Potřeboval jsem to jako sůl. Konečně po roce vypustit z hlavy starosti běžných dnů. Vypadnout z města do přírody, na chatu nad řekou Mží obtékající zříceninu hradu Buben, kousek od lesa, kde každý známe ta svá místa, kam jít na houby. Miluji zdejší časná letní rána, kdy si sednu po probuzení do pergoly, uvařím si čtvrtlitrák bílého kafe a poslouchám ptačí cvrlikání… A hlavně se dívám do vinice. Do mé vinice…
Letošek chytnul na jaře zpoždění. Obvykle se povede už duben, kdy se mi vinná réva rozpučí, vykouknou ouška, jen a jen se pustit do nebe. O to jsem byl díky studeným měsícům ochuzen. Na druhou stranu jsem bez úhony přežil pomstu ledových mužů, a co dokážou ty potvory, jsem v textu už psal. Vinice tak chytla zpoždění, ze kterého se do června nedostala. Už jsem se zde párkrát o víkendech zastavil, ale nestálo to za řeč. Tažně už sice obrazily, ale stále nebylo co protrhávat, jak s oblibou říkám, révu jsem ještě neučesal.
Díky svátkům, které úžasně prodloužily první červencový víkend, jsme se s Danou a Týnou přesunuli na chatu. Přivítalo nás sluníčko a světe div se, po několika dešťových dnech i rozpučená vinice. Sláva… Rané odrůdy už odkvetly a na latech se tvoří první bobulky. Pozdnější květy ještě sprchávají, ale už také touží ukázat, co umí.
Čekaly mě čtyři perné dny, kdy jsem se prakticky nezastavil, stále bylo co dělat. Očistit kmínky, protrhat jalové výhonky a zbavit se lístků pod květy, osečkovat vršky, vyvázat tažně na drátěnku… Postupně vinice zkrásněla, za mou pozornost se mi teď ochotně odvděčuje. Nakrucuje se parádnice, je vždycky krásná, ale teď v rozpuku je kouzelná, oči z ní nespustím, jen se tak kochám.
Mám v plánu ještě okopat jednotlivé řádky, rozhodit do půdy hnojivo, abych se dočkal vytoužených hroznů. Také jsem neskončil se zelenými pracemi, ze zkušenosti vím, jak to dopadá, když se do keřů nedostanou sluneční paprsky a vítr neosuší dešťové kapky. Omezuji chemické postřiky, využívám prakticky jen výluhy z bylin. Zpravidla to stačí, plísně se mi už několik let vyhýbají.
Včera mi práce dala pěkně zabrat. Ale jak už jsem říkal, po čtyřech dnech se už odpoutávám od světa povinností. Únava je spíš ta fyzická, ze které cítíte všechny svaly, dokonce i ty, o jejichž existenci jste ani před tím netušili. Pergola má však úžasnou moc se o nás postarat i večer. Sedneme si kolem stolu, zapálíme svíčky, vytáhneme z dovezených zásob lahvinku dobrého vína.
Letos zatím zůstávám věrný vinařům z Poddvorova. Však jsem se parádně zásobil a z otevřených sklepů přivezl na dvě desítky kartonů s víny. Nejenom léto, ale i zbytek roku bude co ochutnávat. Čistě prázdninově deníkově poznamenám, na co již došlo. Začali jsme vlašáčkem od Vládi Kašíka. Krásně odrůdově vyzrálý suchý kousek, podobná vína mizí dřív, než se nadějete.
Se sousedy jsem otevřel André od Ivo Padalíka. To byl letošní úlovek, který jsem dříve nezaznamenal či možná míjel. K této odrůdě se snažím najít cestu řadu let, spíš jsem měl smůlu, nebo zkrátka déle trvá, než jí člověk pochopí a podlehne. V tomto poddvorovském provedení jde o typicky moravské víno, které by patrně v cizině úspěch nemělo. Višňová šťáva s přehršlí kyselinky, ale i sametovost, co si s vašimi ústy pohraje a potěší.
Došlo i na růžovku od Milana Vašíčka. Jeden rok jsem od něho koupil hned dvě krabice Zweigeltrebe rosé. Nechystal jsem se pustit do budování zahradního bazénu, to tedy nehrozí, zkrátka si mě toto letní víno podmanilo a byl jsem ochotný ho pít častěji. Okoštovali jsme ho teď po čase, bylo však znát, že už je v lahvi čtvrtý rok. Ještě sice neoxidovalo, ale jeho vyzrálost se postarala, že víno ztratilo svěžest a jogurtové tóny mu dělaly až moc těžký zadek.
Včera to byl bílo-červený mix. Začali jsme Chardonnay od Marka Gertnera. Víno sice bylo v přívlastku pozdní sběr, ale bylo na mě až moc lehké. Asi jsem v poslední době pil řadu vyzrálých šardonek, které mě takzvaně utáhly na vařené nudli, okouzlily aromatikou a minerálně olejnatými tóny v dochuti. Ale co, nemusí všechno Chardonnay projít barikovými sudy.
Pro získání rovnováhy jsem konečně vytáhl poddvorovské Bordeaux z vinařství Hnidák. Autorem bude patrně pokračovatel tradice Antonín Ryba, který se nám s Jardou při ochutnávce věnoval, protáhl nás jejich sklepem se sudy a nechal okoštovat přímo z koštýře. Cuvée Červená mozaika je sympatický pokus, ke kterému se budu jistě dlouho vracet. Převládá v něm ze sedmdesáti procent Merlot, zbytek je doplněn Cabernet Sauvignonem. Třísla jsou díky zrání v sudech pěkně zakulacená, pije se to jedna báseň. Uvědomuji si, že mě k vínu přivedla na počátku láska k Pinot Noir, postupně však mou pozornost čím dál víc poutají bordeauxové mixy. Jasně, že za to může asi víc Merlot, ale už jsem zde věnoval pozornost i úžasným Cabernetům. A co teprve, když se to dá dohromady. Zkrátka letošní dovolená parádně začíná…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat