Otevřený Vitisberg

Sklep Ondry Konečného a jeho partnerky Báry byl prvním, který jsme letos v Poddvorově spolu s Jardou navštívili. Nevím, jakou zkušenost s tím máte vy, často se u vinařů dostanu k ochutnání nabízených vzorků jejich vín jen tak u stolu před sklepem. Příležitost se skutečně podívat do sklepa je spíš záležitostí bližších kontaktů a ochoty vinaře. Ve Vitisbergu se to sešlo obojí…

V úvodním reportu jsem shrnul první dojmy. Má neskrývaná spokojenost vyplývá z toho, že Ondrovo vinařství řadím k těm nejlepším, se kterými se zde mohu setkat. Ostatně vína z Vitisbergu si objednávám i mimo otevřené sklepy a patří k mým favoritům při pravidelném domácím koštování. Tak se není divu, když proberu jejich vína podrobněji.

Zaplavené sklepy a větrná tornáda

Poté, co jsem v neděli v Poddvorově naložil všechna objednaná vína do auta a přes Čejkovice se odpoledne vracel zpět do Prahy, ani v nejmenším mě nenapadlo, že se během několika dnů dostanou zprávy z tohoto úžasného regionu Podluží na titulní stránky novin a na televizní obrazovky. Nejprve kroupy a mohutné záplavy z bouřek, co smetly vinice a vyplavily sklepy s vínem, o den později větrná tornáda, co přivodila téměř válečnou apokalypsu, při které zdevastovala vše, co jim přišlo do cesty. Vinice nevyjímaje…

Nechci se ani náhodou přiživovat na katastrofách, které postihly v minulých dnech Dolní Bojanovice, Lužici, Mikulčice, Moravskou Novou ves či Hrušky. Všechno to jsou obce ležící jen několik kilometrů jihovýchodně od Poddvorova. Důvod je jednoduchý, byli jsme tam těsně před tím, než k tomu došlo, a navíc máme v těchto moravských vesnicích řadu známých vinařů, od kterých pravidelně nakupujeme vína. Tak alespoň posílám slova podpory touto cestou.

Páteční předehra

Za ty roky, co se setkáváme s přáteli na otevřených sklepech vinařů Nového Poddvorova, se vytvořila docela fajnová tradice. Krátíme si všichni pracovní týden, abychom dorazili na místo co možná nejdříve, ubytovali se a pak se spolu opět po roce sešli. Pochopitelně u skleničky vína…

Loňský rok byl mimořádně povedený. Mirek přivezl z rakouského Kremstalu několik lahví vína, poutavě je při nalévání do sklínek uvedl a moc jsme si na nich pochutnali. Letos jsme se to chystali zopakovat. Pochopitelně s jinými vzorky, přesto s víny z jiné vinařské oblasti, než se právě nacházíme. Jenže člověk míní a život mění.

Vezmu to pěkně popořádku. S Danou a Týnkou jsme se ubytovali jako obvykle ve vinařství Jaroslava Pavky v Čejkovicích. Parádní apartmán nad koštovnou, chladnička plná lahví jeho vín. Za chvíli se tu stavil Jarda s Irenou a Evženem. Jak začít? No přece ochutnávkou. Znám sortiment zdejšího vinaře velmi dobře, pravidelně si nechávám jeho vína dovážet. Sáhl jsem tedy neomylně pro poslední překvapení, které přinesla loňská povedená úroda. Sauvignon, ročník 2020, polosuché. Vůbec se toho není třeba bát, víno je natolik křupavé s příjemnou kyselinkou, že zmizí dřív, než si toho všimnete. Koho to zajímá, mrkněte na můj text z konce března.

Můj první Poddvorov

Je kolem půl desáté a já s Rodanem nasedáme do auta. Vyrážíme směr nový Poddvorov na 17. ročník otevřených sklepů. Samozřejmě jenom směrem tam, zpátky pojedeme autobusem. Je to velice praktické, protože máme v podobě zaparkovaného auta určité zázemí, takovou úschovnu zavazadel. Navíc můžeme druhý den auto rovnou při vyzvednutí jaksepatří naložit. To se Rodanovi nadmíru povedlo.

Při příjezdu nás vítá žebřiňák s nápisem „Vítáme Vás na dni otevřených sklepů v Novém Poddvorově“. Tak tohle je TEN Poddvorov s TĚMI otevřenými sklepy, o kterých jsem už tolikrát od Rodana slyšel, ale až teprve nyní jsem skutečně na místě. Projíždíme návsí a parkujeme auto. Poté procházíme zpět k radnici, kde je registrace. Přitom dostávám základní informace o místě, účastnících i organizaci. Zdravíme známé tváře, pro mě spíš neznámé. Snažím se vstřebat každý byť nepatrný detail. Vám ostatním pravidelným účastníkům už to tak nepřijde, ale na mě dělá dojem každá maličkost.

Dvaadvacet kartónů vína

Třetí sobota v měsíci červnu. Každoročně vyrážíme s Danou a přáteli do Nového Poddvorova na otevřené sklepy, které tu pořádá místní spolek vinařů. Jsou akce, které navštívíte jednou a stačilo to. Jsou jiné, které se vám tak uhnízdí v srdci, že tam nemůžete chybět. No přiznám se, že se už taky objevila otázka, zda letos třeba někam jinam. Ne, neprošlo to. Tady to znám, s vinaři jsem navázal osobní kontakty, mám se jich na co zeptat, mohu pravidelně zjišťovat, co se za uplynulý rok změnilo, kam se oni posunuli.

Jedno však bylo letos jiné. Červen je zpravidla vždycky teplý, ale taková tropická vedra, jako se povedla letos, to jsem tu ještě nezažil. Někdy to bylo na tričko, někdy na svetřík, jindy na pláštěnku. Letos jsem si raději vzal košili na knoflíčky, aby šla rozepnout, kdyby to už nebylo k vydržení. No naštěstí k tomu nedošlo. Proč? Protože nás vinaři brali dolů do sklepů snad i ochotněji, když to nahoře opravdu bylo zoufalé.