Sklep Ondry Konečného a jeho partnerky Báry byl prvním, který jsme letos v Poddvorově spolu s Jardou navštívili. Nevím, jakou zkušenost s tím máte vy, často se u vinařů dostanu k ochutnání nabízených vzorků jejich vín jen tak u stolu před sklepem. Příležitost se skutečně podívat do sklepa je spíš záležitostí bližších kontaktů a ochoty vinaře. Ve Vitisbergu se to sešlo obojí…
V úvodním reportu jsem shrnul první dojmy. Má neskrývaná spokojenost vyplývá z toho, že Ondrovo vinařství řadím k těm nejlepším, se kterými se zde mohu setkat. Ostatně vína z Vitisbergu si objednávám i mimo otevřené sklepy a patří k mým favoritům při pravidelném domácím koštování. Tak se není divu, když proberu jejich vína podrobněji.
Není to vůbec lehké se opětovně naladit a připomenout si krásné chvíle. Do tištěného katalogu, ze kterého lovím poznámky, bylo zahrnuto pouze devět vín, sedm dalších byl příjemný bonus. Takže jsem psal napřeskáčku, doplňoval mé dojmy jedny přes druhé, u názvů nešetřil hvězdičkami, které jsem pak využil k nákupům.
Jako s prvním vzorkem jsme začali s Veltlínským zeleným, ročník 2020. Jemňoučká odrůdová chuť, spíše do travnaté louky, jako startovací víno bylo moc fajn. Už druhý vzorek byla bomba. Sylvánské zelené, ročník 2020. Krásné šťavnaté víno, jak s oblibou říkám, byla ho plná huba. Tady jsem hvězdičkami nešetřil, krabici jsem si odvážel domů. Dalším vzorkem byl Sauvignon, ročník 2019, možná ne úplně moravský, ve vůni i chuti spíše tóny bílých broskví.
Líbí se mi, že Ondra směřuje od vín s vyšším zbytkovým cukrem k suchým, trefuje se tak do mých preferencí, a to i u odrůd, kde bych nad pár gramy cukru i přimhouřil oči. Ale to je dobře, nejsem typ člověka, co dělá kompromisy. Uvedené konstatování v plné míře platilo pro suchý Hibernal, ročník 2019, s nádhernou dlouhou dochutí. Mám-li hodnotit, jsem osobně u vína spokojený s tóny černého bezu či rybízu. Podobně suchý byl i Tramín červený, ročník 2020, v poznámce mám milý. Proč ne, máte-li rádi aromatická vína, doporučuji.
Jen co jsme do sebe s Jardou v rychlém sledu nahrnuli první vína z úvodní části degustačního stolu, potřebovali jsme krátkou pauzu. Požádali jsme proto Báru, zda nám neukáže jejich sklep. Je hezky upravený a slouží ke skladování nalahvovaných vín. Vlastní výrobu mají v Čejkovicích, rád bych se někdy podíval i tam. Díky zdejšímu chladu jsme úspěšně zapomněli na tropické vedro, co nás za chvíli čekalo venku.
V další dávce jsme už zabrousili do polosuchých vín. Jako první jsme měli možnost ochutnat Kerner. Tento kříženec není právě typickou odrůdou moravských vinic. Nevadí mi ani tak vlastní aromatika této odrůdy, která má nakročeno k rýňáku, spíš bojuji s nasládlými tóny. Obvykle dávám přednost Ondrovu povedenému vínu Müller Thurgau, které nabízí pod názvem Rivaner. Bohužel letos ještě nebylo k dispozici.
Tradičně velmi dobrý byl Aurelius, ročník 2019, jsou dny, kdy na něho mám vyloženě náladu, mezi zakoupenými víny však tentokrát neskončil. Za to jsem sáhl po dvou vínech, která Ondra dělá špičkově a vozí si za ně z přehlídek medaile. U mě to letos mezi všemi víny z Vitisbergu vyhrál Ryzlink rýnský, ročník 2019. Sešlo se v něm vše, jak mělo. Medová lipovinka ve vůni, šťavnatá kyselinka s minerálními tóny v chuti. Vedle toho Chardonnay, ročník 2019, bylo víno postavené na pevných základech. Krásně udělané plné odrůdové víno s nasládlou dochutí. Přehlídku uzavíral Pinot gris, ročník 2019. Nedalo se mu nic vytknout. Kdo má rád šeďáky, ten by si pochutnal.
Z tradiční přehlídky vín pro čtyři roční období jsme mohli ochutnat pouze cuvée Letní slunce rosé. Fajn víno do podobných veder, někam si zalézt do stínu a užívat si. Já jsem si vybavil loňský zážitek s červeným cuvée Zimní noc. Už není k dispozici, říkala Bára. Jaké jsem to měl štěstí, když mi na jaře Ondra přivezl do Prahy celou krabici…
Mezi kuriozity se dalo letos zařadit Jantar Love, pokus o oranžádu z Rulandského šedého. Nebráním se podobným vínům na ochutnávkách, ale cíleně je nevyhledávám. Oproti tomu Ondrovo Frizzante se pilo jedna báseň. Jak potutelně naznačila Bára, bohužel má jednu velkou vadu. Po otevření jen třiceti minutovou životnost…
Poslední várka byla vyhrazena červeným vínům. Překvapivě dobrý byl Cabernet Moravia, ročník 2019. Pitelná moravská variace na kabernetová vína… Na okolních vinicích se této odrůdě moc daří, u kohokoliv z místních jsme ji ochutnali, mělo to úspěch. Oproti tomu klasický Cabernet Sauvignon, ročník 2018, byl pořádný kus chlapa. Ještě si mě nepustil k tělu, nasadil na mě nepřístupné tříslo. Přehlídku uzavřelo André, ročník 2019, víno pokušitelka, co dokáže poplést hlavu. Já mu říkám klouzavé víno s ocáskem. A pokud nevěříte, nechte si nalít druhou sklenku, pak třetí a za chvíli se budete divit, kam obsah celé lahve vlastně zmizel. A tak to vlastně je se všemi víny od Vitisbergu.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat