Naposledy jsem se tu na blogu toulal francouzským regionem Beaujolais v půlce listopadu loňského roku. Připravil jsem stručnou vizitku o typických vínech této oblasti, zejména jsem hodnotil jejich červená. Psal jsem tu také o tom, kde se u nich pěstují hrozny a jak se pak zpracovávají na víno. V paměti jsem si vybavil pár vzpomínek na ochutnávaná vína z Beaujolais, která jsem měl tu čest potkat při hledání těch nejlepších vín na světě. Současně jsem však přidal poznámky, které jsem si udělal nad poslední degustovanou lahví Beaujolais od Francoise Bertheneta, ročník 2017, z Cru Morgon. Nebyl jsem právě nadšený, končil jsem povzdechem, že další ochutnávku vín z této oblasti na nějaký ten čas odložím.
No vidíte, dlouho jsem to nevydržel. Proč? Rád čtu zajímavé komentáře o francouzských, italských a německých vínech od známého blogaře pana Skleničky. Přesvědčivě se se čtenáři dělí o své zkušenosti, znalosti a zážitky z ochutnávek, doporučuje ta nejlepší vína a je ochotný i zorganizovat dovoz komunitních bedýnek s vybranými vzorky. Jak jsem pochopil, právě Beaujolais patří k jeho srdečním záležitostem. Lehká a mladá ovocitá vína s tak akorát přijatelným množstvím alkoholu pro příjemně strávené večery. A tak se to tentokrát stalo. Pan Sklenička v Beaujolais objevil ne příliš známé vinařství, které ho mile překvapilo. Vyslal signál, snadno přesvědčil spoustu dalších nadšenců a v právě v probíhajícím lockdownu pak zařídil neskutečné. Přivezl na ochutnání několik vzorků vín z Beaujolais. U toho jsem nemohl chybět …
Málokdo se dokáže orientovat v těch stovkách či tisícovkách francouzských vinařských Chateau. Takže určitě ani mně, předpokládám ani vám, nebude nic říkat název Chateau de Durette. Jde o poměrně mladé vinařství, za kterým stojí belgický obchodník Jean Joly, který se usadil v Régnié, což je jedna z prestižních lokalit v Beaujolais. Dal do kupy pár přátel, společně vytvořili malé družstvo, nakoupili volné vinice, technologii a už něco kolem dvanácti let lahvují ze svých sklizní zajímavá vína. Nezůstalo pouze u vinic v Régnié, přidali k tomu i další, zejména prestižní lokalitu Morgon. Celkově dnes hospodaří na 30 hektarech.
Čím se liší vína z Beaujolais od ostatních? Produkují tu červená vína z odrůdy Gamay, bílá pak podobně jako v severněji položeném Burgundsku z Chardonnay. Gamay Noir je tmavomodrá až téměř fialová odrůda, ze tří čtvrtin pěstovaná právě na území Beaujolais, zbytek se pak ještě nachází v údolí řeky Loiry. Jde o velmi starý kultivar révy, zmiňovaný v písemných pramenech již v patnáctém století. Je poměrně bujný, ranější než oblíbený Pinot Noir ze sousední oblasti. Produkuje silná, ovocnější vína s vyšší kyselinkou a redukovanějšími tříslovinami.
Až sem to beru… Ale proč mi někdy vína z odrůdy Gamey chutnají a jindy ne? Proč jsou někdy nádherně voňavá, hrají chutí zahradních plodů a vybraného koření, jindy se nad nimi ošívám, pro svou suchost mi svírají ústa, jsou trpká a bez zážitku? Když se na odrůdu Gamay podívám nezaujatě, dalo by se říct, že se jedná o bratrance Pinotu, či že jde o hrozny, které nám mohou hodně připomínat nám dobře známé Svatovavřinecké či Zweigeltrebe.
Proč mně tedy někdy Beaujolais udělá radost a jindy zklame? Říká se, že víno se dělá na vinici, ale v případě vín z tohoto regionu si myslím, že za tím bude stát právě až odlišnost plynoucí ze zvolené fermentace hroznů a způsob následného školení vína. Velký vliv má na výslednou podobu vína zejména karbonická macerace, kdy se celé hrozny Gamay nasypou do velké betonové či případně nerezové nádoby a ta se dobře vzduchotěsně na nějakou dobu uzavře. Kvasinky nalepené na hroznech se pustí do šťávy z bobulí, nejprve z těch porušených, posléze z dalších praskajících pod vytvářejícím se tlakem. Vedlejším účinkem tohoto procesu je právě rozpínající se kysličník uhličitý, který současně zabraňuje přístupu vzduchu a tím uchovává ovocný projev vznikajícího vína.
Vinaři dále kouzlí s tříslovinami, které obvykle do vína přecházejí z třapin a slupek. Zatímco to druhé ovlivnit nejde, množství stopek z hroznů ano. Úplně bez nich žádoucí fermentace neprobíhá, ale volba vhodného poměru je alchymií zkušených enologů. Možná, že právě v tom je zakopaný pes. Že se v tomto nepletu, k tomu mi pomohla i poznámka z vinařství Chateau de Durette, že poměr odstopkovaných a neodstopkovaných hroznů u nich kolísá, ale převažují ty odstopkované. A když pak ještě víno projde sekundární malolaktickou fermentací, dosáhne téměř dokonalosti. Fandím těm vynikajícím vínům s ovocným výrazem připomínajícím rozdrcené švestky, jahody a maliny, stejně jako výrazné květinové tóny šeříku, fialky, kosatců a pivoněk.
Objednal jsem si tentokrát bedýnku z Chateau de Durette, ve které bylo zastoupeno pět různých Cru Beaujolais. Lákalo mě doporučení pana Skleničky, že mezi šesti lahvemi najdu jak jednoduchá vína s převažujícím ovocným projevem, tak vína vrstevnatější a složitější, s rafinovanou vůní, noblesní chutí a jemnými taniny. Každé víno je z jinak starých výsadeb a pokaždé vyrobeno trochu jiným způsobem. A na jakéže to Cru jsem se těšil? Vezmu-li to podle objednávkového lístku, tak dvě vína byla z Régnié, po jednom z Moulin-à-Vent, Fleurie, Côte de Brouilly a Morgonu.
První ochutnávka patřila vínu z Régnié, „Les Bruyères“, ročník 2018. Vyznačovalo se světle fialovou barvou, která ulpívala na sklence. Ve vůni bylo krásně ovocné, harmonicky kombinovalo zralé až přezrálé švestky a animální projevy kůže. V chuti pokračovala vůně, byť trochu víc komplikovaně, bez mladické rozevlátosti. Víc se v ní už prosazovalo lehce aromatické koření.
Tipovat, kdy to které víno se má pít, moc neumím. Spíše na to narazím až tehdy, když už má své nejlepší dny za sebou. Ale vzhledem k tomu, co o Beaujolais vím, mezi což patří zejména to, že se má pít spíš mladé, dá se říct, že víno z Régnié je už blízko ideální formy. Jen doporučuji ho po otevření nechat chvilku nadechnout. Přece jen si vzduchu zatím moc neužilo, když ho nechali fermentovat pod kysličníkem uhličitým. Sotva se z toho vzpamatovalo, šlo do lahví. Dal jsem mu šanci a tentokrát jsem bylo hodně spokojený.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat