Poté, co jsem v neděli v Poddvorově naložil všechna objednaná vína do auta a přes Čejkovice se odpoledne vracel zpět do Prahy, ani v nejmenším mě nenapadlo, že se během několika dnů dostanou zprávy z tohoto úžasného regionu Podluží na titulní stránky novin a na televizní obrazovky. Nejprve kroupy a mohutné záplavy z bouřek, co smetly vinice a vyplavily sklepy s vínem, o den později větrná tornáda, co přivodila téměř válečnou apokalypsu, při které zdevastovala vše, co jim přišlo do cesty. Vinice nevyjímaje…
Nechci se ani náhodou přiživovat na katastrofách, které postihly v minulých dnech Dolní Bojanovice, Lužici, Mikulčice, Moravskou Novou ves či Hrušky. Všechno to jsou obce ležící jen několik kilometrů jihovýchodně od Poddvorova. Důvod je jednoduchý, byli jsme tam těsně před tím, než k tomu došlo, a navíc máme v těchto moravských vesnicích řadu známých vinařů, od kterých pravidelně nakupujeme vína. Tak alespoň posílám slova podpory touto cestou.
O víkendu jsem se s přítomnými vinaři v Poddvorově bavil o tom, že v příštím životě se chci narodit třeba právě zde. Uprostřed vinic, kde je na každém rohu báječný sklep s dobrým vínem. Dokonce jsem Vláďu Kašíka pokoušel, že kdybych vyhrál v loterii, o což se sporadicky pokouším, ani bych to neodkládal na příště, klidně bych si nějaké zavedené vinařství koupil ještě na těch pár let, co chci vína poctivě ochutnávat. Pochopitelně bych to bral i s vinařem, protože podmínka pít dobrá vína je obligatorní.
A teď to vidíte. Jedno z nejkrásnějších míst naší země, kde je nejvíce slunečných dnů v roce a kde se tak parádně daří vínu, postihlo živelné neštěstí, které zde doposud nebylo. Jasně, vinice se dosází, sklepy vyčistí, domy postaví, mladí vinaři povyrostou a dál nám budou nabízet suprová vína. Ale vždy, když pojedu z Poddvorova po silnici do Hodonína či Břeclavi, vzpomenu si na červen letošního roku a všechno to trápení, co zde místní museli prožít.
Z přítomných vinařů, co letos na otevřených sklepech v Poddvorově nabízeli svá vína, byl shodou okolností jeden právě z Dolních Bojanovic. Antonín Blažek doprovázený ženou Ditou. Jejich vína jsem tu představoval již dvakrát, čím dál víc propadám jejich kouzlu. Není se teda čemu divit, že u nás kartonů s Blažkovými víny na domácí popíjení každoročně přibývá. Právě se dívám na jejich sociální síť. Nacházím zde po zmíněných neštěstích povzdech Antonína Blažka. Letos se vinobraní nedočkáme, včerejší kroupy to udělaly za nás…
Co mě k vínům od Blažka přitahuje? Rozhodně ve vinařství umí bílou klasiku, rád si od nich vychutnávám spíš suchá odrůdová vína, i když někdy podlehnu dezertíčku v podobě polosladké Pálavy. Letos jsem si z nabídky vinařství vybral tři velmi povedená. Čerstvý Sauvignon z ročníku 2020 a již vyzrálejší vína z ročníku 2019 Ryzlink rýnský a Rulandské bílé.
U posledního z nich se drobet zastavím. Bylo totiž zatříděno do VOC Slovácko, hodnotící komise ho vybrala jako víno z jedné ze šesti odrůd, které mohou členové spolku hospodařící ve Slovácké podoblasti na schválených vinicích zatřídit a nabízet zájemcům nad rámec přívlastkových vín. Všechna vína z VOC musí splňovat nároky na kvalitu a jedinečnost vlivu terroir v těchto vínech. Zajímalo by vás, které odrůdy do této apelace VOC Slovácko ještě spadají? Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, Rulandské modré, Rulandské bílé, Muškát moravský a Frankovka…
Poznal jsem Vinařství Blažek jako jedno z menších, co důsledně dbá na kvalitu svých vín. Ani jsem se tedy nedivil, že se do VOC Slovácko zapojili a prošli poměrně přísným výběrem. Z rozhovorů s vinařem vím, že všechny hrozny sbírají ručně. I další zpracování je velmi šetrné v procesu lisování, řízeného kvašení a filtrace. Bílá vína zrají zpravidla v kameninových nádržích. A chutnají…
Už loni jsem zde v reportech z Poddvorova skládal hold fajnové Frankovce. Letošní košt tohoto vína z ročníku 2018 mě v tom utvrdil. Opět krásně vyškolené odrůdové víno ve výběru z hroznů, podpořené zráním v barikových sudech. Dostalo mě, omotalo si mé chuťové buňky na dlouhou dobu.
Ochutnávka Blažkových vín se konala v pronajatém sklepě ve spodní části Nového Poddvorova. Jinými slovy, měl jsem toho už něco napito, než na božskou Frankovku došlo. Asi jsem z ničeho nic dostal strach, aby se na mě druhý den dostalo, vnutil jsem se tedy s objednávkou celé krabice. Jenže pak následovali ještě další dva vinaři se spoustou koštovaných vzorků a já si už druhý den na nic nevzpomněl. Proč o tom píšu? Ne, neodjel jsem do Prahy bez ničeho. Naopak. Ráno jsem si v apartmánu sedl k mobilu a zuřivě objednával nejlepší vína od všech vinařů. Napsal jsem tedy i Blažkům a zarezervoval hned dvě krabice. Jeden karton Frankovky a druhý mix bílých.
Při příjezdu se ke mně pan Antonín se ženou Ditou už ve dveřích hlásili. Skromně jsem se zeptal. Neobjednával jsem si tu včera něco? Ano, krabici Frankovky… Úplně mi zatrnulo. A dneska nic? Někdo nám poslal smsku, támhle to má v u stěny. Rozesmál jsem se. To jsem byl já. Tak vidíte, objednávám stejná vína v náladě i za střízliva…
Tak na závěr. Letošní otevřené sklepy se moc povedly. Mám doma spoustu podařených vín a tipy na další. A příští objednávka půjde určitě opět k Blažkům a k dalším poškozeným vinařům ze Slovácka. Rozhodně stojí za to, abychom je podpořili.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat