Malbec z dětské postýlky

Přiznám se hned na začátku, že jsem dnešní nadpis zvolil až na druhý pokus. Původně jsem text nazval Den Malbecu… Proč jsem to změnil? Možná to vychází z faktu, že jsme včera s Jardou tento svátek důkladně oslavili, což se jistě projeví v břitkosti mých formulací. Spíš to vyplývá z toho, že jsem se chtěl o odrůdě Malbec dozvědět trochu víc, tak jsem pátral v různých webových pramenech, až se mi podařilo shromáždit pár zajímavostí. 

Dětská postýlka je český překlad francouzského názvu této odrůdy, který používají na Loiře. Říkají ji tam totiž Côt. Není to jediný frekventovaný název, ve Francii se historicky používá i množství dalších, jako jsou například Auxerrois, Pressac nebo Černé z Cahors. V Itálii dostanete toto víno pod názvem Malbech, směrem více na východ Evropy pak zejména Malbeck. Údajně na počest maďarského rolníka, který se významně podílel na propagaci této odrůdy v Bordeaux a sousedním Cahors. Ať už to bylo jakkoliv, hezky se čte, že se někdo o rozšíření pěstování této odrůdy zasloužil, ne?

Blaufränkisch nebo Kékfrankos?

Naše poslední dvě setkání s přáteli dobrého vína byla zaměřena na vína z Maďarska a Rakouska. Nutno říci, že z Rakouska jsme cíleně vyjmuli Riesling a Grüner Veltliner, tyto mimořádné odrůdy stojí za zvláštní pozornost a budeme se jim věnovat důkladně někdy později. I tak při našich setkáních dominovala bílá vína, v Maďarsku zejména odrůda Furmint. Možná měla být i tokajská oblast vyčleněna samostatně, každopádně to byl zážitek. Poznamenal jsem si vinařství Füleky a jejich Tokaji Furmint 2015, kde byla skvěle vybalancovaná příjemná kyselina a zbytkový cukr s květinově ovocnými tóny. Ze stejného vinařství bych neváhal sáhnout po Tokaji Muskotály 2018, přestože odrůdu Muškát moc nevyhledávám. Toto víno bylo suché, elegantní, vyvážené bez přehnaných vůní.

Z rakouských bílých bych vyzdvihl Neuburger Ried Vordernberg z vinařství Josef & Philipp Bründmayer. Přiznávám se, že jsem tuto odrůdu naslepo vůbec nepoznal. Vinařství Neumeister ze Štýrska zase předvedlo krásné vulkanické Rulandské bílé.

Rakousko i Maďarsko ale dává jak známo též vynikající červená vína, proč tedy nezkusit Frankovku? Je to velmi stará odrůda, která má podle některých pramenů německý původ, jiné ovšem považují za její pravlast Dolní Rakousko, odkud se měla rozšířit v 18. století. Každopádně vyhlášené Frankovky se vyrábí v nejmenší spolkové zemi Rakouska Burgenlandu, rozhodl jsem se proto přinést na naše setkání Frankovku.

Vína z Cotes de Gascogne

Jižní Francie si mě podmanila. Měl jsem štěstí, párkrát jsem se sem dostal jako turista. Většinou jsem projížděl podél pobřeží, zastavoval se v městech, která jsem znal z filmů a literatury, ale i v naprosto neznámých vesničkách, které byly rovněž neskutečně krásné. Pokud jsem uhnul pár kilometrů od moře, hned mě okouzlila levandulová pole a pochopitelně na okolních svazích všudypřítomné vinice. Projížděl jsem Provensálskem, povodím řeky Rhony, oblastí Languedocu, všude jsem se tam zajímal o jejich typická vína. 

Zpravidla jsem vlezl do první vinotéky, jako správný řidič jsem tam dělal drahoty, že ochutnávat nemohu, ale když tak, pak jenom stopičku na dno skleničky, ale jedno pak od kolika vzorků… Odnášel jsem si pokaždé od nich lahev úžasného červeného, z odrůd typických pro jih Francie. Znáte to všichni velmi dobře, Syrah, Grenache, Mourvedre, Carignan… Strkal jsem je potom do zavazadlového prostoru mezi rodinou bagáž. Vždy to vypadalo stejně, kolemjdoucí se shlukovali kolem auta a pochybovali, že se tam ještě něco dalšího vejde. Ale to se mýlili. Vždy jsem skulinu našel, aniž bych musel něco nepotřebného vyložit.

Pětilitrový demižon Fratavy

Popisoval jsem zde už několikrát skromné úspěchy, nebo možná lépe řečeno spíš neúspěchy z chabé letošní úrody hroznů na mé arové mikrovinici nad hradem Buben. V podstatě se mi podařilo naplnit pouze dva pětilitrové demižony. Jednak z odrůdy Boskop Glory se zanedbatelným poměrem Cabernet Cortisu a jednak z hroznů, kterým již přes deset let říkám Mělnické. To je pochopitelně nesmysl, ale ač jsem to již konzultoval s Pavlem Bulánkem z Grébovky, zatím se nám nepodařilo určit, o jakou odrůdu by se mohlo jednat.

Vám, co se v odrůdách vinné révy neorientujete a jde vám hlavně o to, zda koštované víno chutná, to možná moc neřekne. Ale pro mě je setsakramentsky důležité, co vlastně pěstuji. Navíc, když mi hrozny chutnají a dělám všechno proto, abych z nich dokázal vyrobit pitelné víno. Jasně, že nejjednodušší by bylo zeptat se toho, od koho jsem révu dostal. Slepá cesta. Jen pro upřesnění, proutky pro výsadbu jsem získal z vinice po již nežijícím vinaři na jihozápadní stráni poblíž Štětí.

Na cortisové téma

Prvně jsem držel v rukou lahev s vínem vyrobeným z odrůdy Cabernet Cortis v regálech Makra ve Stodůlkách v dubnu 2014. Bylo červené, tak mě pochopitelně trklo, že to bude mít něco společného s Cabernet Sauvignonem, proč ho tedy nezkusit… Drobet jsem sice váhal, bylo totiž od Templářů z Čejkovic, ale ocenil jsem dobrý nápad vytvořit řadu vín New Age z nově produkovaných odrůd. Nebylo divu, že jsem podlehl pokušení.

Ani jsem netušil, že jsem tím vstoupil do vínokruhu jedné stejné odrůdy, přitom však různých stylů vína. Při prvním koštu jsem naštěstí ochutnal suchý vzorek, což nemusí být vždy pravidlem, ostatně mé výlety do Německa u polosladkých Cortisů i končí. V chuti tehdy převládaly tóny rozvařených třešní a ostružinové marmelády, zároveň byly překryté pikantní kyselinou, závěr se pak vyznačoval výraznými taniny. Do poznámek jsem si zapsal zprvu hodně zajímavé, postupně však fádně ovocité.