otec, Milan Sůkal starší. Přidal jsem se k nim, přece jen už se tu pár roků potkáváme. Chcete koštnout náš nový Pinot? Ještě ho tu oficiálně nenabízíme… Zvedl ze země Pinot Noir, ročník 2021, a nalil mi do sklenky. Kouzelné potěšení. Hnedle bych si vzal krabici, budu však muset ještě rok počkat.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat