Kdo má rád vína z vinařství Vladimíra Kašíka a potkává se s ním pravidelně v novopoddvorovském sklepě, ten asi tuší. Narážím pochopitelně na charakteristickou vinětu na vinných lahvích. Zobrazuje čtyři generace vinařů stojících vedle sebe. Jde o celkem zdařilou koláž, nepředpokládám, že měli všichni dohromady šanci obdělávat společně své vinice a vyrábět víno. Jako nápad dobrý…
Jenže nic netrvá věčně. Možná to ještě nějaký ten rok vydrží, ale pak se to bude muset stejně předělat. Proč? K této myšlence mě přivedl stánek tohoto vinařství na letošních otevřených sklepech. Přesouvali jsme se k němu společně s Jardou a já se už chystal mu představit vinaře Vladimíra a pochopitelně i jeho vína. Stejně ustrojená zde však stála pouze omladina, pokračovatelé rodu. Velmi ochotně nám jeden po druhém i na přeskáčku začali nalévat vzorky.
Patnáct vzorečků postupně mizelo z našich skleniček. Osobně preferuji jejich suchá bílá vína, dokážou udržet aromatickou linku typickou pro tu kterou odrůdu. Vezmu-li to letem světem, z ročníku 2020 mě zaujalo krásné Rulandské bílé, voňavý suchý Hibernal, Solaris s nezvyklou kyselinkou, černorybízový Sauvignon i tradiční jahůdkové roséčko z Rulandského modrého.
Nečekanou bombou, co nás oba s Jardou zasáhla a moc potěšila, bylo jedno bílé víno z ročníku 2019. Naprosto skvělé Veltlínské zelené, co se nějaký čas školilo v dubovém sudu. Převzalo si z něho to nejlepší, co šlo, a skloubilo to s krásně zachovalou odrůdovou linkou voňavé rozkvetlé louky a drobet cassisu. Uchvátilo mě to natolik, že jsem si hned objednal celou krabici.
Kdo si myslí, že jsem už u Kašíků vylezl na vrchol, toho překvapím. Ten mě teprve čekal. S ochutnávkou červených vín bojuji u Vládi Kašíka pravidelně. Ta vína, co leží dva roky na sudu, už jsou v době našich návštěv zpravidla vypitá a ta nová z předchozího ročníku ještě nejsou v lahvích. Letos mě však překvapil jejich Merlot.
Ročník 2020, hrozny z panenské sklizně. Jasně, že jsem nečekal žádné těžké víno plné dřeva, ale stejně bylo úžasné. Sametovost odrůdy mi přišla pro Moravu až netypická. Mám většinou zkušenosti, že se zde vinaři pouštějí do lehkých pitelných Merlotů, nebo naopak z vín lezou barikové tóny po delším ležení v sudech. Tady šlo o něco mezi tím. Kvalitně osedlané mladé skotačící hrozny, které se odvděčily tím nejlepším, co zmíněná odrůda mohla poskytnout. A překvapení teprve následovalo.
Vladimír se totiž rozhodl k vínu přitáhnout i své syny školou povinné. Teda ne, aby propadli alkoholovému opojení, ale aby získali lásku k vinné révě a vztah k práci ve vinicích, která se časem může zúročit, až bude třeba převzít odpovědnost za vinařství. Vzoreček mi naléval jeden z nich a neopomenul se pochlubit. Toto víno pochází z mé vinice…
Kašíkovi vysadili na nové trati právě Merlot a doplnili ho řádkou Cabernet Cortisu. Z první panenské sklizně, a tedy vlastně i lisování a fermentace, kde převládal Merlot a Cortisu bylo jen zanedbatelné množství, vznikl podle mě vlastně zázrak. Úžasné červené víno, které si budu ještě dlouho rád po večerech připomínat.
Když už jsem začal zpovídat mladého pokračovatele tradice vinařství v rodině, dozvěděl jsem se, že napřesrok plánují vytvořit cuvée pod názvem Generace. Zcelí v něm hrozny různých odrůd z vinic, ke kterým se hlásí jednotliví žijící vinaři z rodiny Kašíků. Starý pán, Vladimír i jeho syn. Držím jim palce, ať se jim to podaří.
Měl jsem pak pochopitelně možnost pochválit všechna vina jak Vladimírovi a jeho paní s výtečnými koláčky, tak i jeho otci, kteří se s námi přišli pozdravit. Měli radost, že se opět po roce vidíme, já se těšil z toho, že ke standardně výborným vínům připojili letos novinky, které dostaly všechny mé hvězdičky, co vínům přiděluji.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat