První generační vínoviny

Texty, které tu teď s Jardou zveřejňujeme, směřují čím dál víc od reportáží z ochutnávek zajímavých vín k úvahám, do kterých se pouštíme proto, že máme takzvaně už něco napito… Snad to naši čtenáři vydrží a něco jim to naše rozjímání přinese. Dnes to ode mě bude opět podobně. Pár aktuálních námětů sice nosím v hlavě, ale než se urodí ta správná pointa, tak ještě další poohlédnutí. 

K tomu, co tu chci napsat, mě vlastně přiměl dnešní mail od spolužáka z vejšky. Aby mu z této koronadoby nehráblo, napsal si písničku. Nejprve dal na papír text, na něj složil hudbu, ve studiu to nahrál a nazpíval, pak k tomu natočil klip a teď to celé zveřejnil na you tube. Takové generační vzpomínání na muziku jednotlivých desetiletí, kterými jsme my šedesátníci v našem životě prošli. Takže o muzice už to tu je, co však víno?

Světlo na konci tunelu?

Poslední minimálně dva týdny mám pocit, že jsem pořád o krok pozadu. Prostě nestíhám. Přispívá k tomu množství úkolů, které se na mě hrnou. To by bylo za normálních okolností dobře, nicméně na mě se bohužel hrnou úkoly často nesmyslné a související s bohužel pořád stavem nenormálním. Mám na mysli zejména uzavření škol. Homeoffice a online výuka v pětičlenné rodině a standardní velikosti bytu spolu prostě nejdou dohromady. Když už se konečně najde chvilka na setřídění dojmů, které mě v souvislosti s vínem napadají, najde se někdo, kdo mě předběhne.

První byla myšlenka o tom, že bych se podělil se svými dojmy z bedýnky z Beaujolais od pana Skleničky. Předběhl mě jak Skleničkův blog, tak koneckonců i Rodan, který o Gamay a vínech z Beaujolais napsal hezký článek. Vystihuje to přesně moje dojmy, takže se nechci opakovat. Vůbec jsem nevěděl, že existují Beaujolais Cru a že jich hned 10. Mohu potvrdit, že jsem z vín vinařství Chateau de Durette velmi mile překvapen. Zatím jsem ochutnal 3 lahve a všechny byly skvělé. Lehčí ovocný projev, pěkná struktura, tóny koření jako hřebíček nebo pepř, pěkně integrované třísloviny a nižší obsah alkoholu.

Na valentýnské téma

My starší chlapi, co jsme půlku života prožili za totáče, svádíme jednou ročně už třicet let vnitřní boj. Kdyže to máme projevit náklonost svým protějškům? Postaru, klasicky osmého března na emdéžet, nebo ponovu 14. února na svatého Valentýna? Já si s tím zas tolik hlavu nelámu. Slavíme to obojí… Pokud je příležitost, tak na jarní kvítky, polibek a lahvinku vína zpravidla dojde.

Využívám tak tohoto textu, abych se zamyslel, jaké víno by bylo pro tuto příležitost nejvhodnější. Ale jak to beru, tak to beru, univerzální recept pro výběr toho nejlepšího nenajdu. Vždy to bude záviset na tom, koho chcete potěšit. Vycházím tedy z klasického modelu, že ten, kdo z lásky dává, je muž, a ta, kdo se nechává dobývat je žena. Nabídnu pro vás tři varianty.

Reportáž psaná o Fučíkovi…

V dětství jsem přelouskal stovky knížek. Často jedním dechem. Sotva jsem večer zalezl pod peřinu, našel jsem mezi listy záložku z předchozího dne a okamžitě se ponořil do dobrodružných příběhů. Prožíval jsem je spolu s hrdiny až do chvíle, kdy mě přitom nachytali rodiče a dopadlo to vždycky stejně. Zhasli mi lampičku a děj se pak přenesl ve tmě pokoje pouze do mých snů. Převtělil jsem se do role hlavní postavy a prožíval vše na vlastní kůži, mnohdy jsem si toho vysnil ještě spoustu navíc. 

Mezi přečtenými knihami, na které se nezapomíná, byla i Reportáž psaná na oprátce Julia Fučíka. Pro školáka na základce pochopitelné. Teprve nyní v dospělosti mám možnost posoudit, jak to ve skutečnosti vlastně bylo. Co naplat, nic není v životě černobílé. A to platí jak pro literaturu, tak i pro svět vína. Třeba ta vína, co pocházejí z Mikulova od Petra Fučíka. Je to sice oslí můstek, ale proč ne. I jeho vína totiž nejsou černobílá.

Něco na tom Gamay je…

Naposledy jsem se tu na blogu toulal francouzským regionem Beaujolais v půlce listopadu loňského roku. Připravil jsem stručnou vizitku o typických vínech této oblasti, zejména jsem hodnotil jejich červená. Psal jsem tu také o tom, kde se u nich pěstují hrozny a jak se pak zpracovávají na víno. V paměti jsem si vybavil pár vzpomínek na ochutnávaná vína z Beaujolais, která jsem měl tu čest potkat při hledání těch nejlepších vín na světě. Současně jsem však přidal poznámky, které jsem si udělal nad poslední degustovanou lahví Beaujolais od Francoise Bertheneta, ročník 2017, z Cru Morgon. Nebyl jsem právě nadšený, končil jsem povzdechem, že další ochutnávku vín z této oblasti na nějaký ten čas odložím. 

No vidíte, dlouho jsem to nevydržel. Proč? Rád čtu zajímavé komentáře o francouzských, italských a německých vínech od známého blogaře pana Skleničky. Přesvědčivě se se čtenáři dělí o své zkušenosti, znalosti a zážitky z ochutnávek, doporučuje ta nejlepší vína a je ochotný i zorganizovat dovoz komunitních bedýnek s vybranými vzorky. Jak jsem pochopil, právě Beaujolais patří k jeho srdečním záležitostem. Lehká a mladá ovocitá vína s tak akorát přijatelným množstvím alkoholu pro příjemně strávené večery. A tak se to tentokrát stalo. Pan Sklenička v Beaujolais objevil ne příliš známé vinařství, které ho mile překvapilo. Vyslal signál, snadno přesvědčil spoustu dalších nadšenců a v právě v probíhajícím lockdownu pak zařídil neskutečné. Přivezl na ochutnání několik vzorků vín z Beaujolais. U toho jsem nemohl chybět …