Sotva jsme s Jardou dorazili na letošní otevřené sklepy vinařů Nového Poddvorova, vyřídili si vstupné a vyfasovali skleničky, prvními, koho jsme potkali, byli manželé Padalíkovi. Pronajali si jeden z volných místních sklepních domků zhruba uprostřed táhlého stoupání, před nímž postavili stanový přístřešek s degustačním stolkem. Paní Broňa mě spatřila, právě když vykládali své zásoby vín, usmála se a hned natahovala ruku k přivítání. To vždy potěší, když navážete s některým z vinařů osobní kontakt. Však už sem taky jezdím pěkných pár let.
Letos si na nás Padalíkovi nachystali dvanáctku svých vín. Jen jsem je projel očima, zarazil jsem se u rýňáku. Zažil jsem tu zhruba před dvěma roky příjemné překvapení. Jejich Ryzlinku rýnskému, z ročníku 2018, jsem docela podlehl. Byl sice v polosuché variantě, ale měl v sobě kouzlo delšího ležení na slupkách, co se promítlo do syté barvy, možná k tomu až šmrnc oxidace, který mi však vůbec nevadil. Mně, co se sám o výrobu vín pokouším, právě podobná selská vína, u kterých proces fermentace neuhlídám, docela chutnají.
Jenže dva roky v Praze při pokojové teplotě krabici těchto rýňáků moc nesvědčilo. Nevydržela… Poslední z vín, co jsem vytáhl nedávno k ochutnání, už ztratilo vše, čímž bylo zprvu zajímavé. Ani jsem ho nedopil… To vše jsem probíral s panem Ivošem, který připustil, že skladování vín je alchymie, kterou si každý musíme s opatrností pohlídat. Nicméně, co říkáš na tento Ryzlink rýnský, ročník 2020? Ochutnávám. Odrůdově přiznaný, ale na mě vyšší kyselinka srovnaná sladkým ocáskem. Inu, polosuché…
Poté jsem se pustil do suchých vzorků. Příjemný byl Hibernal, ročník 2019, nepostrádal nic z toho, co od této odrůdy očekávám. Aromaticky nestrádal ani Tramín červený, ročník 2020, byť suchý, provázela ho typická sladká linka. Do třetice pak Solaris, ročník 2019. Konečně už vinaři na Moravě začali upouštět od sladkých variant tohoto vína. Budu ho u Padalíků sledovat, zatím mám pro suché Solarisy kam jezdit jinam…
To by bylo, abych u Padalíků nenarazil na Charváta. Mám pro tuto neuznanou odrůdu slabost, dokonce jsem si pár hlav vysázel i na své vinici. Pamatuji si první z vín, na které jsem před lety v tomto vinařství narazil a koupil si ho. Bylo to cuvée Veltlínského zeleného a Charváta, moc mě tehdy okouzlilo. Již několik let přidává pan Ivo odrůdu postavenou na lesních jahodách a jak mnozí říkají na liščí moči do směsky bílých vín pod názvem Stařenčina zahrádka. Polosuché víno z ročníku 2019 bylo hodně voňavé, ale ne zas tak, abych si dvě lahve nepřibalil domů.
Už jsem se tu zmínil v prvním reportu z Poddvorova, že bombou u Padalíků bylo letos oranžové naturální víno z Tramínu červeného, polosuché víno z ročníku 2018. Kdo hledá ve vínech klasiku, tady ji nenajde. Kdo ujíždí na něčem dosud nepoznaném, tak tady je správně. Mně moc chutnalo. V poznámkách mám jen stručnou větu. Víno, co má koule…
Padalíkovic červená vína jsou poměrně vyrovnaná. Už loni jsem si odvezl jejich cuvée Amornet, letos bych po něm klidně mohl sáhnout znovu. Přesto jsem si přibalil jiné. Vyhrálo to u mě André, dobré pitelné víno z ročníku 2018. Koho zajímají poznámky, najde je v předchozím textu z dovolené.
Do počtu mi zbývá ještě vyjmenovat Cabernet Moravia, ročník 2018, hodně fialové tóny, zajímavé víno, co zrálo půl roku na slupkách a školilo se v nerezu. Dále Neronet, ročník 2019, s hodně výraznou aromatikou, a Pinot Noir, jediné z červených vín, co chutnalo po peckovinách a jahodách a přiznalo pořádnou dávku taninů. Zkrátka všechno moc dobré degustační vzorky, mít v plánu jen jeden sklep, tak tady bych byl hodně spokojený.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat