Hlavou mi při psaní textu zní známý popěvek Ivana Mládka. Říkám si, že by možná byl výstižnější název Situační zpráva 2, jakési poohlédnutí za ochutnávkou vín, která by navázala na srovnatelný popis zážitků z jednoho jarního olomouckého večera. Opět se mně totiž podařilo přechutnat pár zajímavých vín, jenže tentokrát to nebylo ani tak o barech, jako o brněnské slavnosti vína.
Zadání bylo stejné jako minule, setkání spřátelených interních auditorů včetně doprovodného společenského programu. Já mezi ně patřím a nepatřím, stejně tak bych se mohl hlásit pod řadu jiných profesí, ale přece jen, teď se mi kontakty a zkušenosti odjinud docela hodí. Už na minulé akci jsem se mezi kolegy vymezoval jako milovník vína, tak proč ne, budu v tom pokračovat. Omlouvám se tedy ostatním, co alkohol nepijí, či preferují jiné moky, budu na vše, co se událo v onen úterní večer, pohlížet optikou, jaké víno se mi podařilo dostat do skleničky.
Začalo to odpoledne po konci odborného programu, kdy mi vybyla hodina a půl volného času před tím, než jsme všichni opět pokračovali v prohlídce města. Vzal jsem to na místa, která v Brně dobře znám. Fotečka pod sochou markraběte Jošta, Čára čili Česká ulice, náměstí Svobody… Vybavily se mi chvíle před dvěma lety, kdy jsem si zde užíval koštu svatomartinských vín. Co to? Opět zde stojí dřevěné stánky a v nich nabízejí své produkty moravští vinaři. Dokonce některá vinařství jsou tatáž, úplné déja vu…
První zastavení patřilo vinařství Aurora z Šakvic. Před měsícem bych mohl oprávněně tvrdit, že jsem o něm nikdy neslyšel, ale to už neplatí. Narazil jsem na ně v rámci degustace Neznámí vinaři, kde jejich kvevri Pálavu zařadil Petr Rubáš mezi ochutnávané vzorky. U mě jejich víno sice nevyhrálo, ale teď jsem měl šanci toho přechutnat mnohem víc.
Začal jsem suchým Ryzlinkem vlašským z Liščího vrchu, ročník 2022, klasická ukázka pálavského vlašáku s drobet lehčím tělem, ale jinak příjemně pitelný. Měl jsem chuť i na polosuchý Hibernal s výraznou vůní i chutí po černém rybízu a citrusech. Neodolal jsem oranžovému Veltlínskému zelenému z kameniny, kdy ležení na slupkách dodalo tříslovinu a specifickou chuť. Ochutnávku jsem zakončil červeným Cabernetem, cuvéečkem Cabernetu Sauvignon a Cabernetu Moravia, ročník 2020. Marmeládovější víno moravského střihu, které leželo rok v dubovém sudu.
Další mé zastavení bylo u stánku vinařství MOSI se sklepem v Nechorech. Obávám se, že bych na tento název brzo zapomněl, pokud jsem nebyl poučen, co to vlastně znamená. Jde rodinné vinařství spojené s Mirkem Osičkou. Jde v této oblasti o tak četné jméno, že se nedivím snahám se od ostatních odlišit. Tady to byla smršť vzorků, se sympatickou obsluhou jsem si domluvil kratičkou degustaci dvanácti vín. Souhrnně oceňuji profesionalitu vinaře, žádné z vín nemělo slabinu. Dá se asi říci, že návštěva takového vinařství vás rozhodně potěší.
Co mě zaujalo nejvíc? Radost mi udělalo suché Rulandské bílé z ročníku 2022, polosuché Veltlínské zelené z ročníku 2022, suché Chardonnay z ročníku 2021 i polosuchý Rivaner z ročníku 2022. Dlouho jsem se bránil okoštovat v rámci červených vzorků Modrý Portugal z ročníku 2021. Tuto odrůdu nevyhledávám, její ovocitost a absence taninů mě obvykle nepotěší. Tentokrát jsem musel chválit. Připomnělo mi to podobné zážitky z ochutnávek u čejkovického Stanislava Hřiby. Vůně a chuť ostružin a peckovitého ovoce se smetanovým štychem…
Už jsem se zmínil, že jsem na vše měl jen hodinu a půl? Tak rychle ještě do vinařství, na které jsem už dříve několikrát narazil, a dokonce jejich obchoďáka Lukáše Polišenského zde na blogu vyzpovídal. Potěšilo mě, že jsme v podstatě navázali na vlnu, kde jsme před dvěma lety skončili. Tak co si dáš? Nebyl čas přechutnat všechno. Ukázal jsem na víno, co je mi už léta hodně sympatické. Jak ty to děláš, že začínáš tím nejlepším? Oranžové Rulandské modré, ročník 2018. Víno zrálo v keramické nádobě, co se dříve používala na zpracování kysaného zelí. Vinařství využilo způsobu výroby postaveném na stylu fermentace v nádobách kvevri.
Moc dobrý vzorek. Tóny, které u tohoto Pinotu obdivuji, ještě více vystoupily, spontánní kvašení ho uhladilo, možná kapátko medu a koření. Chválím a mít více času, tak bych si to klidně i zopakoval. Víš, jakou to má nevýhodu? Tohle víno musíš rychle vypít, jak si po otevření čichne ke vzduchu, do druhého dne ti přezraje a dostane sklepní tóny. Zajímavá zkušenost, bude se někdy hodit. Pozvu pár přátel a láhev ztrestáme na jeden zátah, aby moc rychle nedospělo…
Musel jsem se omluvit, program za deset minut začínal o kus dál. Počkej, chladím tu ještě pro tebe Veltlínek z bariku, lákal mě Lukáš. Jejda, na to jsem musel reagovat. Tak já se ještě stavím… Nevyšlo to, byť to rozhodně ještě nebylo poslední víno večera. Jenže nedá se stihnout úplně všechno, byť bych si to někdy moc přál.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat