Shodli jsme se tu s Rodanem v našich textech na tom, že za současného stavu, kdy je pořád všechno zavřené, se velice obtížně píše o zážitcích spojených s vínem. Můžeme se samozřejmě ponořit do vzpomínek, těch by určitě bylo hodně. Jde ale taky o chuť něco sepsat. U mě to funguje tak, že jakékoliv setkání s přáteli mě nabije energií a nápady se hrnou samy od sebe. Může to být ale i degustace, na které nikoho neznám, může to být třeba i koncert, hlavně ať je to naživo. Sociální interakce bezpečně funguje. Funguje to ale i naopak, sedět doma u sklenky vína je sice někdy příjemné, ale já jako tvor společenský potřebuji mezi lidi. Mimoto mě vůbec nebaví nudné texty, které začínají slovy „včera jsem si otevřel lahev toho a toho“ a analyticky popisují, co že to proteklo hrdlem. Tudy se náš blog ubírat nechce.
Situaci rozhodně nepřispívá aktuální stav v naší zemi. Nesouhlasím s naší vládou téměř v ničem, ale byl bych ochoten respektovat její opatření, pokud by byla alespoň důvěryhodná. Přes naprostou ideologickou prázdnost vládnoucích je tím nejhorším absolutní ztráta důvěry. Vládnout podle Facebooku a marketingových průzkumů se nedá. Takže pokud někdo slíbí, že otevře obchody nebo školy a díky tomuto slibu prosadí další restrikce, které nedokáže vysvětlit a slib poté nesplní, nemůže počítat s důvěrou ostatních. Takový a čím dál horší pocit mám z posledních dnů. Ale dost politiky.
Největší radost mi udělal jeden kamarád, když mě pozval do skupiny několika přátel, kteří se věnují vínu na solidní úrovni, případně se vínem přímo živí. Účelem pravidelných setkání je jednak to, abychom profesně nezaháleli a rozšiřovali svoje obzory, a samozřejmě taky to, abychom se nezbláznili. Koncept je jednoduchý, každý týden se věnujeme jednomu tématu, většinou zatím odrůdě. Každý přinese jednu nebo dvě lahve z dané odrůdy a ty se pak degustují. Důležité je zmínit to, že se degustuje naslepo, někdy se dokonce víno přelévá do univerzální lahve, aby nic dopředu neprozrazoval tvar. Lehké občerstvení připraví vždy jeden z účastníků a postupně se střídáme.
Pokoušíme se podle charakteristik vinařských stylů určit, odkud by mohlo víno pocházet a z jakého ročníku. To je na setkáních to nejzajímavější. Někdo tipuje kontinent, někdo konkrétní zemi a někdo i apelaci. Takže například můžeme slyšet: „Tohle není z Evropy, to je Nový svět. “ nebo „to je Condrieu, takže Francie.“ Vždy po degustaci několika vzorků se snažíme vína obodovat. Prvním tématem byl Syrah nebo Shiraz. Nabídku účasti na degustačním večeru jsem dostal doslova několik hodin před začátkem a asi největší výzva byla zajistit na večer víno, které by nebylo slovy spoluorganizátora „úplná základka“. Podařilo se, psal jsem o tom už v minulém textu jako o vínu, které mě v poslední době zaujalo. Syrah z vinařství Ciacci Piccolomini d´Aragona byl skutečně skvělý, bylo to TO víno, které jsem přinesl já. Shodli jsme se na tom, že by se mělo pohybovat někde okolo 92 bodů.
Můžu ale dodat, že pro mě absolutním vítězem bylo Sotanum 2004 ze severní Rhony. Za tímto vínem stojí tři vinaři Cuilleron-Gaillard-Villard, které pojí přátelství a láska k vínu. V roce 1996 založili vinařství s názvem Les Vins de Vienne a první Sotanum bylo vyrobeno v ročníku 1998. Pít víno v již velmi nazrálém ročníku 2004 byl skutečný zážitek, až mi přijde zbytečné popisovat chutě a vůně. Prostě typický Syrah ze severní Rhony, který se musí ochutnat. Bylo by velice zajímavé využít nabídky návštěvy vinařství. Škoda, že to nemohu uskutečnit letos při návštěvě Découvertes en Vallée du Rhône. Kvůli pandemii se akce odkládá na rok 2022.
Předpokládám, že Rodana zajímá, jaké téma se připravuje na příště. Ono už další setkání proběhlo a prozradím, že se s vámi podělím o Cabernet Franc.
Jarda
Žádné komentáře:
Okomentovat